Rumélijský ejálet Eyalet-i Rumeli ایالت روم ایلی‎ ↓ cca 1365–1867 ↓ vlajka
Geografie Rumélijský ejálet roku 1609
Hlavní město	Edirne, Sofie, Monastir
Rozloha	124 630 km² (rok 1844)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	2 700 000 (rok 1844)
Národnostní složení	Bulhaři, Srbové, Turci, Valaši, Albánci, Maďaři, Židé atd.
Náboženství	sunnitský islám, bulharské ortodoxní, srbské ortodoxní, římskokatolické, judaistické
Státní útvar
Státní zřízení	provincie
Mateřská země	Osmanská říše Osmanská říše
Státní útvary a území
Předcházející Byzantská říše Tarnovské carství Vidinské carství Despotát Dobrudža Prilepské panství Gazarie (kolonie Janova) Theodorské knížectví Srbský despotát Bosenské království Lezhská liga Benátská Albánie Latinokratia Uherské království Následující Souostrovní ejálet Bosenský ejálet Kefský ejálet Janinský ejálet Srbské knížectví Soluňský ejálet Edirnský ejálet Silisterský ejálet Nišský ejálet Vidinský ejálet Habsburská monarchie

Ejálet Rumélie (turecky Eyalet-i Rumeli) byla provincie (ejálet) Osmanské říše. Existovala v letech 1365–1867. Rozkládala se téměř po celém Balkánu, tedy na území které Turci nazývali Rumélie (Rumeli). Šlo o největší provincii Osmanské říše vůbec, největší území zabírala v 17. století; s ústupem Osmanů z Evropy v 19. století se však postupně zmenšovala. V polovině 19. století měla rozlohu 124,630 km² žilo v ní 2,7 milionu obyvatel.^[1] Provincii založil sultán Murad I. V letech 1362–1530 bylo jejím hlavním městem thrácké Edirne (tehdy Adrianopolis), v letech 1530–1836 Sofie a v období 1836–1867 dnešní Bitola (tehdy Monastir).^[2] Ejálet zasahoval na území dnešních států Bulharsko, Severní Makedonie, Bosna a Hercegovina, Albánie, Řecko, Srbsko a Turecko. Ke známým guvernérům patřil Mehmed Paša Sokolović (nástup okolo 1551) a Ali Paša Janinský (1793).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rumelia Eyalet na anglické Wikipedii.