Th.(Théophile) De Donder
Narození	19. srpna 1872 Brusel
Úmrtí	11. května 1957 (ve věku 84 let) Brusel
Alma mater	Svobodná univerzita v Bruselu Svobodná univerzita v Bruselu
Povolání	matematik, fyzik, vysokoškolský učitel, hudebník a chemik
Zaměstnavatel	Svobodná univerzita v Bruselu
Ocenění	doctor honoris causa from the University of Nancy (1924) doctor honoris causa from the University of Toulouse
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Théophile Ernest de Donder (19. srpna 1872 v Bruselu – 11. května 1957 v Bruselu) byl belgický matematik, fyzik a chemik. V roce 1923 vypracoval svou definici chemické afinity a poukázal na spojení mezi chemickou afinitou a Gibbsovou volnou energií. Je považován za jednoho z průkopníků nerovnovážné termodynamiky a spoluzakladatele bruselské školy termodynamiky. De Donder podporoval relativistické teorie Alberta Einsteina a stal se dokonce jeho přítelem.

Jeho výzkum se pohyboval mezi matematikou a chemií. Zahrnoval variační počet, teorii relativity, elektromagnetismus, vlnovou mechaniku, termodynamiku a chemickou afinitu. Za svůj život publikoval vice než 100 vědeckých článků a pojednání.

De Donderovo dílo později dále rozvinul rusko-belgický chemik Ilya Prigogine, který v tomto výzkumu pokračoval a v roce 1977 mu za to byla udělena Nobelova cena za chemii. Dalšími významnými de Donderovými žáky byli Jules Géhéniau a Léon Van Hove.

De Donder se narodil 19 . srpna 1872 v Bruselu. Otec byl učitelem na základní škole a i jeho syn se zpočátku věnoval této profesi. Vedle pedagogické práce však pokračoval ve vědeckém vzdělávání a v roce 1899 získal doktorát z fyziky na Svobodné univerzitě v Bruselu (Université libre de Bruxelles) za práci nazvanou Sur la Théorie des Invariants Intégraux (O teorii integrálních invariantů).^[1] De Donder se také celoživotně zajímal o kulturu a byl erudovaným hudebníkem a vynikajícím klavíristou.

V roce 1911 byl jmenován profesorem na Université Libre de Bruxelles v Bruselu, takže se mohl vzdát pedagogické činnosti jako způsobu obživy a věnovat se především vědě. Pracoval tam až do roku 1942 a zpočátku pokračoval v díle francouzských matematiků Henriho Poincarého a Élie Cartana.

De Donder byl spoluzakladatelem Belgické matematické společnosti. V roce 1929 byl přijat na Královskou belgickou akademii (Académie royale de Belgique), která od roku 1958 uděluje každé tři roky Cenu Théophila De Dondera za vynikající práci v oblasti matematické fyziky.

De Donderovy vědecké zájmy spočívaly na jedné straně v oblasti obecné teorie relativity, kde byl v úzkém přátelském kontaktu s Albertem Einsteinem, a na druhé straně v oblasti termodynamiky. Zajímal se zejména o termodynamiku nerovnovážných dějů.

Od roku 1914 byl ovlivněn prací Alberta Einsteina a byl nadšeným zastáncem jeho teorie relativity. Později se stal jeho spolupracovníkem a přítelem. Od roku 1926 začal s výzkumem vlnové mechaniky, ale zůstal věrný duchu obecné teorie relativity. V roce 1927 byl společně s ním účastníkem páté Solvayovy konference o fyzice, která se konala v Mezinárodním Solvayově institutu pro fyziku v Belgii.

V roce 1923 vypracoval svou definici chemické afinity a poukázal na spojení mezi chemickou afinitou a Gibbsovou volnou energií. Je považován za jednoho z průkopníků nerovnovážné termodynamiky.^[2] Svou prací o termodynamice a afinitě se také podílel na založení matematické chemie.

De Donder také pokračoval v práci matematiků Henriho Poincarého a Elie Cartana, kteří popsali integrální varianty. De Donder tento pojem rozšířil a zobecnil. Byl přesvědčen o důležitosti matematiky a považoval ji za vědecký jazyk nebo dokonce božský jazyk. To dokládá jeden z jeho citátů:

• 

  Thermodynamic Theory of Affinity: A Book of Principles. Oxford, England: Oxford University Press (1936)
• The Mathematical Theory of Relativity. Cambridge, MA: MIT (1927)^[3]
• Sur la théorie des invariants intégraux (thesis) (1899).
• Théorie du champ électromagnétique de Maxwell-Lorentz et du champ gravifique d'Einstein (1917)
• La gravifique Einsteinienne (1921)
• Introduction à la gravifique einsteinienne (1925)^[4]
• Théorie mathématique de l'électricité (1925)^[5]
• Théorie des champs gravifiques (1926)^[6]
• Application de la gravifique einsteinienne (1930)
• Théorie invariantive du calcul des variations (1931)^[7]

• Chemická afinita
• Gibbsova volná energie
• Nerovnovážná termodynamika
• Schrödingerova rovnice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Th.(Théophile) De Donder na Wikimedia Commons

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Théophile de Donder na anglické Wikipedii a Théophile de Donder na německé Wikipedii.