Christian Panucci
V roce 2012
Osobní informace
Datum narození	12. dubna 1973 (51 let)
Místo narození	Savona, Itálie
Výška	184 cm
Hmotnost	76 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový obránce (1991–2010) Fotbalový trenér (2012–2019)
Mládežnické kluby
1990–1991 Janov
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1991–1993 1993–1997 1997–1999 1999–2000 2000–2001 2001 2001–2009 2009–2010 Janov Milán Real Madrid Inter → Chelsea Monaco Řím Parma 03100(3) 08900(9) 07300(3) 02600(1) 00800(0) 01400(3) 2290(20) 01900(1)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1992–1996 1993 1996 1994–2008 Itálie U21 Itálie U23 Itálie (Olympijská) Itálie 01900(4) 00300(0) 00000(0) 05700(4)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2012–2014 2015 2016 2016 2017–2019 Rusko (asistent) Livorno Livorno Ternana Albánie
Úspěchy
Mistrovství Evropy U21 1994 Itálie U21 1996 Itálie U21 1. italská fotbalová liga 1993/94 Milán 1995/96 Milán 1. španělská fotbalová liga 1996/97 Real Madrid Liga mistrů UEFA 1993/94 Milán 1994/95 Milán 1997/98 Real Madrid Superpohár UEFA 1993 Milán 1994 Milán 1998 Real Madrid Interkontinentální pohár 1993 Milán 1994 Milán 1998 Real Madrid Italský fotbalový pohár 2006/07 Řím 2007/08 Řím Italský superpohár 1994 Milán 1994 Milán 2007 Řím Španělský superpohár 1997 Real Madrid Anglický superpohár 2000 Chelsea
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. *** Trenérské působení aktuální k 11. 07. 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christian Panucci (12. duben 1973, Savona, Itálie) je fotbalový trenér a bývalý italský fotbalový obránce.

Nejdéle působil v Římě. Za osm let zde vyhrál dvakrát Italský pohár (2006/07 a 2007/08) a jeden italský superpohár (2007). Ale největší úspěchy slavil v Miláně, kde působil čtyři roky. Vyhrál dva tituly (1993/94, 1995/96), také italské superpoháry (1993, 1994) a po jedné trofeji v LM (1993/94), Superpohár UEFA 1994.

Hrál i za španělský klub Real Madrid. I s ním vyhrál ligu (1996/97) i španělský superpohár (1997) a také LM (1997/98) a Interkontinentální pohár 1998.

Za reprezentaci Itálie odehrál 57 utkání a vstřelil čtyři branky. byl na MS (2002) a dvakrát na ME (2004 a 2008). Má dvě zlaté medaile z Mistrovství Evropy U21 (1994 a 1996)

Po skončení fotbalové kariéry se stal trenérem. V letech 2012 až 2014 dělal asistenta u ruské reprezentace, kterou vedl Capello. V letech 2017 až 2019 byl hlavním trenérem Albánie.

Jeho matka je Češka, která se jako velmi mladá provdala do Itálie. Sportu holdovala i ona, hrála závodně basketbal, takže Christian má geny po ní. Vztah k Česku má, protože vlastní v Praze byt.^[1]

První utkání v nejvyšší lize odehrál v posledním kole v sezoně 1991/92 v dresu Janova, odkud přišel v roce 1990. V následující sezoně odehrál již 30 utkání a vstřelil tři branky. Což z něj udělalo velmi perspektivního hráče.

Jako velmi talentovaný obránce se ve věku 20 let stal posilou Milána. Stál 9,5 miliard lir + hráč Roberto Lorenzini.^[2] Prosazoval se velmi rychle na pozici pravého obránce, kde vystřídal Tassottiho. V klubu strávil tři a půl sezony a vyhrál dva tituly (1993/94, 1995/96), též dva italské superpoháry (1993, 1994) a po jedné trofeji v LM (1993/94) a Superpohár UEFA 1994. Z klubu odešel v lednu 1997 po nevydařené LM 1996/97 a hlavně kvůli rozepři s trenérem Sacchim.^[3]

Klub jej koupil za 8 miliard lir ^[4] a stal se prvním italským fotbalistou v klubu. V klubu se setkal s trenérem Capellem, který jej vedl v Miláně. V klubu působil dva a půl let a získal jeden titul (1996/97) i Španělský superpohár (1997), ale opět i trofej v LM 1997/98).

Dne 1. července 1999 byl prodán za 18 miliard lir do Interu, kde si jej vyžádal nový trenér Marcello Lippi.^[5] S klubem obsadil v sezoně 1999/00 2. místo a prohrál finále v italském poháru. Během jednoho ligového utkání když seděl na lavičce, jej trenér požádal aby se šel připravit k utkání. To se ale nestalo a mezi trenérem a hráčem se vztah zhoršil.^[6]

V srpnu 2000 odešel na roční hostování do anglického klubu Chelsea, kde vyhrál Anglický superpohár (2000). Jenže vydržel zde do ledna 2001 a po 8 utkání odešel do Monaka nejprve na hostování a posléze jej klub koupil. Jenže ve Francii zůstal krátce. A tak po 14 utkání odehraných v Monaku odešel zpět do Itálie, ale již do Říma.

Do věčného města přišel nejprve na hostování, ale po dobře odehrané sezoně se kluby domluvily na prodeji za 10 milionů Euro.^[7] Za vlky odehrál během osmy let celkem 315 utkání a vstřelil 31 branek. Nejlepší sezonu odehrál 2006/07 když odehrál 50 utkání a vstřelil 8 branek. S klubem vyhrál dvakrát italský pohár (2006/07, 2007/08) a jednou italský superpohár (2007). V lednu 2009 se před jedním ligovým utkáním dozvěděl, že nebude zařazen do utkání. Odmítl sedět na lavičce a odešel na tribunu.^[8][9] To se nelíbilo vedení i trenérovi a vyřadili jej ze soupisky. Po týdnu se hráč omluvil^[10] a byl do soupisky přiřazen zpět. Po sezoně mu smlouva končila a nebyla mu prodloužena.

Posledním jeho angažmá bylo v Parmě. Po 19 utkání se v únoru 2010 rozhodl z osobních důvodů ukončit smlouvu s klubem.^[11] Poté v létě ve věku 37 let ukončil kariéru.^[12]

^[13]

• z Janov do Milán za 5 940 000 Euro
• z Milán do Real Madrid za 4 300 000 Euro
• z Real Madrid do Inter za 9 300 000 Euro
• z Inter do Monaco za 3 000 000 Euro (hostování)
• z Inter do Monaco za 6 710 000 Euro (přestup)
• z Monaco do Řím za 1 550 000 Euro (hostování)
• z Monaco do Řím za 9 810 000 Euro (přestup)

Za Itálii do 21 let hrál v letech 1992 až 1996 a vyhrál dva turnaje na ME 21 (1994, 1996). Při posledním turnaji dělal kapitána. Poté odcestoval na OH 1996, ale neodehrál tam žádné utkání.

Za reprezentaci odehrál 57 utkání a vstřelil čtyři branky. První utkání odehrál ve věku 21 let 7. září 1994 proti Slovinsku (1:1).^[15] Trenéři Sacchi, Maldini i Zoff jej nominovali na kvalifikační utkání na velké turnaje v období 1995 až 2000, jenže nikdy se nedostal do finální soupisky pro šampionát. Až Trapattoni jej nominoval na MS 2002 a také na ME 2004. U obou turnajích odehrál všechna utkání. Po nástupu trenéra Lippiho již nedostal pozvánku do reprezentace.

Až když se stal trenérem Donadoni, opět se stal součástí výběru a dostal se i do nominace na ME 2008. Zde také odehrál všechna utkání a vstřelil i branku. Vstřelil ji když měl 35 let, 2 měsíce a 1 den, címž se stal do roku 2019 (překonal jej Fabio Quagliarella) nejstarším střelcem v Itálské reprezentace.^[16] Po turnaji se rozhodl ukončit reprezentační kariéru.

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	OH 1996	Neodehrál žádné ze 3 utkání
	MS 2002	1 zápas ve skupině	3. 6.	Ekvádor	90	0	2:0[17]
		2 zápas ve skupině	8. 6.	Chorvatsko	90	0	1:2[18]
		3 zápas ve skupině	13. 6.	Mexiko	63	0	1:1[19]
		Osmifinále	18. 6.	Jižní Korea	120	0	1:2 v (prodl.)[20]
	ME 2004	1 zápas ve skupině	14. 6.	Dánsko	90	0	0:0[21]
		2 zápas ve skupině	18. 6.	Švédsko	90	0	1:1[22]
		3 zápas ve skupině	22. 6.	Bulhasko	90	0	2:1[23]
	ME 2008	1 zápas ve skupině	9. 6.	Nizozemí	90	0	0:3[24]
		2 zápas ve skupině	13. 6.	Rumunsko	90	1	1:1[25]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Francie	90	0	2:0[26]
		Čtvrtfinále	22. 6.	Španělsko	120	0	0:0 (2:4 na pen.)[27]

• 2× vítěz italské ligy (1993/94, 1995/96)
• 1× vítěz španělské ligy (1996/97)
• 2× vítěz italského poháru (2006/07, 2007/08)
• 3× vítěz italského superpoháru (1993, 1994, 2007)
• 1× vítěz španělského superpoháru (1997)
• 1× vítěz anglického superpoháru (2000)
• 2× vítěz Ligy mistrů (1993/94, 1997/98)
• 1× vítěz evropského superpoháru (1994)
• 1× vítěz Interkontinentálního poháru (1998)

• 1× na MS (2002)
• 2× na ME (2004 2008)
• 2× na ME 21 (1994 – zlato, 1996 – zlato)
• 1× na OH (1996)

• 1× Cena Bravo (1994)
• All Stars team ESM (2007/08)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christian Panucci na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Christian Panucci na Wikimedia Commons
• Profil hráče na transfermarkt.de (německy)
• Profil trenéra na transfermarkt.de (německy)
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)

• Seznam italských fotbalových reprezentantů