Dějiny účetnictví jsou tematická oblast dějin hospodářství, která se zabývá historickým vývojem způsobů záznamu ekonomických skutečností. Dějiny účetnictví začínají již v pravěku, kdy se ještě před vznikem písma například pomocí zářezů zaznamenávaly počty kusů dobytka a jiného majetku. Se vznikem písma ve starověku se záznamy postupně zdokonalily a antičtí Římané již používali systém několika navzájem provázaných účetních knih. Další rozvoj přinesl vznik podvojného účetnictví, jehož nejstarší systém se dochoval z Janova z roku 1340. Teoretické základy moderního účetnictví pak vyložil mnich Luca Pacioli v roce 1494. V poslední třetině 16. století vzniklo podvojné účetnictví nezávisle i v mingské Číně.

Během dějin se zdokonalovala také technika pro vedení účetních záznamů a potřebné výpočty. Jednou z nejstarších pomůcek byl abakus. První mechanickou kalkulačku pro sčítání a odčítání sestrojil v roce 1642 Blaise Pascal. Hromadně se počítací stroje začaly vyrábět v 19. století, prvním z nich byl arithmometr Thomase de Colmara. Firma Burroughs vytvořila na konci 19. století účtovací stroj. Od 60. let 20. století se začaly používat tzv. samočinné počítače, tehdy velmi nákladné. Osobní počítače byly od konce 70. let 20. století dostupnější a účetní software, případně celé informační systémy podniků, se postupně staly normou vedení účetnictví.