Římskokatolická farnost Kujavy je farnost Římskokatolické církve v děkanátu Bílovec ostravsko-opavské diecéze.

První zmínka o vsi Kujavy je v dokumentu pro fulneckou faru z roku 1337, v němž je zmiňován jakýsi Thilo z Kujav, možná místní kněz, spíše však fojt.^[1][2] Kostel však již existoval zřejmě na konci 14. století a první zmínka o faře je k roku 1510. Tehdejší katolický farář Matyáš žaloval utrakvistického pána na Fulneku Bernarda ze Žerotína, že jej vyhnal z fary a oloupil; získal sice u zemského soudu odškodnění, fara však zřejmě zůstala v utrakvistických a později protestantských rukou.^[1] Protestantské kněze se snažil dosazovat koncem 16. století fulnecký pán i Jan Skrbenský ze Hříště, který se proto dostal do sporu s biskupem Stanislavem Pavlovským; na jeho nátlak musel Skrbenský pastora Šimon Prokopa, kterého dosadil roku 1588, roku 1594 nahradit katolíkem Janem Sokolem. Později však zde opět působili luteráni (jménem je v 90. letech 16. století znám jakýsi Valten) a posledním z luteránských pastorů v Kujavách byl Peter Ball (doložen 1623–1627), který opustil Kujavy s Mansfeldovými vojsky.^[1][3] Ve farnosti působila tehdy i Jednota bratrská včetně Jana Amose Komenského (1618–1624).^[3]

Již roku 1622 však začala na fulneckém panství rekatolizace a správu kujavské farnosti převzal na výzvu nového patrona kostela, olomouckého biskupa, augustiniánský klášter ve Fulneku. Dočasně byly odsud spravovány i osiřelé farnosti v Suchdole a Butovicích. Kanovníci nejprve docházeli na bohoslužby z Fulneka, v roce 1666 pak byla opravena farní budova a administrátoři farnosti v ní pobývali trvale. A od roku 1689 byla kujavská fara obsazována světskými kněžími.^[1][2] Typickým představitelem josefinismu byl farář Joseph Kinauer, vzdělaný kněz a dřívější prefekt olomouckého kněžského semináře (roku 1778 přesunutého do Brna), který zaváděl ve farnosti osvícenskou osvětu, ale jeho liturgické novoty – například používání němčiny při bohoslužbách místo latiny – mu přineslo problémy u věřících i u biskupa, takže v letech 1781–1783 a opět od roku 1785 do Kinauerovy smrti roku 1792 byla farnost spravována kooperátory, přestože Kinauer zůstal oficiálně farářem.^[1][2]

K farnosti původně spadaly vedle samotné vsi Kujavy rovněž Pustějov a od zániku tamní fary za reformace také Hladké Životice. V obou vsích byly od konce 17. století nové filiální kostely a roku 1784 byly od kujavské farnosti odděleny samostatné lokální kuracie Hladké Životice a Pustějov. Náhradou byla téhož roku ke Kujavám přifařena ves Pohořílky, která dosud patřila k filiálnímu kostelu v Bílově spravovanému z Fulneka.^[1] V tomto územním rozsahu farnost existuje dodnes.^[4]

Patronát kujavské fary náležel původně vrchnosti, tj. majitelům panství Fulnek. Při konfiskaci fulneckého panství Janu II. Skrbenskému ze Hříště roku 1622 mu však byl pro zradu odebrán i kujavský patronát a vykonával ho nadále olomoucký (arci)biskup, a to až do roku 1789, kdy jej postoupil náboženské matici.^[1]

Farnost byla součástí bíloveckého děkanátu od jeho založení roku 1670, předtím náležela zřejmě s celým Bíloveckem k opavskému děkanátu. V 2. polovině 19. století nebo 1. polovině 20. století byla připojena k děkanátu Odry, při reorganizaci děkanátů roku 1952 se vrátila zpět k Bílovci. Do roku 1996 byla součástí (arci)diecéze olomoucké, od uvedeného roku pak nově vytvořené diecéze ostravsko-opavské.^[5]

Roku 1859 na území farnosti žilo 1181 obyvatel, vesměs římských katolíků.^[1] V roce 1930 žilo ve farnosti 959 obyvatel, z čehož 949 (99 %) se přihlásilo k římskokatolickému vyznání.^[6]

Farním kostelem je kostel svatého Michaela archanděla, původně gotický z konce 14. století, ale roku 1713 po požáru podstatně barokně přestavěný a nakonec nahrazený empírovou novostavbou z let 1830–1833.^[3][7] V Pohořílkách se nacházela kaple zasvěcená svatým Andělům strážným, postavená v roce 1844 na místě dřívější zvonice, kde se příležitostně konaly mše.^[2] Tato kaple byla zbořena v 70. letech 20. století.^[8]

Od odsunu posledního německého faráře roku 1947 je farnost spravována excurrendo: v letech 1948 až 2009 v Kujavách působil farář z Hladkých Životic. V současnosti (2013) farnost spravuje excurrendo Martin Sodora, kněz z Bílovce.^[9]

Římskokatoličtí duchovní správci v Kujavách od 17. století:^[1][2]

• 1666–1671 Kararinsky
• 1671–1672 Jeroným Smíšek
• 1672–1675 Augussin Richter
• 1675–1681 Johann Wolný
• 1681–1683 Franz Krumpholz
• 1683–1689 Johann Ignaz Göbel
• 1689–1690 Šimon Doležel
• 1690–1701 Johann Valentin Brauner
• 1701–1726 Karl Joseph Gerth
• 1726–1740 Andreas Ferdinand Jedek
• 1740–1747 Martin Bauherr
• 1747–1751 Johann Wilhelm Zeno rytíř von Dennhaus (Dennhof?)
• 1751–1763 Anton Schwanzer
• 1764–1768 Anton Franz Freiheit
• 1768–1778 Bernhard Augustin Wach
• 1778–1792 Joseph Kinauer
• 1793–1830 Joseph Friedl
• 1831–1856 Johann Grün
• 1856–1871 Ferdinand Kuhn
• 1871–1885 Joseph Jakusch
• 1885–1895 Franz Justel
• 1896–1906 Johann Hückel
• 1907–1913 František Olenek
• 1913–1928 Alois Kowař
• 1929–1946/47 Heinrich Illichmann
• 1947–1948 Mikuláš Šindlář, farář v Pustějově, excurrendo
• 1948–1959 Robert Chovanec, farář v Hladkých Životicích, excurrendo
• 1959–1962 Antonín Dominik, farář v Hladkých Životicích, excurrendo
• 1962–1965 František Navrátil, farář v Hladkých Životicích, excurrendo
• 1965–2009 Hubert Šula, děkan a farář v Hladkých Životicích, excurrendo
• 2009–dosud (2013) Martin Sudora, kněz v Bílovci, excurrendo

• Stránky farnosti