Šplhavci
 Šplhavci | |
|---|---|
 strakapoud velký (Dendrocopos major) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | šplhavci (Piciformes) Meyer & Wolf, 1810 |
| Sesterská skupina | |
| srostloprstí (Coraciiformes) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šplhavci (Piciformes) jsou rozsáhlý řád ptáků, jehož zástupci jsou rozšířeni po většině kontinentech kromě Austrálie a Antarktidy. K nejznámějším zástupcům řádu patří strakapoudi, datli a tukani.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Tento rozsáhlý řád zahrnuje kolem 450 druhů ptáků, z nichž nejpočetnější čeleď datlovitých tvoří zhruba polovinu z nich.[1] Vnitřní systematika řádu je předmětem probíhajících vědeckých debat a výzkumů.[2][3] Zásadní bylo hlavně rozpadnutí původně parafyletické čeledi vousákovití (Capitonidae) do čeledí Lybiidae, Megalaimidae a Semnornithidae.[4][5][6] Moderní taxonomie řadí ke šplhavcům následujících 9 čeledi:[7]
- leskovcovití (Galbulidae)
- lenivkovití (Bucconidae)
- vousákovití (Capitonidae)
- Semnornithidae
- tukanovití (Ramphastidae)
- Megalaimidae
- Lybiidae
- medozvěstkovití (Indicatoridae)
- datlovití (Picidae)
Popis
[editovat | editovat zdroj]Šplhavci mají obvykle nápadný zobák: ten však může nabývat různých forem zejména v závislosti na typu přijímané potravy. Zatímco datlovití mají zobák obvykle dlouhý a ostrý, protože jim slouží k tesání do dřeva, vousákovití se živí živočišnou potravou, a mají tak spíše tlustý zobák. Tukani mají notoricky známý velký zobák, určený k získávání plodů a manipulaci s nimi.[8]
Ti šplhavci, kteří se živí hmyzem, mají dlouhý jazyk s malými háčky. Prsty jsou u některých známých druhů přizpůsobené ke šplhání po svislých kmenech. Dva prsty v tom případě směřují dopředu a dva dozadu. Jejich silný a pružný ocas jim poskytuje oporu při šplhání a tlumí údery zobáku.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Šplhavci obývají celý svět kromě Austrálie a Antarktidy. Žijí hlavně v lesích.[1] V ČR žije 10 druhů; všechny druhy jsou chráněné.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b piciform | Characteristics, Habitat, Examples, & Facts. www.britannica.com [online]. Britannica.com [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DUFORT, Matthew J. An augmented supermatrix phylogeny of the avian family Picidae reveals uncertainty deep in the family tree. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2016-01-01, roč. 94, s. 313–326. Dostupné online [cit. 2022-05-13]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2015.08.025. (anglicky)
- ↑ WEBB, David Matthew; MOORE, William S. A phylogenetic analysis of woodpeckers and their allies using 12S, Cyt b, and COI nucleotide sequences (class Aves; order Piciformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2005-08-01, roč. 36, čís. 2, s. 233–248. Dostupné online [cit. 2022-05-13]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2005.03.015. (anglicky)
- ↑ BARKER, F. Keith; LANYON, Scott M. The Impact of Parsimony Weighting Schemes on Inferred Relationships among Toucans and Neotropical Barbets (Aves: Piciformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2000-05-01, roč. 15, čís. 2, s. 215–234. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1006/mpev.2000.0752. (anglicky)
- ↑ MOYLE, Robert G. Phylogenetics of barbets (Aves: Piciformes) based on nuclear and mitochondrial DNA sequence data. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004-01-01, roč. 30, čís. 1, s. 187–200. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/S1055-7903(03)00179-9. (anglicky)
- ↑ LANYON, Scott M.; HALL, John G. Reexamination of Barbet Monophyly Using Mitochondrial-DNA Sequence data. The Auk. 1994-04, roč. 111, čís. 2, s. 389–397. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4088602. (anglicky)
- ↑ Jacamars, puffbirds, barbets, toucans, honeyguides. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1, 2023 [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BioLib.cz – Piciformes (šplhavci) [online]. BioLib.cz [cit. 2008-10-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu šplhavci na Wikimedia Commons
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
