Viděno osmi
Původní název	Visions of Eight
Země původu	USA USA
Jazyk	angličtina
Délka	110 minut
Žánr	dokumentární
Scénář	David Hughes Deljara Ozerovová Šuntaró Tanikawa
Režie	Miloš Forman Claude Lelouch Jurij Ozerov Mai Zetterlingová Kon Ičikawa John Schlesinger Arthur Penn Michael Pfleghar
Obsazení a filmový štáb
Hudba	Henry Mancini
Kamera	Arthur Wooster Alan Hume Daniel Bocly Michael J. Davis Rune Ericson Walter Lassally Jörgen Persson Igor Slabněvič Ernst Wild Masuo Jamaguči
Střih	Dede Allen Catherine Bernard Jim Clark Lars Hagström Edward Roberts Margot von Schlieffen
Výroba a distribuce
Premiéra	10. srpna 1973
Distribuce	Columbia Pictures
Viděno osmi na FP, ČSFD, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viděno osmi (Visions of Eight) je americký povídkový dokumentární film, natočený na Letních olympijských hrách 1972 v Mnichově. Producenti Stan Margulies a David L. Wolper požádali osm předních světových režisérů, aby natočili podle vlastního výběru krátkou filmovou esej o tom, co je na olympiádě nejvíc zaujme. Vznikla tak originálně stylizovaná výpověď, v níž se prolínají estetické studie lidského těla v pohybu s ironickými pohledy do zákulisí moderního sportu i faktografickými momenty včetně mnichovského masakru. Film je natočen barevně a trvá 110 minut.

• The Beginning (Začátek), režie Jurij Ozerov, SSSR
• The Strongest (Nejsilnější), režie Mai Zetterlingová, Švédsko
• The Highest (Nejvyšší), režie Arthur Penn, USA
• The Women (Ženy), režie Michael Pfleghar, Německo
• The Fastest (Nejrychlejší), režie Kon Ičikawa, Japonsko
• The Decathlon (Desetiboj), režie Miloš Forman, Československo
• The Losers (Poražení), režie Claude Lelouch, Francie
• The Longest (Nejdelší), režie John Schlesinger, Spojené království

Film byl promítán mimo soutěž na festivalu v Cannes v roce 1973, o rok později získal Zlatý glóbus za nejlepší dokument.^[1]

Miloš Forman ve své autobiografii Co já vím vzpomíná na spolupráci s Jörgenem Perssonem: „České úřady nepovolily Mirku Ondříčkovi točit s emigrantem, a tak jsem si jako své oko vybral švédského kameramana Jorgena Perssona, který dělal kameru pro Elvíru Madiganovou Bo Widerberga. Chtěl jsem, aby se film co nejvíce lišil od televizních přenosů, a Persson měl očividně smysl spíš pro dekadentní krásu než pro suchou reportáž.“^[2]

• Viděno osmi ve Filmovém přehledu
• Viděno osmi v recenzním agregátoru Rotten Tomatoes (anglicky)
• Sports Illustrated