Parní lokomotiva řady R IIIc č. 101 – 480 C.k. polních drah
Lok R IIIc č. 117 K.u.k. Heeresfeldbahn, Krauss Linz č. 7486 z r. 1918, tovární foto. Stroj byl dodán na lesní dráhu Črnomelj v dnešním Slovinsku
označení podle Kryšpína	U 33.6, U 34.6 (železniční vojsko)
Přezdívka	Rollbahnlok (C.k. voj.), márinka
Základní údaje
Výrobce	Krauss, Jung, Maffei, Henschel, lokomotivka MÁV, Smoschewer, Floridsdorf, St.E.G., Sigl (V.N.M.), PČM, Breitfeld & Daněk
Výroba v letech	1916–19
Počet vyrobených kusů	nejméně 348
Provozovatel	– K.u.k. Heeresbahn (C.k. vojenské polní dráhy, 1917-20), – MNO - 1.žel.pluk Pardubice (1920-1939), – stavební, důlní a lesní dráhy (1918-50.léta)
Období provozu	1918 – 70.léta 20.stol.
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	ca. 10 500 kg
Délka přes spřáhla	ca. 5500 mm
Rozchod	600 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	C m2t(u) (0-6-0T)
Trvalý výkon	40–60 k, ~ 30–44 kW
Maximální povolená rychlost	20 km/h
Přetlak páry	12 bar
Počet válců	2
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Malé trojspřežní úzkorozchodné parní lokomotivy řady R IIIc rakouských C.k. vojenských polních drah, vyráběné v letech 1915-19 řadou lokomotivek v monarchii i v Německu, byly původně určeny pro vojenský provoz na rozchodu 600 mm za liniemi východních bojišť 1. světové války. Vzhledem k pozdnímu zadání a výrobě už do válečného dění zasáhly jen z části, našly ale v poválečné době uplatnění na nesčetných průmyslových, důlních a hospodářských malodrahách po celé střední a jihovýchodní Evropě.

C.k. železniční vojsko^{[pozn. 1]} si pro své nově vznikající polní dráhy (od r. 1886) původně vybralo rozchod 700 mm, po anexi Bosny a Hercegoviny po r. 1908 přibyl i rozchod bosenský – 760 mm. Když byla po r. 1915 rakousko-uherská armáda po střídavě úspěšném válčení přinucena úžeji koordinovat své aktivity na východních bojištích světové války s německými brannými silami, vznikla tu i potřeba přizpůsobit se standardnímu rozchodu německých polních drah (Heeresbahn) – 600 mm.^[1] Pro výkonější systémy se širšími rozchody ve správě C.k. vojenských drah (K. und k. Heeresbahn) zůstalo označení „polní dráhy“ (Feldbahnen), zatím co lehčí, operativnější a levnější polní drážky se 60ti centimetrovým rozchodem byly označovány jako Rollbahnen, a jejich lokomotivy byly v řadovém označení odlišovány přídatným písmenem „R“.^[2][3]

Pro nový rozchod byly potřeba vhodné lokomotivy. V r. 1915 tak C.k. ministerstvo železnic podle rámcového zadání ministerstva války zkušebně objednalo u Krausse v Mnichově 7 ks trojspřežek typu XVIII z jeho sortimentu a k posouzení užitelnosti je přidělilo na haličskou frontu. Následujícího roku nechalo u Junga v Jungenthalu a u Maffeie v Mnichově vyrobit po jednom stroji podle zpřesněných požadavků, a posléze r.1917 rozdělilo mezi rakouské a německé lokomotivky objednávky na výrobu dalších 353 ks malých tříspřežek. Označeny byly řadou R IIIc (R → Rollbahnlokomotive, tj. lokomotiva pro polní drážky rozchodu 600 mm, III → tři spřažené nápravy, c → nápravový tlak 3 až 3,5 t). Nakonec jich bylo dodáno až 346 kusů.^[2],^[3]

Lokomotivy byly dle rámcového zadání vojenské správy malé tendrovky na mokrou páru, při délce okolo 5 m měly vážit do 10,5 t.^[2] Kotel měl provozní tlak 12 atmosfér, dvojčitý parní stroj poskytoval užitečný výkon asi 50-60 koní.

Stroje ř. R IIIc dodávaly v l. 1916-18 lokomotivky:^[4]

Dodávky od různých výrobců se svým technickým provedením lišily, podle zvyklostí jednotlivých továren a v rámci toho, co v daném místě a době umožnila válečná omezení. Například lokomotivy z Floridsdorfu, Vídeňského N. Města nebo od Krausse měly rám vnější, stroje z PČM, Budapešti nebo od Henschela byly provedeny s vnitřním rámem.

Zadání se výrobcům ne vždy podařilo zcela beze zbytku splnit. Hlavní technické parametry jednotlivých dodávek:^[2][3]

Od výrobců lokomotivy za erár přebíral a spravoval C.k. železniční a telegrafní pluk, základnou v Korneuburgu u Vídně. Dodávány byly do distribučních depotů Wegscheid u Lince (H. Rakousy), Feldbach (Štýrsko) a Vrútky (SK), a odtud předisponovány do lokalit nasazení jako Czudyn (dnes Ciudeiu, Bukovina, RO), Feltre, Polpet, Pravisdomini, San Vito al Tagliamento, Revine Lago či Pramaggiore (Benátsko), Alessio (dnes Lezhë, Albánie), aj. Lokomotivy měly být provozovány na polních zásobovacích drážkách za bojovými liniemi východní (haličské, ruské) a hlavně jižní (italské, balkánské) fronty, a na pro vojenské zásobování důležitých hospodářských železnicích v zázemí.^[7]

Řada strojů byla po bojích ztracena, některé z nich zůstaly jako kořistní v místě nasazení i po válce. Vzhledem k pozdní době dodání už ale velká část vyrobených do válečného dění nezasáhla. Další, přeživší a na konci války už nadbytečné lokomotivy byly, často už obratem přímo z výroby, pronajímány těžařským, stavebním a hospodářským firmám v bývalé monarchii. Stroje se tak dostaly různým civilním zájemcům na úzkokolejky v Polsku, Rakousku, Jugoslávii či Itálii.^[2] Přitom bývaly nezřídka upravovány, nejčastěji byl měněn rozchod. Známo je jejich provozování na kolejích s rozchody od 580 až do 1106 mm. V několika případech byly – buď pro zvýšení adhezní váhy na nápravu a tím i tažné síly, nebo i pro zlepšený průchod ostrými oblouky – upraveny na dvouspřežky odebráním střední spřažené nápravy.

Novému Československu připadlo po válce 23 lokomotiv R IIIc, jejich správu převzalo ministerstvo národní obrany – vojenská správa železničního materiálu, resp. 1. železniční pluk dislokovaný v Pardubicích. Z nich 9 strojů zůstalo pro potřeby výcviku nebo v uložených zásobách, ostatní byly pronajaty a později odprodány. Další lokomotivy získaly české firmy nákupem v zahraničí.

Lokomotivy R IIIc provozované po roce 1918 v Československu^[4][7][8]

Lokomotivy R IIIc, které zůstaly přímo čs. železničnímu vojsku, byly po roce 1932 a ještě znovu v roce 1938 administrativně přečíslovány podle schématu ČSD, nejdříve bez „U“. Lehčí lokomotivy od Krausse a Sigla dostaly řadu U 33.6, s  inv.č. 01-04 (původně jen 33.1), těžší z PČM spolu se stroji dodanými už z ČKD po válce (1921-28) na řadu U 34.6 (inv.č. 01-09)^{[pozn. 2]}. Lokomotivy železničního vojska byly v březnu 1939 převzaty vrchním velitelstvím říšských ozbrojených sil (OKH) a ve víru následných válečných událostí vesměs ztraceny. Stroje používané ve stavebních a průmyslových podnicích se obvykle udržely v provozu až do 50.let, kdy byly drážky buď motorizovány, nebo masivně nahrazovány automobilovou dopravou. Přestavěná „krausska" č.1, ex R IIIc č.116 zůstala v mladějovské šamotce v pravidelném provozu do roku 1991.

• 
  Nejvýznamnější místa prvního přidělení lokomotiv R IIIc v letech 1917-18
• 
  Přehled provozu lokomotiv R IIIc z První českomoravské a od Breitfelda a Daňka v Československu
• 
  Přehled provozu lokomotiv R IIIc jiných výrobců v Československu

Několik lokomotiv zůstalo zachováno (stav po r. 2015) v muzejních sbírkách nebo v provozu na muzejních železnicích:^[10][11]

• 
  R IIIc 368 (Smoschewer 625/1918) v původním stavu před přestavbou na rozchod 760 mm v depozitáři ČHŽ na Štiavničke, Hronec 1978
• 
  Lokomotiva č.1 (Krauss L.7485/20), ex R IIIc 116, v turistickém provozu na Mladějovské průmyslové dráze, 2015. Lokomotivka Krauss svůj původní stroj z rakouských vojenských přebytků přestavěla pro zákazníka na uspořádání s podpůrným tendrem, byl prodloužen kotel a vyměněna budka
• 
  Lok R IIIc 138 (Floridsdorf 2566/1918) byla dodána do Itálie. V letech 1918 až 1937 jezdila pro továrnu Jugoles v Črnomelj, pak do roku 1952 v uhelném dole Senovo, nakonec dosloužila roku 1980 v železárnách Štore jako č.5. Roku 2008 na pomníku před školou ve Štore
• 
  Lok R IIIc 319 (Breitfeld a Daněk 163/1918). Stroj se už na frontu nedostal, spolu s R IIIc 320 byly dodány do armádního skladu ve Wegscheidu u Lince a později prodány do hnědouhelných dolů WTK v H. Rakousku. Oba byly zrušeny v roce 1958
• 
  Lokomotiva K.u.k.HRB R IIIc 435 (Henschel 15871/17), 30. září 1918. U depa vojenské trati "Rollbahnen Dorna Watra des 11 KK Habermann" mezi Dornavátra (dnes Vatra Dornei) a Broșteni v Bukovině (Rumunsko)^[14]
• 
  Jedna z lokomotiv Henschel (R IIIc č.411 – 480), které po válce připadly Polsku. Už v meziválečné době ve službě u Wojsk Kolejowych RP u Legionowa^[15]
• 
  Stroj R IIIc 426 (Henschel 15862/17) zůstal po válce v Itálii v železárnách Fucino Avezzano (jako č.9 "AQUILA") kde byl přestavěn na dvojspřežku pro rozchod 750 mm. Dnes je, po generální opravě v Anglii, provozován na drážce v zooparku Pairi Daiza v Belgii
• 
  Nekvalitní, ale vzácný provozní snímek jedné z "maďarek", lokomotivy č.100 nebo 101 železničního pluku (R IIIc 336 n. 343, lokomotivka MÁV 1918) na železničním cvičišti v Pardubicích 1926. Roku 1938 dostaly oba stroje původem z Budapešti označení U 34.601 a 602
• 
  Jedna z lokomotiv R IIIc 245 nebo 246 (PČM výr.č. 741 nebo 742/18) za provozu na lesní dráze Feistritzwaldbahn pod Pfaffensattelem ve Štýrsku (Rak.), duben 1941. Obě “Böhmischen“ byly na přes 20 km dlouhé drážce vycházející ze staníce Steinhaus am Semmering na Jižní dráze v provozu do 50.let^[16]
• 
  Nemocniční a dovolenkářský vlak polní drážky s lokomotivou R IIIc 155 (Floridsdorf 2583/18), někde v Benátsku - Itálie, květen 1918

• Dieter Stanfel. K.u.k. Militär-Feldbahnen im Ersten Weltkrieg. Die k.u.k. Lokomotivfeldbahn Nr. 1, Österreich-Ungarns Feld- und Rollbahnen. Hövelhof. DGEG Medien, 2008, ISBN 3-937189-41-6.
• Stanfel, D. (květen 2003). C. a k. lokomotivní polní dráha v Korneuburgu. Svět (velké i malé) železnice, II/2(6), 29-39. ISSN 1213-7219.
• Paľuv, Zdeněk (únor 2002). Lokomotivy R IIIc z První českomoravské u nás. Svět (velké i malé) železnice, I/1(1), 17-21. ISSN 1213-7219.
• Bauer, Z. (květen 2002). Márinky řady R IIIc (2). Svět (velké i malé) železnice, I/2(9), 9-12. ISSN 1213-7219.
• Kolomý R.: Úzkorozchodné parní lokomotivy stavebních a průmyslových podniků používané v České Třebové. Svět (velké i malé) železnice, 2007/1 (VI/21), s.80-86; 2007/2 (VI/22), s.74-87. ISSN 1213-7219.
• Dieter Zoubek: Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich, s.23, 321-323, 326-331, Eigenverlag, 2004, ISBN 3-200-00174-7. (www.dampflok.at).

• Lokomotiva U 34.6
• Lokomotiva Smoschewer
• Mladějovská úzkorozchodná železnice
• Čiernohronská železnica

• Obrázky, zvuky či videa k tématu lokomotiva R IIIc na Wikimedia Commons
• Mladějovská průmyslová dráha (SPŽ - logout.cz).Dostupné online
• Parný rušeň Smoschewer RIIIc | Čiernohronská železnica (chz.sk). Dostupné online. (slovensky/česky)
• Mašek, J.: Lokomotivy R IIIc pro K. und k. Heerenbahn (vojenské polní dráhy ve velké válce a po ní). In: Online přednášky, Čtvrtkaři Ústí [online]. 2024-06-28 [cit. 2024-09-10]. Dostupné online.