Smolotely (zámek)
| Smolotely | |
|---|---|
 Zámek Smolotely | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Přestavba | 1. polovina 18. století 1778–1791 |
| Další majitelé | Chanovští z Dlouhé Vsi |
| Poloha | |
| Adresa | Smolotely,  Česko |
| Souřadnice | 49°37′18,21″ s. š., 14°8′10,02″ v. d. |
  Smolotely | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 21682/2-2571 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Smolotely jsou zámek ve stejnojmenné vesnici jihovýchodně od Příbrami ve Středočeském kraji. Předchůdcem zámku bývala středověká tvrz, kterou v první polovině osmnáctého století nechali v pozdně barokním slohu přestavět příslušníci rodu Chanovských z Dlouhé Vsi. Zámecký areál s parkem a bývalým pivovarem je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o vsi Smolotely pochází z roku 1336. Kdy byla založena zdejší tvrz není jasné, protože vesnice byla dlouho rozdělena mezi několik majitelů a tvrz byla poprvé zmíněna až v roce 1515.[2]
Ve čtrnáctém století Smolotely patřily k manské soustavě hradu Vrškamýk.[2] V roce 1336 se o ves dělili čtyři zemané: Jaroš a bratři Enuglin, Mikuláš a Jordán.[3] Po založení Karlštejna byly Smolotely převedeny mezi jeho manství.[2] V roce 1357 zde žil Heřman ze Smolotel, ale rozdělení na drobné statky přetrvalo i ve druhé polovině čtrnáctého století. Jeden z nich patřil Zachařovi († 1382) a po něm Oldřichovi a jeho manželce Machně. Majiteli jiného statku byli Ješek Morček a Ješek Zběh a po nich Mikšík. Třetí část měl v držení Kuneš († 1383). Dále přídomek „ze Smolotel“ používali roku 1388 Matěj, v roce 1394 byl zmíněn, tehdy již mrtvý, Diviš a v roce 1399 Přibík, který toho roku daroval kostelu ve Hbitech pět kop grošů.[3]
Na začátku patnáctého století začalo postupné spojování statků. Jeden v roce 1407 patřil Předborovi z Radešína, který roku 1413 získal odúmrť po Janu Sestřencovi tvořenou dvorem ve Smolotelích a poddanými ve Žlakovicích. O čtyři roky později koupil od Linharta ze Smolotel další smolotelský dvůr a poddané ve Žlakovicích a Radaši. Zároveň však stále jinou část vsi drželi roku 1414 Jan a Beneš ze Smolotel. Předbor z Radešína stál během husitských válek na katolické straně a roku 1422 obsadil Černošice a později byl členem posádky na Karlštejně, kde 6. července 1430 zemřel.[3] Ve stejné době bojoval Buzek ze Smolotel na straně husitů[3] a pod jeho velením husité po bitvě u Tachova obsadili tachovský hrad.[4]
Předborův majetek zdědil syn Petr z Radešína, který vlastnil také Lazsko a v roce 1442 od Mrakše ze Smolotel přikoupil další smolotelský dvůr a části vsí Hbity a Solenice. Petr žil ještě v roce 1480, ale o dva roky dříve předal části Smolotel a Pečiček synům Václavovi a Ondřejovi. K Václavovu panství už patřila tvrz, protože jeho syn Zikmund ji roku 1515 prodal se dvorem a vsí Smolotely a platy ve Hbitech, Pečicích, Vesci a podacím právem ve Hbitech Janu Šicovi z Drahenic. O tři roky později Zikmund koupil Smolotely zpět od Hynka Předbora z Radešína, který je mezitím zdědil po Janu Šicovi. V jeho rodu pak zůstaly do roku 1526, kdy je koupil Sixt Kafunk z Chlumu. V následujících desetiletích se ve Smolotelech rychle vystřídala řada majitelů: Jan Roh z Vlkanova (1532), Petr z Újezda (1536), Jindřich Opršál z Jetřichovic, Břetislav z Rýzmberka (1543) a Šimon ze Šanova.[3]
Po Šimonovi statek zdědil syn Adam připomínaný roku 1572 a po něm jeho syn Šebestián ze Šanova, kterému byla vesnice roku 1585 prodána do dědičného vlastnictví. O čtyři roky později ves koupila Šebestiánova manželka Zuzana Šanovcová ze Sudoměře a od ní roku 1605 bratři Kryštof a Jindřich Chanovští z Dlouhé Vsi.[3] Jejich rodu poté statek patřil až do roku 1740,[2] s výjimkou let 1608–1612, kdy majiteli vesnice byli Jeroným Puchfelder a Oldřich z Doudleb. Po smrti Jindřicha Chanovského v roce 1619 panství spravovala vdova Anna z Příchovic jako poručnice nezletilých dětí, ale roku 1634 se stala jeho dědičnou majitelkou. Dědictvím majetek přešel na jejího syna Jana Viléma Chanovského a v roce 1672 jej zdědil jeho mladší syn Adam Maxmilián Chanovský z Dlouhé Vsi.[3]
Chanovští z Dlouhé Vsi nechali v první polovině osmnáctého století[5] starou tvrz přestavět na barokní zámek. Ten od nich roku 1740 koupil Zdeněk Jiří Chřepický z Modliškovic a jeho dědicům patřil až do roku 1809.[2] Za nich zámek vyhořel a v letech 1778–1791 byl opraven.[5] Poté se mezi jeho vlastníky vystřídala řada majitelů a ve druhé polovině dvacátého století zámeckou budovu využíval státní statek.[2] Ve správcovském domě sídlí obecní úřad.[5]
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]Zbytky původní tvrze se dochovaly v severozápadní a severovýchodní části zámku.[2] Zámek je trojkřídlá jednopatrová budova, jejíž průčelí je zdůrazněné čtyřosým rizalitem, který nahoře vybíhá do trojhranného štítu.[6] Rizalit je obrácen k severu, odkud do budovy vede široký vjezd[2] s okny po stranách. Štít býval zdoben vázami a plechovými chrliči. Mansardovou střechu kryly koncem devatenáctého století šindely.[7]
Hlavní zámecká budova stojí uprostřed krajinářského parku obehnaného kamennou zdí. Do parku vede široká pilířová brána s postranními brankami pro pěší. Do jeho areálu patří budovy bývalého pivovaru upraveného na penzion, správcovského domu a sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Jana Křtitele.[5] Součástí zámku je kaple sv. Trojice.
Severně od zámku v parku rostla lípa malolistá chráněná jako památný strom. Vysoká byla 21 metrů a obvod kmene měřil 694 centimetrů. Mezi památnými stromy byla uvedena už v roce 1947, ale roku 2003 se vyvrátila.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-06]. Identifikátor záznamu 132583 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f g h Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Smolotely – zámek, s. 310.
- ↑ a b c d e f g SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VI. Podbrdsko. Praha: František Šimáček, 1889. 411 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze okolo Příbramě, s. 135.
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Hrady přechodného typu v Čechách. Praha: Agentura Pankrác, 2007. 286 s. ISBN 978-80-86781-10-5. Kapitola Tachov, s. 107.
- ↑ a b c d Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-02-06]. Dostupné online.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Smolotely, s. 376.
- ↑ PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek 13. Politický okres Příbramský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1901. Dostupné online. Kapitola Smolotely, s. 148–149.
- ↑ Lípa ve Smolotelech [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-02-06]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Smolotely na Wikimedia Commons - Zámek
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
