Stanislav „Stan“^[1] Schneedorf (* 16. července 1936, Strakonice^[2]) se věnuje obnově drobných sakrálních památek na Šumavě, amatérské fotografii a je autorem publikace o křížcích.

Narodil se v jihočeských Strakonicích.^[3] Jeho příjmení, jehož je v současnosti jediným nositelem v Česku,^[4] odpovídá původnímu názvu zaniklé vesnice Horní Sněžná, německy Ober Schneedorf,^[5] která leží jihovýchodně od Volar v Knížecí hornatině.^[2] Po základní škole se vyučil elektromontérem na učilišti v Českých Budějovicích,^[6] toto řemeslo jej však nelákalo, protože chtěl být aranžérem výloh a fotografem.^[7][8] V roce 1953 se jako učeň dostal na Polku,^[9] kde se podílel na úpravě náhonu pro místní malou vodní elektrárnu^[3] – pobyt jej utvrdil v myšlence žít na Šumavě.^[6] Po základní vojenské službě na Slovensku pracoval jako elektrikář v uhelném dolu na Kladně.^[6] V Kladně se v roce 1958 oženil a v témže roce se přestěhoval do pohraničí na Lipno,^[2][6][10] kde pracoval na dokončení lipenské elektrárny a sedm či osm let v jejím provozu.^[3][6][9] Jiné pracovní zkušenosti zahrnují vedoucího prodejny s průmyslovým zbožím Jednota ve Frymburku, správce kulturního domu ve Frymburku, hoteliéra či školního údržbáře.^[11][8] Od Lipna se při několika stěhováních blížil k Volarům, ve kterých v roce 2009 nastálo usadil.^{[2][3][6][12]} Od roku 1990 je živnostníkem prodávajícím cukrovinky v oblasti Šumavy,^[8] v roce 2022 stále zásoboval několik zákazníků kořením.^[3][13] Je křesťanem, matrikovým katolíkem, ale modlit se neumí,^[14] uvádí se i jako ateista.^[3][12] Jeho oblíbenými místy na Šumavě je Jelení jezírko, ke kterému se často vrací, ^[3] a zaniklá obec Chaloupky poblíž Bučiny.

Zálibu ve fotografování získal, když během letních prázdnin v roce 1945 jezdil s dvojicí amerických vojáků kontrolovat a zásobovat vojenské polní kuchyně a od nich se učil fotografovat s přístrojem Kodak.^[3] Jeho prvním fotoaparátem se stal československý Pionýr, v té době si fotky sám vyvolával.^[3][9][11] Fotografování se chtěl věnovat profesně,^[10] nakonec se fotografování krajiny stalo jen jeho největším koníčkem a zachycení neopakovatelných okamžiků v přírodě jej činí šťastným člověkem.^[11] Související toulání šumavskou divočinou mu přináší duševní uspokojení a radost.^[12] Své fotografie vystavoval na několika výstavách v Jižních Čechách a v Rakousku.^[15]

V únoru 2023 poskytl Stanislav Schneedorf obsáhlý rozhovor o svých životních osudech jihočeskému serveru Kulturne.com ^[16], v březnu 2023 byl hostem jihočeské televize TV Sklad ^[17].

Od roku 1989 se kromě poznávání všech koutů Šumavy věnuje obnově drobných sakrálních památek v jihočeské části Šumavy,^[2][11] výjimečně obnovuje i mimo šumavskou oblast.^[7] V září 1989 se při návratu z Modravy zastavil u zanedbaného křížku na okraji Tetřevské slati na úpatí Březové hory, kde v blízkém okolí našel několik stovek hřibů.^[18] Ke křížku se po několika dnech vrátil, očistil jej a natřel, což jej přivedlo k cílenému vyhledávání a opravám křížků a božích muk.^[2] Pracovní nasazení při vlastním podnikáni způsobilo dlouhou přestávku v restaurování, k němuž se vrátil v roce 2011 a naplno od roku 2015.^[9][19] Kříže jsou podle jeho názoru součástí krajiny po století a tak považuje za přirozené, aby v ní byly i nadále.^[3] Obnovení křížků vnímá jako projev úcty k našim dávným předkům,^[11] obnovuje je pro radost vlastní i dalších lidí^[9] a na sklonku života vnímá jejich obnovu jako své poslání.^[18]

Křížky vyhledává na starých mapách, některé objeví sám v zaniklých osadách při putování krajinou, na jiné ho upozorní přátelé či veřejnost.^[2][3][7] Rekonstrukce obvykle vyžadují několik návštěv, např. obnova výklenkové kapličky u Jodlových Chalup potřebovala 16 návštěv.^{[2][3][19][20]} S obnovou některých křížků mu pomáhají přátelé, např. kovář s opravou železných částí či pan Josef Mareček s usazováním podstavců.^[2][18] Obnova zahrnuje vyproštění a očištění kamenných podstavců, jejich usazení do nově vykopaných základů, odstranění rzi a starých barev z dochovaných křížů, popř. jejich opravu, doplněních chybějících křížů a jejich natření kvalitními syntetickými laky,^[13] vzácněji doplnění sošky Ježíše.^[2][19] Kříže pro nahrazení nedochovaných dostává od přátel, několik získal darem např. od bývalého ministra kultury Daniela Hermana či volarského faráře Karla Faláře.^[2] V několika případech byl doplněn na kříž či muka mariánský obrázek.^[9] Některé obnovené kříže jsou na zadní straně označeny monogramem a datem obnovy.^[21] Obnovu provádí na vlastní náklady,^[2] někdy z darů a sbírek,^[7] materiál na opravy částečně financuje z výtěžku prodeje svých knih a obrazových kalendářů se snímky opuštěné a divoké šumavské krajiny.^[20][22][8] Ke křížům se vrací kvůli průběžné drobné údržbě, sekání trávy či zapálení svíčky, některé kříže ale po letech potřebují opětovnou kompletní údržbu.^[2][3] Při obnově vysokého kříže na Horní Sněžné si přivodil jediné významnější zranění, když spadl ze špatně postaveného žebříku a zlomil si žebro.^[3][9] O obnově křížů veřejně přednáší.^[8]

Po obnově bylo přes 30 křížů slavnostně požehnáno volarským farářem K. Falářem, slavnost obvykle doprovází hudebníci.^[3][9][12]

Na konci roku 2019 zmiňoval Stan Schneedorf 46 obnovených křížů, božích muk a kapliček.^[6] K červnu 2020 jejich počet dosáhl padesáti,^[12] když byl obnoven kříž pod jasanem v zaniklém Horním Cazově.^[2][23] Na konci roku 2021 stoupl počet zrekonstruovaných křížů na 64,^[3] na začátku června 2022 uvedl na svém profilu obnovu 72. křížku,^[24] na podzim téhož roku již uváděl osmdesát.^[13][14] Vysněnou metou je sto obnovených křížů.^[7]

Na jaře 2021 vydal vlastním nákladem autorskou knihu Příběhy šumavských křížků ze zaniklých osad na česko-bavorském pomezí (ISBN 978-80-270-9493-6).^[25][26] K sepsání knihy jej pobídl Hynek Hladík, vznikla za tři a půl měsíce intenzivní práce.^[18] V knize sepsal příběhy 56 obnovených křížků i historii jednotlivých lokalit, které doplnil vlastními fotografiemi, uvedeny jsou i detaily obnovy.^[25][18] Kniha vydaná v nákladu tisíce kusů měla křest v červenci 2021 na zámku v Dubu.^[27][28][14] Zájem o knihu vedle k dotisku 500 kusů v roce 2022.^[21][14]

Stan Schneedorf připravil pokračování knihy,^[3][22] které pod názvem Příběhy šumavských křížků podruhé nejen ze zaniklých osad na česko-bavorském pomezí (ISBN 978-80-11-02350-8) vyšlo v listopadu 2022.^[29]

Za vytrvalou snahu o rekonstrukci křížů mu byla udělena stříbrná Medaile svatého Auraciána za zásluhy 2. stupně, vyznamenání českobudějovické diecéze za šíření křesťanských hodnot a mimořádné přispění k rozvoji diecéze a jejího života.^[11][10][22] Medaile byla předána 3. srpna 2020, na svátek sv. Auraciána, biskupem Vlastimilem Kročilem v českobudějovické katedrále svatého Mikuláše.^[11][10] Udělení medaile vnímal jako velkou poctu.^[9]

V roce 2022 byl za knihu Příběhy šumavských křížků ze zaniklých osad na česko-bavorském pomezí nominován na mezinárodní cenu festivalu Šumava Litera za významný přínos pro česko-německo-rakouskou spolupráci.^[13][30]

• Stan Schneedorf na síti Facebook
• Boží muka – reportáž pořadu Toulavá kamera ze 17. července 2022