Viktor Gorbatko
| Viktor Vasiljevič Gorbatko | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut CPK | |
| Státní příslušnost | SSSR/Rusko |
| Datum narození | 3. prosince 1934 |
| Místo narození | Vency – Zarja, Krasnodarský kraj RSFSR |
| Datum úmrtí | 17. května 2017 (ve věku 82 let) |
| Místo úmrtí | Moskva Rusko |
| Předchozí zaměstnání | Pilot |
| Hodnost | Generálmajor |
| Čas ve vesmíru | 30 dní, 12 hodin a 47 minut |
| Kosmonaut od | 1960 |
| Mise | Sojuz 7, Sojuz 24, Sojuz 37 |
| Znaky misí |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Viktor Vasiljevič Gorbatko, rusky Горбатко, Виктор Васильевич (3. prosince 1934 obec Vency – Zarja[1], Krasnodarský kraj RSFSR – 17. května 2017, Moskva Rusko) byl sovětský vojenský letec a kosmonaut ruské[2] národnosti. Do kosmu letěl třikrát.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí a výcvik
[editovat | editovat zdroj]Měl sestry Lenu a Valju, bratra zraněného ve druhé světové válce od Stalingradu. U odvodu se přihlásil k letectví i proto, že sestra se za letce také vdala. Byl poslán na přípravnou leteckou školu, pak následovalo batajské vojenské letecké učiliště (tady studoval společně s budoucím kosmonautem Chrunovem), po škole následovala služba u bojového útvaru. Přihlásil se k výcviku kosmonautů a dostal se do Hvězdného městečka. Tady byl od roku 1960 součástí první skupiny kosmonautů s Gagarinem a Titovem. Byl jmenován náhradníkem lodi Voschod 2, pak Sojuzu 5. Díky tvrdému výcviku a schopnostem se stal sportovní pýchou Hvězdného městečka, byl například místním mistrem v tenise. Až na podzim roku 1969 se dočkal své první jízdy v Bajkonuru známým autobusem k raketě s kosmickou lodí.[3].
Lety do vesmíru
[editovat | editovat zdroj]
Svůj první let do kosmu absolvoval v kosmické lodi Sojuz 7. Spolu s ním letěli kosmonauti Anatolij Filipčenko a Vladislav Volkov. Byl to první skupinový let tří kosmických lodí, on sám na palubě Sojuzu strávil 5 dní. Po návratu pokračoval v trénincích, čekal ho opět nový konkurz, lékařské prohlídky, studium. Létal na různých letadlech i ve vrtulnících.
Po několika letech se dostal do vesmíru podruhé se Sojuzem 24, jeho partnerem byl Jurij Glazkov. Úspěšně se připojili k orbitální stanici Saljut 5, kde plnili mnoho úkolů. Úspěšný let trvající 17 dní a 17 hodin byl zakončen přistáním na území Kazachstánu.
Po dalších třech letech letěl potřetí Sojuzem 37. Start proběhl v Bajkonuru, jednalo se o let v rámci programu Interkosmos. Partnerem mu byl kosmonaut Pham Tuan z Vietnamu. Připojili se k vesmírné stanici Saljut 6, kde pracovali společně s Leonidem Popovem a Valerijem Rjuminem. V lodi Sojuz 36 se pak koncem července 1980 vrátil na Zemi. Byl to jeho třetí a poslední let.
- Sojuz 7 (12. října 1969 – 17. října 1969)
- Sojuz 24 (7. února 1977 – 25. února 1977)
- Sojuz 37, Sojuz 36 (23. června 1980 – 31. července 1980)
Po letech
[editovat | editovat zdroj]Dosáhl hodnosti generálmajora. Byl velký fanda hokeje, národního týmu Sborné. Byl ženatý a měl dvě dcery, dcera Marina se narodila na jaře 1960. V roce 2003 zavítal do slovenské Nitry, kde byla velká filatelistická výstava. On sám byl známý vášnivý sběratel známek. Byl zde velice ochotný konverzovat i rozdávat autogramy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353.
- ↑ Životopisy kosmonautů na stránkách Centra přípravy kosmonautů. www.gctc.ru [online]. [cit. 2008-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-18.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Viktor Vasiljevič Gorbatko, s. 79–80.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Gorbatko na Wikimedia Commons - Gorbatko na SPACE 40
- Gorbatko na stránkách kosmo.cz
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
