Třída Lion (1939)
| Třída Lion | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Royal Navy |
| Typ | bitevní loď |
| Lodě | 4 (plánováno) |
| Osud | stavba zrušena |
| Předchůdce | třída King George V |
| Nástupce | Vanguard |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 40 550 t (standardní) 46 300 t (plný)[1] |
| Délka | 239,3 m (max.) |
| Šířka | 31,7 m |
| Ponor | 9,14 m |
| Pohon | 4 parní turbíny, 8 kotlů 4 lodní šrouby 130 000 hp |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Posádka | 1680 |
| Výzbroj | 9× 406mm kanón (3×3) 16× 133mm kanón (8×2) 48× 40mm kanón (6×8) |
| Pancíř | až 381mm boky 374mm barbety 374mm čela věží 152mm paluba 114mm velitelská věž |
| Letadla | 2× hydroplán |
Třída Lion byla nerealizovaná třída bitevních lodí britského královského námořnictva z období druhé světové války. Plánována byla stavba celkem čtyř plavidel. První pár byl rozestavěn roku 1939, po vypuknutí války byly práce přerušeny a později byl celý program zrušen.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Práce na třídě Lion byly zahájeny roku 1937. Pro realizaci byl vybrán projekt z označením 16F/38. V červnu a červenci 1939 byly v loděnicích Vickers-Armstrongs v Newcastle upon Tyne a Cammell Laird v Birkenheadu rozestavěny první dvě jednotky Lion a Temeraire. Později byl objednán ještě druhý pár. Conqueror měla postavit loděnice John Brown & Co. v Clydebanku a Thunderer loděnice Fairfield Shipbuilding and Engineering Co. v Govanu. Následně však vypukla druhá světová válka a práce byly v říjnu 1939 pozastaveny. Kýly druhého páru ani nebyly založeny. Projektové práce ještě nějaký čas pokračovaly, plavidla však zůstala nedokončena.[2]
Jednotky třídy Lion:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Lion | Vickers-Armstrong | 4. července 1939 | – | – | Stavba zrušena. |
| Temeraire | Cammell Laird | 1. června 1939 | – | – | Stavba zrušena. |
| Conqueror | John Brown | – | – | – | Stavba zrušena. |
| Thunderer | Fairfield | – | – | – | Stavba zrušena. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Boční pancéřový pás měl sílu až 381 mm, hlavní paluba měla sílu 152 mm a čela věží 374 mm.[1] Plánovanou hlavní výzbroj tvořilo devět 406mm/45 kanónů BL Mk.II a III umístěných ve třech třídělových věžích.[3] Sekundární výzbroj představovalo šestnáct dvouúčelových 133mm kanónů QF Mk.I ve dvoudělových věžích.[4] Křižníky měly dále nést čtyřicet osm 40mm kanónů. Na palubě se měly nacházet dva hydroplány, startující pomocí jednoho katapultu. Pohonný systém tvořilo osm kotlů Admiralty a čtyři parní turbíny Parsons o výkonu 130 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 30 uzlů. Plánovaný dosah byl 14 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e LION battleships [online]. Navypedia.org [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 12 s. ISBN 80-206-0357-3.
- ↑ 16"/45 (40.6 cm) Marks II, III and IV [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 6"/50 (15.2 cm) BL Mark XXII [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- WRIGHT, Matthew. The slow death of the Lion class – Britain’s never-built battleships [online]. navygeneralboard.com, 2018-11-10 [cit. 2019-01-10]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
