Max Delbrück
Narození	4. září 1906 Berlín
Úmrtí	9. března 1981 (ve věku 74 let) Pasadena
Místo pohřbení	Mountain View Cemetery and Mausoleum
Alma mater	Univerzita v Göttingenu
Povolání	genetik, vysokoškolský učitel, fyzik, virolog, biofyzik, astrofyzik a molekulární biolog
Zaměstnavatelé	Vanderbiltova univerzita (1940–1947) Kalifornský technologický institut
Ocenění	Kimber Genetics Award (1964) Gregor Mendel Medal (1967) zahraniční člen Královské společnosti (1967) Mendel Medal (1968) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1969) … více na Wikidatech
Choť	Mary Adeline Delbrück[1]
Děti	Tobias Delbruck
Rodiče	Hans Delbrück a Lina Thierschová
Příbuzní	Emmi Bonhoefferová (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Ludwig Henning Delbrück (4. září 1906 – 9. března 1981) byl německo-americký biofyzik a genetik, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1969. Za objevy týkající se replikačního mechanismu a genetické struktury vitrů ji spolu s ním obdrželi Alfred Hershey a Salvador Luria.

Max Delbrück pocházel z Berlína. Jeho otec Hans Delbrück byl historik, pradědečkem z matčiny strany byl chemik Justus von Liebig. Maxovi sourozenci Justus Delbrück a Emmi Bonhoefferová, byli členy protinacistického odboje. Právník Justus byl spolu se svými příbuznými Klausem a Dietrichem Bonhoefferovými v roce 1945 popraven za přípravu atentátu na Hitlera.

Max Delbrück získal roku 1930 doktorát z fyziky na univerzitě v Göttingenu. Od roku 1932 pracoval jako asistent Lise Meitnerové na výzkumu radioaktivního štěpení a radioaktivního záření. Fenomén disperze elektronů na jádrech atomů, který v té době přepověděl, byl později nazván podle něho.

Roku 1937 Delbrück získal stipendium na Kalifornském technologickém institutu (Kaltech), kde se začal věnovat výzkumu v oblasti molekulární biologie. Roku 1939 zde s E. L. Ellisem publikovali článek „The growth of bacteriophage“, v němž popsali, že viry se množí naráz v jednom kroku, nikoli postupně dělením jako buněčné organismy.

Po vyčerpání stipendia roku 1939 přešel Delbrück na Vanderbiltovu univerzitu v Nashville, kde učil fyziku a vedl biologickou laboratoř. Roku 1941 se seznámil se Salvadorem Luriou a oba vědci začali spolupracovat. Později se k jejich týmu připojil i Alfred Hershey. Jejich první výsledky se týkaly bakteriální rezistence vůči virové infekci. Takzvaným fluktuačním testem pak dokázali, že Darwinova teorie přirozeného výběru následkem náhodných mutací se vztahuje i na bakterie, čímž přispěli k definitivnímu zamítností lamackistických teorií dědičnosti.

Roku 1947 se Delbrück vrátil na Kaltech, kde zůstal jako profesor biologie až do konce své kariéry. Mimoto založil Institut molekulární genetiky v Kolíně nad Rýnem.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Delbrück na Wikimedia Commons