Vyčkávací munice (anglicky loitering munition), také označovaná jako sebevražedný dron^[1][2][3][4] nebo kamikadze dron,^[5][6] je kategorie leteckých zbraňových systémů, které po určitou dobu vyčkávají v cílové oblasti a útočí až tehdy, když je cíl lokalizován.^[7][8][9] Vyčkávací munice tak umožňuje rychlejší reakční časy proti skrytým cílům, které se objeví jen na krátkou dobu. Přitom je lze zasáhnout na větší dálku a systém umožňuje selektivnější zaměřování, protože útok lze snadno zrušit.

Vyčkávací munice vyplňuje prostor mezi řízenými střelami a bezpilotními bojovými letouny (UCAV) a sdílí některé vlastnosti s oběma těmito příbuznými zbraňovými systémy. Od střel s plochou dráhou letu se liší tím, že se zdržují relativně dlouhou dobu poblíž cílové oblasti, a od UCAV tím, že vyčkávací munice při útoku vybuchne a zanikne, protože má vestavěnou bojovou hlavici. Lze ji proto také považovat za netradiční formu střelné zbraně.

Vyčkávací zbraně se poprvé objevily v 80. letech 20. století jako systém pro potlačení protivzdušné obrany protivníka (SEAD) určený proti raketám země-vzduch (SAM) a v 90. letech byly nasazeny v roli SEAD v řadě armád. Počínaje rokem 2000 získávaly další role, od útoků na relativně dlouhé vzdálenosti a palebnou podporu až po taktické bojové systémy s velmi krátkým dosahem, které může přenášet jeden voják na zádech.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Loitering munition na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vyčkávací munice na Wikimedia Commons