Albert Szent-Györgyi
Narození	16. září 1893 Budapešť
Úmrtí	22. října 1986 (ve věku 93 let) Woods Hole
Příčina úmrtí	selhání ledvin
Místo pohřbení	Woods Hole Village Cemetery
Alma mater	Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti (1911–1917) Fitzwilliamova kolej (do 1927)
Povolání	biochemik, chemik, politik, lékař, vysokoškolský učitel, mírový aktivista a fyziolog
Zaměstnavatelé	Univerzita v Leidenu (1920–1922) Rijksuniversiteit Groningen (1922–1926) Rijksuniversiteit Groningen (1925–1926) Fitzwilliamova kolej (1926–1930) Segedínská univerzita (1931–1945)
Ocenění	Corvin-koszorú (1937) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1937) doctor honoris causa from the University of Paris (1938) Pamětní mince Augusta Wilhelma von Hofmanna (1939) Cameron Prize of the University of Edinburgh (1946) … více na Wikidatech
Politická strana	nezávislý
Choť	Kornélia Demény June Susan Wichterman Márta Borbíró Marcia Houston
Rodiče	Jozefina Lenhossék
Příbuzní	György Libik (zeť)[1]
Funkce	member of the Hungarian upper chamber (1939–1943) member of the Provisional National Assembly (1945) poslanec maďarského Národního shromáždění (1945–1947)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Szent-Györgyi de Nagyrápolt (maďarsky Szent-Györgyi Albert, 16. září 1893, Budapešť – 22. října 1986, Hole Woods, Massachusetts, USA) byl maďarský biochemik a fyziolog, držitel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z roku 1937.

Studoval medicínu a farmakologii v Budapešti, fyziologii v Berlíně a v Praze a chemii v Hamburku. Během druhé světové války se aktivně účastnil maďarského protinacistického odboje. Po válce, předtím než emigroval do USA, se krátce zapojil do maďarské politiky.

Jeho jméno nese Lékařská univerzita v Segedíně, která dlouhodobě patří mezi nejlepší univerzity v Maďarsku i celé střední Evropě.

Kariéru výzkumníka započal v Bratislavě (tehdy německy: Pressburg, maďarsky: Pozsony), kterou ovšem spolu s částí tamější maďarské populace opustil v roce 1919, kdy se město stalo součástí Československa.

Jeho vědecký zájem byl především soustředěn na zkoumání mechanismů oxidace v lidském těle a možnostem jejího omezení. V cambridgské biochemické laboratoři v roce 1927 jako první na světě izoloval (z hovězí nadledvinové kůry) vitamín C, objevenou látku (se vzorcem C₆H₈O₆) pojmenoval kyselina hexuronová (že se jedná o vitamín C bylo zjištěno až po čtyřech letech). Později se mu tutéž látku podařilo izolovat ze šťáv pomeranče, zelí a papriky. Zabýval se také buněčným dýcháním, objevil kyselinu fumarovou a několik fází (dnes tak pojmenovaného) Krebsova cyklu. Nobelovu cenu v roce 1937 obdržel za objevy týkající se biologické oxidace ve spojitosti s vitamínem C a katalýzou kyseliny fumarové. V roce 1938 se začal zabývat biofyzikou svalových pohybů (svalových stahů). Zjistil, že obsahují bílkovinu aktin, která v kombinaci s bílkovinou myozinem a energetickým zdrojem ATP způsobuje stažení (kontrakci) svalových vláken.

Za druhé světové války se stal aktivním členem maďarského protinacistického odboje. Ke konci války se Maďarsko, stále jako spojenec nacistického Německa, snažilo tajně vyjednávat se Spojenci. V roce 1944 byl Szent-Györgyi pod záminkou vědeckých přednášek vyslán maďarským ministerským předsedou Miklósem Kállayem na tajné jednání se spojenci do Istanbulu. Nacisté toto spiknutí odhalili a Adolf Hitler následně vydal osobní rozkaz k zatčení Szent-Györgyiho. Jemu se ale podařilo utéct z domácího vězení a zbytek války strávil na útěku před gestapem.

Po válce pomáhal znovuzakládat Maďarskou akademii věd, byl zvolen poslancem a dokonce nějaký čas aspiroval na místo maďarského prezidenta. Byl však zklamán z politického vývoje a růstu vlivu komunistů, a proto v roce 1947 emigroval do USA, kde úspěšně pokračoval ve vědecké kariéře, například se zabýval výzkumem rakoviny.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Szent-Györgyi na Wikimedia Commons
• VTM Science - Chřipka versus vitamin C 1:1