Vlajka Louisiany, jednoho z federálních států USA, je tvořena motivem ze státní pečetě Louisiany na tmavěmodrém listu, o poměru stran 7:11. Motivem je bílý pelikán s šedě-oranžovým zobákem, žluto-oranžovým peřím na hlavě a hnědou kresbou per na křídlech, s roztaženými křídly a skloněnou hlavou, hledící heraldicky vlevo a sedící na nad žluto-hnědým hnízdem s hnědým vnitřkem a s třemi bílými mláďaty s oranžovými zobáky. Na hrudi pelikána jsou tři červené kapky krve. Pod hnízdem je bílá, šedě stínovaná stuha s modrým anglickým mottem UNION JUSTICE CONFIDENCE (česky Jednota, spravedlnost, důvěra).^[1][2]

Středem emblému je trojúhelník tvořený kapkami krve, nejvyšší bod hlavy pelikána je ve vzdálenosti 5,25 šířky vlajky od spodního okraje a šířka emblému je 6/11 délky vlajky.^[2]

Barvy jsou definovány třinácti odstíny Pantone:^[2]

Motto na stuze je napsáno fontem AgaramondPro-Bold (OpenType).^[2]

Historie pelikána na vlajce Louisiany sahá do středověku, kdy lidé věřili, že pelikáni krmí svá mláďata vlastní krví, v současnosti symbolizují kapky odhodlání státu obětovat se pro své občany.^[2]

• 
  Louisianská vlajka (1912–2006)
  Poměr stran: 2:3
• 
  Prozatímní Louisianská vlajka (2006–2010)
  Poměr stran: 2:3

Současná vlajka byla schválena na zasedání Sněmovny 22. listopadu 2010 zákonem č. 92, podaným 25. května 2006 poslancem Damonem Baldonem (demokrat za okrsek Houma). Téhož dne byla vlajka poprvé užita – stalo se tak v hlavním městě Louisiany, v Baton Rouge, při obřadu přísahy dvou nastupujících státních úředníkú:

• Jaye Dardeneho, dosavadního státního tajemníka, který nastupoval do funkce zástupce guvernéra
• Toma Schedlera, zástupce tajemníka, který nastupoval do funkce tajemníka

Důvodem změny byl výzkum studenta Josepha Louviera z Houmy, který zjistil, že dosavadní znak (pečeť, a tím i vlajka) s pelikánem nezobrazuje, na rozdíl od historické tradice, ptáka, drásajícího si svou hruď.^[2]

• Pečeť Louisiany
• Seznam vlajek států Spojených států amerických

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlajka Louisiany na Wikimedia Commons