For faster navigation, this Iframe is preloading the Wikiwand page for Stanislav Auský.

Stanislav Auský

plk. Stanislav Auský
Narození24. listopadu 1922
Slovensko nebo Ždaňa
Úmrtí22. listopadu 2010 (ve věku 87 let)
Místo pohřbeníPraha, Olšanský hřbitov (2ob, 18, 173)
Povolánívoják, spisovatel (vojenský historik)[1], autor knih o odboji[2]
ChoťNonna Auská
Dětidcera: Alexandra Škrlandová[3]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Pomník u masového hrobu příslušníků ROA na Olšanských hřbitovech v Praze
Společný kenotaf pod symbolickým pomníkem u masového hrobu příslušníků ROA na Olšanských hřbitovech v Praze

Stanislav Auský (Stanislav A. Auský; 24. listopadu 1922[2]22. listopadu 2010[2]) byl voják, spisovatel (vojenský historik[1]), autor pomníku ROA na Olšanských hřbitovech a knih o odboji.[2] Publikoval několik děl s historickou a vojenskou tematikou, které v Česku vyšly po roce 1989.[4]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1945

[editovat | editovat zdroj]

Stanislav A. Auský se narodil 24. listopadu 1922 na Slovensku.[4][5] Pocházel z rodiny československého důstojníka a legionáře.[4] Až do roku 1938 žil na Podkarpatské Rusi v Mukačevě,[4][5] kde vychodil základní školu. Po rozpadu Československa se s rodiči vrátil do Čech, kde vystudoval berounské gymnázium. Poté pracoval na statcích jako hospodářský adjunkt.[6]

V konci druhé světové války

[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1945 se Stanislav Auský stal průvodcem[5] průzkumné čety 2. pluku 1. divize Ruské osvobozenecké armády generála Andreje Andrejeviče Vlasova.[4] S touto vojenskou jednotkou se účastnil bojů proti německým okupantům v Praze během pražského květnového povstání.[4] Když ČNR ukončila jednání s Vlasovci (o oficiální vojenské podpoře pražského povstání) s negativním výsledkem, rozhodl se velitel 1. divize ROA generál Buňačenko urychleně opustit Prahu a ustoupit se svojí divizí na západ. I tento historický moment zažil Stanislav Auský osobně.[4] Setkání s ruskými a protistalinskými vojáky v roce 1945 jej silně ovlivnilo.[4] Osobní zážitky z této doby nasměrovaly další zájem Stanislava Auského na tato vojenská historická témata.[4]

Po druhé světové válce

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 1947 byl povolán do Vojenské akademie v Hranicích.[5] Vojenská studia regulérně ukončil v srpnu 1947 vyřazením v hodnosti poručíka pěchoty československé armády a převelen do Košic. Auského krátká vojenská kariéra byla v roce 1948 (po únorovém puči[5]) „zahájena“ udělením velitelské výstrahy, protože „nenašel kladný poměr k lidově demokratickému zřízení.“[4] V říjnu roku 1951) byl Stanislav Auský obžalován pro neoprávněné trestání a omezování podřízeného a byla na něj udělena vazba. Vojenským soudem byl degradován a současně propuštěn z armády jako vojín v záloze.[6][4][5][p 1]

Po propuštění z armády pomáhal československým občanů, ve spolupráci s velvyslanectvím Izraele při emigraci z Českoslovenko; některé z nich ubytovával ve svém bytě. Sám též uvažoval o emigraci, při které očekával pomoc velvyslanectví.[6] V dubnu roku 1953 byl zatčen a odsouzen k dvanácti letům trestu odnětí svobody „za velezradu a špionáž“.[4][5] Podmínečného propuštění se Auský dočkal až díky amnestii v roce 1960 za československého prezidenta Antonína Novotného.

Po srpnu 1968 a v exilu

[editovat | editovat zdroj]

Dne 21. srpna 1968 (jen několik málo hodin po invazi armád pěti států Varšavské smlouvy do Československa) v době, kdy již bylo obsazeno pražské letiště, se mu podařilo (spolu s manželkou MUDr. Nonnou Auskou) odletět do USA.[7] Tam získal politický azyl a působil v Novém Mexiku.[4] Auský se v exilu setkával s někdejšími příslušníky ruských protibolševických armád.[4] Také se dlouhodobě (a cíleně) věnoval studiu historie i shromažďování (sběratelství) předmětů souvisejících s ruskými a ukrajinskými dobrovoleckými skupinami, zejména pak s kozáky.[4]

Zájem Auského o tuto oblast vojenské historie se odrazil v tématech několika publikací. Jeho kniha "Vojska generála Vlasova v Čechách: kniha o nepochopení a zradě" vyšla poprvé v exilu (Toronto: nakladatelství Josefa Škvoreckého - Sixty-Eight Publishers, 1980) a po Sametové revoluci 1989 i v česku (1992, 1996, 2005). Další knihy (viz níže) byly věnovány tematice kozáků a dobrovolníků (ustašovci, vlasovci, banderovci, legionáři, židovské legie).

Zpět ve vlasti

[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1990 žil Stanislav Auský (spolu se svojí manželkou MUDr. Nonnou Auskou[7]) trvale v Praze.[4] Tady pokračoval ve své badatelské a spisovatelské činnosti: publikoval články v novinách a časopisech a připravoval k tisku své rukopisy napsané v zahraničí.[5] Zemřel 22. listopadu 2010.

Posmrtné připomínky

[editovat | editovat zdroj]

Po smrti plukovníka Stanislava Auského byla v prostorách Armádního muzea na Žižkově otevřena expozice s některými sbírkovými předměty z Auského pozůstalosti[3] (např. soubor nášivek východních dobrovoleckých jednotek německé branné moci z doby druhé světové války; soubor odznaků a vyznamenání, které měl Auský ve své sbírce).[4] Vojenský historický ústav (VHÚ) od Auského rodiny získal i Auského odbornou knihovnu[3], čítající na tisíc svazků se slovanskou a vojenskou tematikou.[4]

V Praze na Olšanských hřbitovech (2ob, 18, 173) je umístěn žulový kenotaf (v trávě pod symbolickým pomníkem u masového hrobu příslušníků ROA) připomínající jeho osobu.[2]

  1. Studie Archivu bezpečnostních složek charakterizuje tento osud jako časté ukončení kariéry protikomunistických důstojníků.
  1. a b Ausky, Stanislav A., 1922 - (Narozen 1922 na Slovensku. Vojenský historik, práce z oboru.) [online]. Databáze autorit [cit. 2018-03-16]. Identifikační číslo: jn19981000165. Dostupné online. 
  2. a b c d e Nápis na žulovém kenotafu umístěném v trávě pod symbolickým pomníkem u masového hrobu příslušníků ROA na Olšanských hřbitovech v Praze (2ob, 18)
  3. a b c VHÚ získalo pozůstalost po plukovníku Auském, jenž mapoval historii protistalinských vojsk i kozáctva [online]. [cit. 2018-03-17]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r Stanislav A. Auský (1922 - 2010) - Životopis [online]. www.databazeknih.cz [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h Stanislav Auský (1922 - 2010), Životopis [online]. databáze knih [cit. 2018-03-17]. Dostupné online. 
  6. a b c SKOŘEPOVÁ, Michaela. Z Charkova až do Nového Mexika. In: Sborník Archivu bezpečnostních složek. Praha: Archiv bezpečnostních složek, 17/2019. Dostupné online. ISSN 2336-1387. S. 180–186.
  7. a b Nonna Auská - Životopis [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
{{bottomLinkPreText}} {{bottomLinkText}}
Stanislav Auský
Listen to this article

This browser is not supported by Wikiwand :(
Wikiwand requires a browser with modern capabilities in order to provide you with the best reading experience.
Please download and use one of the following browsers:

This article was just edited, click to reload
This article has been deleted on Wikipedia (Why?)

Back to homepage

Please click Add in the dialog above
Please click Allow in the top-left corner,
then click Install Now in the dialog
Please click Open in the download dialog,
then click Install
Please click the "Downloads" icon in the Safari toolbar, open the first download in the list,
then click Install
{{::$root.activation.text}}

Install Wikiwand

Install on Chrome Install on Firefox
Don't forget to rate us

Tell your friends about Wikiwand!

Gmail Facebook Twitter Link

Enjoying Wikiwand?

Tell your friends and spread the love:
Share on Gmail Share on Facebook Share on Twitter Share on Buffer

Our magic isn't perfect

You can help our automatic cover photo selection by reporting an unsuitable photo.

This photo is visually disturbing This photo is not a good choice

Thank you for helping!


Your input will affect cover photo selection, along with input from other users.

X

Get ready for Wikiwand 2.0 🎉! the new version arrives on September 1st! Don't want to wait?