Tercie (z lat. tertius – třetí) je hudební interval mezi prvním a třetím tónem diatonické stupnice, v rovnoměrně temperovaném ladění obsahuje buď tři půltóny (malá tercie) nebo čtyři půltóny (velká tercie). Obě tercie se od konce středověku považují za konsonantní intervaly.

Malá tercie se nachází mimo jiné mezi 1. a 3. tónem každé mollové stupnice (např. mezi A – C v a moll) a je pro tuto stupnici charakteristická, proto se také někdy označuje jako „mollová tercie“.

V čistém ladění má malá tercie hodnotu nejčastěji 6:5 (přibližně 316 centů), i když se zřídka používají i jiné hodnoty – 7:6 nebo 13:11.

V pythagorejském ladění má malá tercie hodnotu 32:27 (v tomto ladění zní velice disonantně – 294,1 centu).

Ve středotónovém ladění má malá tercie hodnotu ${\displaystyle 4:{\sqrt[{4}]{5^{3))))$ (310,3 centu)

V rovnoměrně temperovaném ladění má hodnotu 2^1/4:1 (přesně 300 centů), je tedy o něco užší než čistá malá tercie.

Velká tercie se nachází mimo jiné mezi 1. a 3. tónem každé durové stupnice (např. mezi C – E v C dur) a je pro tuto stupnici charakteristická (podobně jako malá tercie pro mollovou stupnici), proto se také někdy označuje jako „durová tercie“.

V čistém a středotónovém ladění má velká tercie hodnotu 5:4 (přibližně 386 centů).

V pythagorejském ladění má velká tercie hodnotu 81:64 (v tomto ladění zní, stejně jako malá tercie, velice disonantně – 407,8 centu).

V rovnoměrně temperovaném ladění má hodnotu 2^1/3:1 (přesně 400 centů), je tedy o něco širší než čistá velká tercie.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu tercie na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo tercie ve Wikislovníku