Bektášíja je náboženský směr v rámci islámu, původně vlivný súfistický řád (taríka) v Osmanské říši. Jeho pololegendárním zakladatelem byl Hadži Bektáš Veli^[1], mystik z Chorásánu, který žil a učil v Anatolii.

Bektášíja zčásti zachovává některé předislámské zvyky, naopak nedodržuje některé muslimské rituály (ani modlitbu), převzala prvky křesťanství a šíitismu. Mohameda a Alího klade na stejnou úroveň s Alláhem. Zdůrazňuje úlohu duchovního učitele. Sunnitská ortodoxie považuje bektášíju za nemorální a heretickou.

Jednoduchá organizace a tolerance bektášíje k nemuslimům přispěla ke konverzi části křesťanského obyvatelstva v rámci Osmanské říše.

Po likvidaci janičářů v roce 1826 byli krutě pronásledováni i bektašové. V Turecku bektášíja oficiálně zanikla v roce 1925 (zrušení súfistických řádů), centrum bektášíje se následně přesunulo do Albánie (kde byli během komunistické vlády bektašové pronásledováni), později do Egypta. Dnes má mnoho stoupenců v Turecku, Albánii^[2] a mezi albánskými emigranty v USA.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bektašija na slovenské Wikipedii.

• DROZDÍKOVÁ, Jarmila. Lexikón islámu. 1. vyd. Bratislava: Kalligram, 2005. 270 s. ISBN 80-7149-764-9. Heslo bektášíja, s. 40. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bektášíja na Wikimedia Commons
• BEKTĀŠĪYA in: Encyclopaedia Iranica