Dálnice ve Francii patří se svými 12 956 kilometry délky (stav 2010) k nejhustším dálničním sítím na světě. Dálnice jsou zde označovány písmenem A jako autoroute a číslem – např. (Autoroute 10 se značí A10). Po Spojených státech amerických a Číně má Francie třetí největší systém dálnic světa, po nich následují německé a italské dálnice. Nejvyšší povolená rychlost na francouzských dálnicích je 130 km/h. Ve Francii funguje mýtný systém pro všechna vozidla.

Číslování dálnic ve Francii odpovídá přibližně následujícímu principu:

• jednomístná čísla označují dálnice protínající napříč velké části Francie (číslo 86 pak má okruh Paříže)
• dvoumístná čísla označují dálnice v různých regionech a sice takto:

  • 

    A 1 a vyšší: základní síť dálnic z Paříže do velkých francouzských a zahraničních měst.
  • A 21 a vyšší: severní Francie
  • A 30 a vyšší: severovýchodní Francie
  • A 40 a vyšší: region Rhône-Alpes
  • A 50 a vyšší: region Provence-Alpes-Côte d'Azur
  • A 60 a vyšší: jihozápadní Francie
  • A 70 a vyšší: střední Francie
  • A 80 a vyšší: západní Francie

Seznam nejvýznamnějších dálnic A 1 – 10.

Číslo	Mapa	Trasa	Konečná délka (km)
		Paříž – Lille (A25)	211
		(A1) – Cambrai – Denain – Belgie (Dálnice A7)	76
		Pařížská spojka	15
		Paříž – Remeš – Mety – Forbach – Saverne – Štrasburk (A35)	482
		Paříž – Melun – Montereau-Fault-Yonne – Troyes – (A35)	238
		Paříž – Vitry-sur-Seine – Auxerre – Avallon – Beaune – Chauny – Chalon-sur-Saône – Mâcon – Lyon	445,5
		Lyon – Vienne – Valence – Montélimar – Orange – Avignon – Salon-de-Provence – Marignane – Marseille	302,5
		(A7) – Aix-en-Provence – Fréjus – Cannes – Antibes – Nice – (Monako) – Menton	224
		Orange – Nîmes – Montpellier – Béziers – Narbonne – Perpignan – Španělsko (AP-7)	280
		Paříž – Orléans – Tours – Poitierst – Niort – Loulay – Saintes – Blaye – Bordeaux	557

Francie má mnoho předpisů pro bezpečnou jízdu na dálnicích, což je možná důvod, proč úmrtnost na francouzských silnicích a dálnicích meziročně klesá.

Na silnicích klasifikovaných jako dálnice je nutné doržovat rychlostní limity a to v několika kategoriích:

• Za normální viditelnosti a s praxí delší než 2 roky: 130 km/h
• V dešti, za snížené viditelnosti a s praxí kratší než 2 roky: 110 km/h
• Pro autobusy: 100 km/h
• V mlze, za extrémně snížené viditelnosti: 50 km/h

Každé vozidlo musí být vybaveno reflexní vestou a výstražným trojúhelníkem. Doporučena je jízda se zapnutými světly i ve dne, nicméně povinná není. Stejně tak není povinné přezouvání pneumatik.

Francouzské dálnice jsou stavěny podle mnoha aspektů, které pomáhají zvyšovat bezpečnost v provozu. Mezi ně patří např.:

• Jízdní pruhy v každém směru jsou odděleny betonovou bariérou, která by měla odolat nárazu automobilu až v rychlosti 180 km/h. Na dálnicích se nesmí vyskytovat jednoúrovňové křižovatky.
• V každém směru se musí nacházet nejméně 2 jízdní pruhy (často se však vyskytují 3-proudové silnice).
• Dlouhé odbočovací pruhy a nájezdy, které řidičům umožňují sjet z dálnice (nebo na ni najet) bez narušení provozu.
• Přítomnost nouzového pruhu, kde je možné v nouzových situacích zaparkovat a popřípadě zavolat pomoc pomocí SOS skříněk, které se nacházejí každé 2 km. V tomto pruhu je zakázáno jezdit.
• Přítomnost odpočinkových zón každých 10 – 40 km. Odpočinkové zóny nabízí parkoviště a různé služby, např. veřejné WC, čerpací stanici či restauraci.
• Bezpečnostní služby, které pomáhají řidičům v situacích jako je např. píchlá pneumatika nebo zajistí odtah vozidla při poruše.
• Dynamické elektronické informační panely, které upozorňují na komplikace v dopravě (např. dopravní nehody, kolony nebo práce na silnici)
• FM rozhlasová stanice (107,7 MHz), která každých 15 minut informuje o dopravě ve francouzském i anglickém jazyce.
• Radary meřící rychlost, nainstalované na mnoha místech na rychlostních komunikacích.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Autoroutes of France na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dálnice ve Francii na Wikimedia Commons