Utrechtská unie (nizozemsky Unie van Utrecht) je smlouva podepsaná 23. ledna 1579 v nizozemském Utrechtu. Sjednocovala severní provincie Nizozemska, které do té doby byly pod kontrolou Habsburského Španělska.

Smlouva známá jako Utrechtská unie je považována za základ Spojených nizozemských provincií. Jejich nezávislost uznalo Španělsko až v roce 1609 podpisem smlouvy z Antverp, zaručující 12 let příměří mezi Španělskem a Spojenými provinciemi.

Dohoda byla podepsána 23. ledna 1579 provinciemi Holland, Zeeland, Utrecht (ale ne všemi městy této provincie) a provincií (ale nikoli městem) Groningen. Byla reakcí protestantských provincií na smlouvu uzavřenou v Arrasu v roce 1579 (nizozemsky: Unie van Atrecht). V této smlouvě dvě jižní provincie a města deklarovala podporu římsko-katolickému Španělsku.

Během následujících měsíců roku 1579 podepsaly Utrechtskou unii také další provincie, například Gent, města provincie Friesland, stejně jako tři čtvrtiny provincie Guelders (Nijmegen, Veluwe Quarter, Zutphen County). V létě roku 1579 se připojil Amersfoort z provincie Utrecht společně s Ypres, Antverpami, Bredou a Bruselem. V únoru 1580 podepsaly smlouvu Lier, Bruggy a okolí. Město Groningen se přidalo pod vlivem místodržícího provincie Friesland, George van Rennenberga. Poslední čtvrtina provincie Guelders, Upper Guelders, nikdy smlouvu nepodepsala. V dubnu 1580 se přidala provincie Overijssel a Drenthe. Připojila se i města Tournai a Valenciennes.

Flandry byly téměř celé dobyty španělskými jednotkami, stejně jako polovina Brabantu. Spojené provincie i po podpisu této smlouvy stále uznávaly španělskou vládu. Vytvořením Unie však došlo ke zhoršení vztahů mezi provinciemi a Španělskem a v roce 1581 Spojené provincie deklarovaly svou nezávislost na Španělsku v dokumentu Plakkaat van Verlatinghe (volně přeloženo „Akt zřeknutí se“). Dokument byl prohlášením nezávislosti mnoha provincií Nizozemska na Španělsku a vypovězením věrnosti králi Filipovi II. Španělském, a byl tak začátkem nizozemského boje za nezávislost.

Příměří z Antverp z roku 1609 v podstatě ukončilo nizozemský boj za nezávislost a znamenalo přestávku v jednom z nejdelších konfliktů v historii, v osmdesátileté válce. Jak říká Pieter Geyl, příměří znamenalo „úžasné vítězství pro Nizozemsko“. Nizozemci se nevzdali své země, odmítli ukončit útoky na španělské kolonie a španělské obchodní impérium a Španělé uznali Nizozemí za svobodnou zemi a souhlasili, že během příměří nevznesou na žádnou část svůj nárok.^[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Union of Utrecht na anglické Wikipedii.

• Geyl, Pieter. The revolt of the Netherlands, 1555–1609. [s.l.]: Barnes & Noble Books, 1980. Dostupné online. 
• Israel, Jonathan I. The Dutch Republic: Its Rise, Greatness, and Fall 1477–1806 (1998) pp 184–96
• Koenigsberger, H. G. Monarchies, States Generals & Parliaments: The Netherlands in the Fifteenth & Sixteenth Centuries (2002)
• Salmon, Lucy Maynard. The Union of Utrecht (1894) online pp 137–48

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Utrechtská Unie na Wikimedia Commons
• Text of Treaty in English translation