For faster navigation, this Iframe is preloading the Wikiwand page for Sighetu Marmației.

Sighetu Marmației

Sighetu Marmației
Сигету-Мармацией
Sighetu Marmației – znak
znak
Sighetu Marmației – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška274 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00
letní čas
UTC+03:00
StátRumunskoRumunsko Rumunsko
ŽupaMaramureš
Sighetu Marmației
Sighetu Marmației
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha111 km²
Počet obyvatel32 793 (2021)[1]
Hustota zalidnění295,4 obyv./km²
Správa
StarostaVasile Moldovan (od 2020)
PSČ435500
Označení vozidelMM
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sighetu Marmației (česky Marmarošská Sihoť,[2] ukrajinsky Сигіт-Мармароський, maďarsky Máramarossziget) je pohraniční město v rumunském Maramureši, na levém břehu Tisy, jež zde tvoří hranici se Zakarpatskou Ukrajinou. V roce 2011 zde žilo přes 37 600 obyvatel a bylo tak druhým největším městem Marmarošské župy.

V uherské době bylo město po staletí střediskem Marmarošské župy. V meziválečné době ležela Sihoť již v Rumunsku na hranici s Československem a vedla tudy peážní trať spojující okolí podkarpatského Rachova se zbytkem republiky. Dnes sem zajíždějí pouze vlaky z rumunského vnitrozemí.

Při sčítání lidu v roce 1910 žilo ve městě 21 370 obyvatel, z nichž 82,1 % hovořilo maďarsky, 9,5 % rumunsky, 5,9 % německy a 32 obyvatel rusínsky. Dle náboženství bylo 37,3 % židů, 27,4 % řeckokatolíků a 22,9 % římskokatolíků.

V roce 1937 zde žilo 23 691 obyvatel, z toho asi 1 000 Rusínů, 6 500 Maďarů, 5 000 Rumunů a 11 000 Židů.[2]

Období 2. světové války

[editovat | editovat zdroj]

Během 2. světové války bylo město součástí Maďarska. Bylo zde zřízeno ghetto pro Židy z části severního Sedmihradska (celkem zde bylo v polovině května 1944 internováno cca 18800 osob). V 2. polovině května 1944 proběhla deportace těchto osob v 6 transportech do koncentračního tábora v Osvětimi,[3] včetně zdejšího rodáka Elieho Wiesela.

Období po 2. světové válce

[editovat | editovat zdroj]

V 50. a 60. letech 20. století zde byla věznice pro významné politické vězně. Dnes je v bývalé věznici muzeum a památník obětem komunismu. Nejznámější vězeň byl rumunský premiér z let 1928–1933 Iuliu Maniu, který zde roku 1953 zemřel.

V lednu 2007 byl za účasti prezidentů Traiana Băsescu a Viktora Juščenka po mnoha letech otevřen hraniční most přes Tisu do ukrajinské Solotviny.[4]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Z obyvatel města se 82 % hlásí k rumunské národnosti, 13 % k maďarské, 2,3 % k ukrajinské a 1,5 % k romské.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Kalvínský kostel
Palác kultury
Židovský dům z 18. století ve skanzenu
  • Památník obětem komunismu a muzeum
  • Skanzen vesnické architektury Maramureše. V roce 1981 zde byl otevřen skanzen s více než 30 dřevěnými domy z 12.–19. století a dřevěný kostel z 16. století z vesnice Onceşti.
  • Muzeum židovské kultury v rodném domě Elie Wiesela
  • Maramurešské etnografické muzeum
  • Muzeum archeologie, historie a přírodních věd v budově bývalého kláštera z roku 1730
  • Kalvínský kostel, gotická a neogotická stavba ze 14. století, nejstarší budova ve městě
  • Římskokatolický kostel Svatého Karla Boromejského, barokní stavba z let 1730–1807
  • Pravoslavný kostel Povýšení svatého Kříže z let 1791–1807
  • Sefardská synagoga postavena z let 1900–1904. Je jedinou synagogou ve městě, která se dochovala.
  • Židovský hřbitov, je zde kolem 3 000, včetně zakladatelů chasidské dynastie Teitelbaum. Je zde i tzv. Mýdlový pomník obsahující dvě části naplněné mýdlem vyrobeném v Osvětimi
  • Hřbitov, kde bylo v 50. letech 20. století pohřbeno do anonymních hrobů kolem 50 bývalých rumunských prominentů, kteří byli zabiti v zdejším vězení.
  • Palác kultury z let 1912–1913 postavený jako středověký hrad
  • Tis červený, 350 let starý strom

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. rumunské sčítání lidu v roce 2021. Národní institut statistiky. Dostupné online.
  2. a b LÁZŇOVSKÝ, Bohuslav; KLÍMA, Stanislav. Průvodce po Československé republice, Země Slovenská a Podkarpatskoruská. 4. vyd. Praha: Orbis, 1937. 755 s. S. 706.
  3. Ghetto of Satu Mare (Satu Mare County) · Ghettos and Concentration Camps · The Virtual Museum of the Holocaust in Northern Transylvania. holocausttransilvania.ro [online]. [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. 
  4. BBC Romanian – Președinții Băsescu și Iușcenko deschid podul peste Tisa

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
{{bottomLinkPreText}} {{bottomLinkText}}
Sighetu Marmației
Listen to this article

This browser is not supported by Wikiwand :(
Wikiwand requires a browser with modern capabilities in order to provide you with the best reading experience.
Please download and use one of the following browsers:

This article was just edited, click to reload
This article has been deleted on Wikipedia (Why?)

Back to homepage

Please click Add in the dialog above
Please click Allow in the top-left corner,
then click Install Now in the dialog
Please click Open in the download dialog,
then click Install
Please click the "Downloads" icon in the Safari toolbar, open the first download in the list,
then click Install
{{::$root.activation.text}}

Install Wikiwand

Install on Chrome Install on Firefox
Don't forget to rate us

Tell your friends about Wikiwand!

Gmail Facebook Twitter Link

Enjoying Wikiwand?

Tell your friends and spread the love:
Share on Gmail Share on Facebook Share on Twitter Share on Buffer

Our magic isn't perfect

You can help our automatic cover photo selection by reporting an unsuitable photo.

This photo is visually disturbing This photo is not a good choice

Thank you for helping!


Your input will affect cover photo selection, along with input from other users.

X

Get ready for Wikiwand 2.0 🎉! the new version arrives on September 1st! Don't want to wait?