Tauhíd
Tauhíd (arabsky توحيد, přepisováno také jako tawhíd) je v islámské teologii nauka o jedinosti Boží a je tak základem všech článků víry islámu. Centrálním prvkem tauhídu je striktní monoteismus – vyznání víry v jediného, nedělitelného a nezávislého Boha (oproti např. konceptu Svaté Trojice v křesťanství). Slovně ho vyjadřuje první část šahády (Není božstva kromě Boha...).
Podle víry muslimů nelze k jediné Boží podstatě nic přidružovat (tento přečin se nazývá širk).
Islámská teologie dělí tauhíd na tři kategorie:[1]
- Tauhíd ar-rubúbijja (doslovně „zachování jedinečnosti Pána světů“) – tvrzení, že Alláh je jediný, svrchovaný Pán světů, bez společníků
- Tauhíd al-asmá was-sifát (dosl. „zachování jedinečnosti Alláhových jmen a přívlastků“) – tvrzení, že vlastnosti Alláha jsou jedinečné a nic se jim nevyrovná
- Tauhíd al-'ibáda (dosl. „zachování jedinečnosti v uctívání Alláha“) – tvrzení, že Alláh je jediný ve svém právu na to, aby byl uctíván
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PHILIPS, Abu Ameenah Bilaal. Základy Tauhídu (jedinečnosti Alláha): islámský koncept Boha. Praha: Muslimská obec v Praze, 2012. 147 s. ISBN 9788090437333. Kapitola 1, s. 15–16.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tauhíd na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PHILIPS, Abu Ameenah Bilaal. Základy tauhídu (jedinečnosti Alláha): islámský koncept Boha. 1. vyd. Praha: Muslimská obec v Praze, 2012. 147 s. ISBN 978-80-904373-3-3.
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.