Spouštění těžkého křižníku Seydlitz na vodu 29. ledna 1939
Základní údaje
Typ	těžký křižník (Seydlitz) lehká letadlová loď (Weser)
Třída	třída Admiral Hipper
Jméno podle	Friedrich Wilhelm von Seydlitz
Zahájení stavby	29. prosince 1936
Spuštěna na vodu	19. ledna 1939
Uvedena do služby	nedokončena
Osud	potopena 10. ledna 1945, sešrotována v 50. letech
Předchůdce	Graf Zeppelin
Takticko-technická data
Výtlak	17 139 t (standardní)[1]
Délka	201,5 m (na vodorysce) 217 m (max.)
Šířka	21,8 m (na vodorysce) 32 m (max.)
Ponor	7,9 m (max.)
Pohon	3 turbíny Deschimag, 12 kotlů Wagner, 3 lodní šrouby 130 000 hp
Rychlost	32 uzlů
Dosah	6500 nám. mil při 19 uzlech
Pancíř	80mm boky 30–50mm paluba
Výzbroj	10× 105mm kanón (5×2) 10× 37mm kanón (5×2) 24× 20mm kanón (12×2)
Letadla	18

Seydlitz byl roku 1936 rozestavěn jako těžký křižník německé Kriegsmarine. Byla to v pořadí čtvrtá jednotka třídy Admirál Hipper. Po vypuknutí války byla jeho stavba pozastavena. Roku 1942 bylo rozhodnuto o konverzi téměř hotového Seydlitze na lehkou letadlovou loď Weser. Práce byly po půl roce opět zastaveny a na konci války bylo nedokončené plavidlo potopeno v Königsbergu. Později jej Sověti vyzvedli a sešrotovali.

Kýl byl založen 29. prosince 1936 v loděnicích Deschimag AG Weser v Brémách. Na vodu byl křižník spuštěn 19. ledna 1939.^[1] Brzy po začátku druhé světové války se německé loděnice přeorientovaly na stavbu ponorek a dokončení velkých hladinových jednotek (kromě Seydlitze se to týkalo například i rozestavěné letadlové lodi Graf Zeppelin) nabíralo čím dál větší zpoždění. V červnu 1942 Hitler rozhodl o dokončení plavidla Seydlitz v podobě lehké letadlové lodě, přejmenované na Weser. Vliv na to mohlo mít i podíl britských palubních letounů Swordfish na potopení německé bitevní lodě Bismarck. Těžký křižník Seydlitz byl tehdy hotov z 95 %. Dokončení plavidla se tím značně odložilo. Přestavba plavidla začala v prosinci 1942. Její součástí bylo odstranění křižníkových nástaveb a dělových věží. V červnu 1943 se priority opět změnily a práce byly zastaveny. Dne 2. dubna 1944 byl trup odtažen do Königsbergu. Využíván byl jako hulk. Dne 10. ledna 1945 byl nedokončený Seydlitz potopen samotnými Němci. Vrak byl později vyzvednut a sešrotován.^[1]

Letadlová loď měla klasickou koncepci s ostrovem na pravoboku. Pancéřování představoval 80mm pás na bocích trupu a 30–50mm pancéřová paluba. Hlavní obrannou výzbroj představovalo deset 105mm kanónů ve dvouhlavňových věžích (dvě před a tři za ostrovem), které doplňovalo deset 37mm kanónů a dvanáct 20mm kanónů. Letová paluba měla délku 200 metrů a šířku 32 metrů. Pod ní se nacházel jednopatrový hangár o délce 137,5 metru. S letovou palubou jej spojovaly dva výtahy. Palubní letouny měly startovat pomocí dvou katapultů. Plavidlo mělo nést osmnáct letounů. Stíhací letouny Bf 109T, střemhlavé bombardéry Junkers Ju-87C a torpédové bombardéry a průzkumné letouny Fieseler Fi 167. Pohonný systém tvořilo dvanáct kotlů Wagner a tři sady turbín Deschimag o výkonu 130 000 hp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 32 uzlů.^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Seydlitz na Wikimedia Commons
• (anglicky) Skynea History: General History: KMS Seydlitz na YouTube