Megalaimidae
Vousák velký
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	šplhavci (Piciformes)
Čeleď	Megalaimidae Blyth, 1852
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Megalaimidae je čeleď ptáků z řádu šplhavců, kteří obývají orientální oblast.

Megalaimidae je poměrně nově rozeznanou čeledí. Status skupiny se měnil s tím, jak se vyvíjela klasifikace šplhavců, která byla překopána zejména po příchodu genetických analýz. Druhy, které se dnes řadí k Megalaimidae , byly původně řazeny k vousákovitým (Capitonidae), kteří obývají Jižní a Střední Ameriku.^[1][2] Někdy se naopak vousákovití i Megalaimidae řadili k tukanovitým (Ramphastidae),^[3] kde po vydělení vousákovitých a Megalaimidae do samostatných čeledí zbyli už jen praví tukani a arassariové. Moderní výzkumy DNA z počátku 21. století ukázaly, že Megalaimidae z orientální oblasti tvoří samostatnou skupinu, která byla vyčleněna do samostatné čeledi.^[1][2]

Rozeznávají se následují druhy:^[4]

podčeleď Megalaiminae

• rod Psilopogon
  • vousák pruhozobý (Psilopogon pyrolophus)
  • vousák velký (Psilopogon virens)
  • vousák červenořitý (Psilopogon lagrandieri)
  • vousák hnědohlavý (Psilopogon zeylanicus)
  • vousák čárkovaný (Psilopogon lineatus)
  • vousák zelený (Psilopogon viridis)
  • vousák zelenouchý (Psilopogon faiostrictus)
  • vousák hnědohrdlý (Psilopogon corvinus)
  • vousák zlatovousý (Psilopogon chrysopogon)
  • vousák pestrobarvý (Psilopogon rafflesii)
  • vousák harlekýn (Psilopogon mystacophanos)
  • vousák jávský (Psilopogon javensis)
  • vousák žlutočelý (Psilopogon flavifrons)
  • vousák žlutohrdlý (Psilopogon franklinii)
  • Psilopogon auricularis
  • vousák černobrvý (Psilopogon oorti)
  • Psilopogon annamensis
  • Psilopogon faber
  • Psilopogon nuchalis
  • vousák modrolící (Psilopogon asiaticus)
  • Psilopogon chersonesus
  • vousák bornejský (Psilopogon monticola)
  • vousák černouzdičkový (Psilopogon incognitus)
  • vousák malajský (Psilopogon henricii)
  • vousák plamenočelý (Psilopogon armillaris)
  • vousák zlatošíjný (Psilopogon pulcherrimus)
  • vousák proměnlivý (Psilopogon australis)
  • Psilopogon duvaucelii
  • vousák černohrdlý (Psilopogon eximius)
  • vousák indický (Psilopogon rubricapillus)
  • Psilopogon malabaricus
  • vousák zvučnohlasý (Psilopogon haemacephalus)

podčeleď Caloramphinae

• rod Caloramphus
  • vousák hnědý (Caloramphus fuliginosus)
  • Caloramphus hayii

Jedná se o menší ptáky s délkou těla kolem 15–25 cm. Tělo je malé, avšak statné, krk natolik krátký, až se zdá, že není vůbec přítomen. Zobák kónického tvaru je krátký, avšak velmi silný s ostrou špičkou.^[3] Zástupci čeledi Megalaimidae jsou známí svým nápadně zbarveným opeřením, které je většinou zelené až olivově hnědé, některé druhy mají v oblasti hlavy nápadné kontrastní vzorce. Mívají u kořene zobáků štětiny.^[5]

Tito ptáci jsou častěji slyšet, než vidět. Většinou se pohybují vysoko v korunách stromů, kde sbírají ovoce, hlavní složku jídelníčku většiny druhů. Mnoho druhů pojídá především fíky (Ficus). Některé jiné druhy však pojídají hlavně hmyz a další bezobratlé, případně i menší obratlovce, jako jsou žáby.^[5] Jak už se sluší na zástupce řádu šplhavců, jedná se o velmi dobré šplhače po stromech.^[6]

Většina druhů je monogamních. Stavba hnízda, inkubace i péče o mláďata je sdílená mezi oběma partnery, některé druhy mají kooperativní rozmnožovací systém, kdy tyto zmíněné činnosti pomáhá zajišťovat skupina. Hnízdí hlavně v dutinách, které si partneři společně vydlabou v uschlém dřevě nebo případně v termitištích. Kladou 1–6 vajec přímo na dno dutiny bez vystýlky. Vývoj ptáčat po vyklubání je jen pomalý, hnízdo opouští kolem věku 5–6 týdnů.^[5]

Hlavní habitat druhu tvoří lesy, v nichž tito ptáci nejsou příliš vybíraví. Vyskytují se v opadavých i stálezelených lesích primárního i sekundárního typu, od nížin po vysoké hory. Některé druhy lze nalézt i v oblastech lidských sídel jako jsou zahrady a sady.^[5]

Obecně se dá říci, že tyto ptáky nic akutně neohrožuje, nicméně zánik lesních habitatů v jižní Asii pokračuje rychlým tempem, a tak se dá předpokládat, že zejména druhy s omezenou oblastí výskytu budou v budoucnu čelit ohrožení následkem úbytku přirozených stanovišť.^[5]

• ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 (anglicky) 
• GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds III. Detroit: Gale. ISBN 0-7876-5362-4. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Megalaimidae na Wikimedia Commons
• Taxon Megalaimidae ve Wikidruzích