Andrea Barzagli
V roce 2012
Osobní informace
Datum narození	8. května 1981 (43 let)
Místo narození	Fiesole, Itálie
Výška	187 cm
Hmotnost	87 kg
Přezdívka	La Roccia
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový obránce
Mládežnické kluby
19??-1998 Rondinella Marzocco
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1998–2000 2000–2001 2001 2001–2003 2003–2004 2004–2008 2008–2011 2011–2019 Rondinella Marzocco Pistoiese Rondinella Marzocco Ascoli Chievo Palermo Wolfsburg Juventus 05100(3) 00500(0) 01300(1) 04600(3) 02900(3) 14200(3) 07500(1) 20600(2)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 2002 2003–2004 2004 2004–2017 Itálie U20 Itálie U21 Itálie (olympijská) Itálie 0800(0) 1100(0) 0400(0) 7300(0)
Úspěchy
Olympijské hry 2004 Itálie (olympijská) Mistrovství světa 2006 Itálie Mistrovství Evropy 2012 Itálie Konfederační pohár FIFA 2013 Itálie Mistrovství Evropy do 21 let 2004 Itálie U21 Německá fotbalová liga 2008/09 Wolfsburg 1. italská fotbalová liga 2011/12 Juventus 2012/13 Juventus 2013/14 Juventus 2014/15 Juventus 2015/16 Juventus 2016/17 Juventus 2017/18 Juventus 2018/19 Juventus Liga mistrů UEFA 2014/15 Juventus 2016/17 Juventus Italský fotbalový pohár 2014/15 Juventus 2015/16 Juventus 2016/17 Juventus 2017/18 Juventus Italský superpohár 2012 Juventus 2013 Juventus 2015 Juventus 2018 Juventus
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrea Barzagli (8. květen 1981, Fiesole, Itálie) je bývalý italský reprezentační fotbalový obránce. Velkou část klubové kariéry strávil v italském Palermu, německém Wolfsburgu a italském Juventusu. S italskou reprezentací vyhrál Mistrovství světa 2006 v Německu. V roce 2019 ukončil aktivní kariéru, následně se stal funkcionářem právě v turínském Juventusu.^[1]

Během svého působení v Juventusu byl považován za jednoho z nejlepších obránců na světě,^[2] který za necelých devět sezón pomohl k zisku osmi titulů v Serii A v řadě. Barzagli a jeho spoluhráči Bonucci a Chiellini z Juventusu a reprezentace Itálie utvořili obávanou defenzivní trojici přezdívanou „BBC“.^[3] Mezi jeho přednosti se řadila hra hlavou a schopnost obranných zákroků bez faulů^[4] a s minimem nasbíraných žlutých karet.

V roce 2004 se upsal Palermu, tu dobu nováčkovi nejvyšší italské soutěže. V první sezóně pomohl k šesté ligové příčce, přičemž odehrál 37 ligových utkání (zameškal jediné 30. kolo proti Messině). Oporou zadních řad Palerma byl též v následujících sezónách 2005/06 a 2006/07, kdy se tým umístil na pátém místě. Když v létě 2007 odešel dosavadní kapitán Eugenio Corini, stal se novým kapitánem Barzagli.^[5] Sezóna 2007/08 se stala Barzagliho čtvrtou a zároveň poslední v sicilském celku. Palermu se dařilo méně – hned v úvodním kole Poháru UEFA padl s Mladou Boleslaví a v lize skončil až jedenáctý. Barzagli se stal terčem zájmu věhlasnějších klubů včetně italských velikánů jako jsou Juventus, AC Milán nebo Fiorentina.^[6]

Přes zájem italských klubů zamířil do německého Wolfsburgu, kde strávil následující necelé 3 roky. V ročníku 2008/09 byl stavebním kamenem obrany VfL a v lize odehrál všechny zápasy a plný počet minut. Ve stoperské dvojici vedle něho nastupoval buď Alexander Madlung nebo Jan Šimůnek. Wolfsburg získal překvapivý titul, první a jediný v klubové historii. V další sezóně se tým propadl na osmou příčku, zatímco při premiérové účasti v Lize mistrů uhrál třetí příčku. Barzagli si zahrál v prvním a posledním zápase skupiny, na jaře pak 3 zápasy Evropské ligy. Kvůli zranění nezasáhl do osmifinále s ruským týmem Rubin Kazaň. Ve čtvrtfinálovém souboji s Fulhamem odehrál oba celé zápasy, Wolfsburg ale po prohrách 1:2 a 0:1 vypadl. Třetí sezónu ve Wolfsburgu již nedokončil a v lednu zamířil nazpět do Itálie, do Juventusu.

Počátkem února se dokázal probojovat do základní jedenáctky, přičemž ve stoperské dvojici stál buď po boku Leonarda Bonucciho či Giorgia Chielliniho. Juventus zakončil ročník 2010/11 na 7. místě. Juventus angažoval trenéra Antonia Conteho, který Barzagliho učinil pilířem obrany. Ten odehrál během ročníku 2011/12 35 ligových utkání a výraznou měrou dopomohl k titulu v Serii A, Juventus v lize dokonce ani jednou neprohrál. V posledním 38. kole doma proti Atalantě Bergamo přišel na hřiště až v 86. minutě. V nastaveném čase proměnil pokutový kop, pojistil vedení na 3:1 a vstřelil svoji první branku v dresu Turína.^[7]

V další sezóně získal Juventus další titul, Barzagli zasáhl do 34 ze 38 ligových klání. Ve 33. kole doma proti AC Milán zasáhl do svého stého zápasu ve dresu Juventusu.^[8] Spolu s dalšími Italy Bonuccim a Chiellinim utvořili zadní trojice Conteho formace 3–5–2. Přesto Barzagli nedokázal zabránit vypadnutí v semifinálovém dvojzápase s Laziem v rámci italského poháru. Juventus se po letech představil též ve skupině Ligy mistrů, Barzagli odehrál kompletní pětici zápasů vyjma jednoho klání s FC Nordsjaelland, Juventus nakonec postoupil aniž by byl poražen. Trenér Antonio Conte se spoléhal na Barzagliho také ve vyřazovacích bojích, a to v osmifinále proti Celticu (dvě výhry) a proti Bayernu Mnichov (dvě porážky).^[9] Barzagliho výkony dopomohly k titulu také v další sezóně 2013/14.

Problémy s kotníkem a poté achillovkou jej vyřadily ze hry pro valnou část sezóny 2014/15, návrat k fotbalu se konal až v březnu 2015 v lize proti Sassuolu,^[10] Juventus však přesto obhájil titul. Zahrál si ve finále italského poháru proti Laziu, které Juventus zdolal po prodloužení 2:1. Po zranění se podílel – většinou jako střídající hráč – na postupu do finále LM, kde ale Juventus ani s Barzaglim v základě nestačil na Barcelonu.

Barzagli byl oporou zadních řad též během sezóny 2015/16 a i tentokrát slavil titul Juventus. Během 31 zápasů v lize si přišel na jeden gól a znovu tomu bylo proti Atalantě Bergamo. Po centru do vápna otevřel ve 24. minutě skóre, které později navýšil spoluhráč Mario Lemina.^[11] Koncem sezóny prodloužil končící smlouvu do léta 2018.^[12]

Bianconeri se mohlo spoléhat na Barzagliho i v ročníku 2016/17, ačkoli jej znovu sužovala menší zranění. Jeho výkony podepíraly jízdu za triumfem v Lize mistrů, kde Italové ve finále podlehli „Bílému baletu“ 1:4.

V ročníku 2017/18 odehrál v lize 25 zápasů, ne vždy v základu. Podobně jako v předchozím ročníku už nenastupoval pravidelně. Koncem sezóny podepsal končící smlouvu na dalších 12 měsíců.^[13] Jeho poslední sezóna aktivní kariéry byla sezóna 2018/19, v lize se objevil v 7 zápasech a ve 3 zápasech Ligy mistrů. Dne 19. května 2019 se v domácím zápase proti Atalantě Bergamo (1:1) rozloučil s kariérou a příznivci Juventusu a sklidil aplaus.^[14]

^[15]

• z Chievo do Palermo za 1 500 000 Euro
• z Palermo do Wolsburg za 14 000 000 Euro
• z Wolsburg do Juventus za 300 000 Euro

První trofej za reprezentaci vyhrál na ME U21 2004 za Itálii U21. Poté se zúčastnil i OH 2004, kde získal bronzovou medaili.

Za reprezentaci odehrál 73 utkání a nevstřelil žádnou branku. První utkání odehrál ve věku 23 let 17. listopadu 2004 proti Finsku (1:0).^[17] Trenér Marcello Lippi jej nominoval na MS 2006, kde odehrál dva zápasy. I tak pomohl Itálii po 24 letech získat zlato.

I za trenéra Donadoniho hrál a dostal se i na ME 2008, kde odehrál jedno utkání. Po turnaji si ještě zahrál ve dvou zápasech a další utkání odehrál až v říjnu 2011. Trenér Cesare Prandelli jej nominoval na ME 2012. Na turnaj odjel s malým zraněním. První dva zápasy nehrál, ale po výlečení odehrál ještě čtyři zápasy a nakonec získal stříbrnou medaili.

Také se zúčastnil Konfederačního poháru 2013, odkud získal bronz. Na MS 2014 byl v nominaci i se spoluhráči s Juventusu (Buffon, Bonucci, Chiellini, Marchisio a Pirlo). Jenže turnaj pro reprezentaci skončil jíž ve skupině.

Po neúspěchu přišel trenér Antonio Conte, který jej vedl v Juventusu. Nominoval jej na ME 2016, kde odehrál všechna utkání. Poslední utkání odehrál při neúspěšné baráži o MS 2018 13. listopadu 2017 proti Švédsku (0:0).^[18]

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	OH 2004	1 zápas ve skupině	12. 8.	Ghana	90	0	2:2[19]
		2 zápas ve skupině	15. 8.	Japonsko	90	0	3:2[20]
		3 zápas ve skupině	18. 8.	Paraguay	90	0	0:1[21]
		Zápas o 3. místo	27. 8.	Irák	90	0	1:0[22]
	MS 2006	Osmifinále	26. 6.	Austrálie	34	0	1:0[23]
		Čtvrtfinále	30. 6.	Ukrajina	90	0	3:0[24]
	ME 2008	1 zápas ve skupině	9. 6.	Nizozemí	90	0	0:3[25]
	ME 2012	3 zápas ve skupině	18. 6.	Irsko	90	0	2:0[26]
		Čtvrtfinále	24. 6.	Anglie	120	0	0:0 (4:2 na (pen.)[27]
		Semifinále	28. 6.	Německo	90	0	2:1[28]
		Finále	1. 7.	Španělsko	90	0	0:4[29]
	MS 2014	1 zápas ve skupině	15. 6.	Anglie	90	0	2:1[30]
		2 zápas ve skupině	20. 6.	Kostarika	90	0	0:1[31]
		3 zápas ve skupině	24. 6.	Uruguay	90	0	0:1[32]

• 1× vítěz německé fotbalové ligy (2008/09)
• 8× vítěz italské fotbalové ligy (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19)
• 4× vítěz italského poháru (2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18)
• 4× vítěz italského superpoháru (2012, 2013, 2015, 2018)

• 2× na MS (2006 - zlato, 2014)
• 3× na ME (2008, 2012 - stříbro, 2016)
• 1× na Konfederačním poháru (2013 - bronz)
• 1× na OH (2004 - bronz)
• 1× na ME U21 (2004 - zlato)

• 4x v týmu roku italské ligy (2012, 2013, 2014, 2016)

Řád zásluh o Italskou republiku (27. 9. 2004) z podnětu Prezidenta Itálie ^[33]

Zlatý límec za sportovní zásluhy (2006) ^[34]

Řád zásluh o Italskou republiku (12. 12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie ^[35]

Medaile za atletickou statečnost (2018) z podnětu Prezidenta Itálie ^[36]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrea Barzagli na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
• Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)
• Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)
• Andrea Barzagli v databázi Olympedia (anglicky)

• Seznam italských fotbalových reprezentantů