Čelo ledovce je konec ledovce v daném okamžiku. Ačkoli se ledovce pozorovateli mohou zdát nehybné, ve skutečnosti jsou v trvalém pohybu a čelo ledovce vždy postupuje nebo ustupuje. Umístění čela je často přímo spojeno s hmotnostní bilancí ledovce, která je daná množstvím sněžení, ke kterému dochází v akumulační zóně ledovce, ve srovnání s množstvím, které je roztálo v ablační zóně. Na polohu čela ledovce má vliv také lokální nebo regionální změna teploty v průběhu času.^[1]

Monitorování změny polohy čela ledovce je metoda sledování pohybu ledovce. Konec čela ledovce se pravidelně měří z pevného místa v sousedním podloží. Rozdíl v umístění čela ledovce měřeného z této pevné polohy v různých časových intervalech poskytuje záznam o změně ledovce. Podobným způsobem sledování změny ledovce je porovnávání fotografií polohy ledovce v různých časech.^[2]

Tvar čela ledovce ovlivňuje mnoho faktorů. Pokud ledovec ustupuje, je obvykle mírně svažitý, protože tající ledovec má tendenci převzít tento tvar. Existuje však řada faktorů, které mění tento typický tvar, včetně přítomnosti tepelných polí a různých napětí, která způsobují praskání a tání, což má za následek telení a další různé formy.^[3]

• 
  Čelo ledovce s relativně ostrými obrysy – Bossonský ledovec poblíž Chamonix-Mont-Blanc
• 
  Čelo ledovce v Glacier Bay na Aljašce
• 
  Satelitní snímek čela ledovce Viedma v Chile
• 
  Ledovec Johns Hopkins na Aljašce
• 
  Čelo ledovce na Antarktickém poloostrově

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Glacier terminus na anglické Wikipedii.

• Čelní moréna
• Balvanový ledovec
• Ledovec Perito Moreno
• Ústup ledovců od roku 1850

• Obrázky, zvuky či videa k tématu čelo ledovce na Wikimedia Commons