Tār
Klasifikace
Podle orchestrální praxe: Drnkací nástroje
Podle způsobu vzniku tónu: Chordofony
Tónový rozsah
Příbuzné nástroje
Dutar, Setar, Penčtar, Šeštar, Dotara, Ektara, Tanbur, Tambura, Tampura, Rebab, Rubab, Kytara, Úd, Loutna a další..

Tār (z perštiny: تار, tār, doslova „struna“) je tradiční perský drnkací strunný nástroj (chordofon). Jedná se o typ loutny s dlouhým krkem, který se vyvinul v 18.–19. století v oblasti perského Šírázu postupným vývojem ze starých tradičních perských strunných nástrojů, jako je tanbur a rabāb,^[1][2] odkud se rozšířil přes celou perskou říši i do okolních států. Dnes je tento nástroj rozšířen nejen na Blízkém a Středním východě, ale také v oblastech Jižního Kavkazu a Centrální Asie^[2][3] a je jedním z nejdůležitějších hudebních nástrojů v perské a ázerbájdžánské tradiční hudbě (především radifu a mugamu).

Podle Sachsovy–Hornbostelovy klasifikace hudebních nástrojů zařazujeme tary mezi chordofony (strunozvučné nástroje, u nichž zvuk vzniká kmitáním struny).

V perském prostředí se díky vysokému počtu strunných nástrojů od skupiny louten často odděluje samostatná skupina tarů, do které patří i nám nejznámější tar, kytara.^[4] Běžnou praxí v persky mluvících oblastech je rozlišování podle jejich původního počtu používaných strun. Starší a úplnější jméno tāru je čahārtār nebo čārtār (persky: چارتار nebo چهارتار), což v překladu znamená „čtyři struny“, (čahār se často zkracuje na čār). Kromě čārtāru ještě rozlišujeme dvoustrunný dutār (دوتار), třístrunný setār (سه‌تار), pětistrunný penčtār (پنج‌تار) a šestistrunný šeštār (شش‌تار).^[5] Toto rozdělení však dnes již není aktuální, protože počet strun se může lišit: indický sitar může obsahovat 7^[1] popřípadě až 13 strun^[6], šírázský tar má strun 6, kavkazský 11 atd. Některé nástroje si však udržely svůj název podle odpovídajícího počtu strun.

Tar vznikl v Šírázu v 18.–19. století^[2][7] s největší pravděpodobností postupným vývojem z perského tanburu, používaném již v Sasánovské říši,^[1] přes formu starověkého rabābu^[2] (příbuzného s rubābem, na který se dodnes hraje v Afghánistánu) až do dnešní podoby. Tar je dnes nejrozšířenějším drnkacím nástrojem v Íránu^[8] a často se mu přezdívá podle místa vzniku „Târ-e Shirâz“ (Tar z Šírázu).

Tar je pražcová „loutna “s dlouhým krkem a dvoubřichou ozvučnicí (tělem), které je vyřezané z jednoho kusu dřeva z moruše do tvaru 8 či přesýpacích hodin.^[1] Horní, menší část ozvučnice se nazývá „naghare“ a spodní, větší část „kasse“. Přes ozvučnici je natažena tenká blána z jehněčí kůže. Tar má celkem 6 strun (seskupených do 2x2 a 2x1), na které se hraje trsátkem známém jako „mezrab/mizrab“, a rozsah asi dvě a půl oktávy. První dvě struny se nazývají "bílé struny“, jsou vyrobeny z oceli a jsou laděny „unisono“. Další dvě se nazývají „žluté struny“, jsou vyrobeny z bronzu a jsou také laděny „unisono“. Poslední dvě struny (pátá a šestá struna zdola nahoru) mají různá jména, jsou vyrobeny z různých materiálů a jsou laděny s rozdílem o oktávu nebo na různé tóny. Pátá tenčí struna se nazývá „Drone String“ a je vyrobena z oceli, poslední, šestá a tlustší struna se nazývá „basová“ a je vyrobena z bronzu. Struny se používají v různé tloušťce a s rozdílnými rozestupy.^[4] Ladění strun se mění podle toho, v jakém módu (dastgāh) se hraje. Tar má 22–28 pohyblivých pražců na hmatníku.^[3][8][9] Pražce jsou tradičně vyráběny ze střev, každý pražec se skládá ze 3-4 závitů. Pražce opotřebené používáním lze vyměnit.^[4] Při hře se nástroj drží vysoko na prsou

Rozlišujeme však i druhý typ taru tzv. „Tār-e qafqāzi“ (Tar z Kavkazu), který je používán především v Ázerbájdžánu. Byl vyroben roku 1870 Sadigjanem a je považován za národní hudební nástroj Ázerbájdžánu. Kavkazský tar se od perského taru liší tím, že místo standardních šesti strun jich má jedenáct,^[10] také má méně zúžené středové místo ozvučnice (střed té osmičky), což je pravděpodobně způsobeno tím, že obě části se běžně vyrábějí zvlášť a slepují dohromady. Ozvučnice se místo jehněčí kůží potahuje osrdečníkem z vola.

Na rubu ázerbájdžánské mince 1 qəpik ražené od roku 2006 a na líci ázerbájdžánské bankovky 1 manat vydávané od roku 2006 je vyobrazen kavkazský tar. V roce 2012 bylo na žádost Ázerbájdžánu řemeslo svázané s výrobou tohoto hudebního nástroje a uměním hry na něj zařazeno na seznam nehmotného dědictví UNESCO.^[11]

• Qolam Hosseyn Darvish (1872–1926) – perský hudební skladatel, hráč na tar a setar
• Ali Naqi Vaziri (1886–1979) – perský hudební skladatel, teoretik a tarový virtuóz
• Ali Akbar Shahnazi (1897–1985) – perský hudební skladatel
• Morteza Neydavud (1900–1990) – perský hudební skladatel
• Abdolhosseyn Xan Shahnazi (1905?–1949) – perský hudební skladatel
• Meshadi Jamil Amirov (1875–1928) – ázerbájdžánský hudební skladatel
• Mirza Sadig (1846–1902) – ázerbájdžánský folkový muzikant, tvůrce ázerbájdžánského taru

• 
  Meshadi Jamil Amirov (1875-1928) hrající na tar
• 
  Scéna s ženami, které hrají na ney, tar a tancují, 19. století (Írán za vlády Kadžárovců)
• 
  Poštovní známka Běloruska, 2011
• 
  Sahba Motallebi, Íránská zpěvačka hrající na tar
• 
  Tar Ahmeda Bakikhanova, Muzeum historie Ázerbájdžánu.
• 
  Ázerbájdžánský tar
• 
  Tar s 22 pražci
• 
  Ibrahim Babayev s tarem
• 
  Srovnání rabābů, taru a dotarů v Tádžikistánu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu tar na Wikimedia Commons