Revoluční demokratismus je ideologie, která se rozvíjela v Rusku, Polsku, Bulharsku, Srbsku, v Čechách a na Slovensku, v Maďarsku a v Rumunsku v 19. století a v Číně koncem XIX. a počátkem XX. století, i v řadě jiných zemí.^[1] Formování a vývoj revolučně demokratické ideologie v Rusku jsou spojeny se jmény Bělinského, Gercena, Ogarjova, Černyševského, Dobroljubova, Pisareva a dalších činitelů ruského osvobozenského hnutí. Revoluční demokraté byli přívrženci a hlasateli idejí utopického rolnického socialismu.^[2]

Utopický socialismus ruských revolučních demokratů se podstatně liší od utopických socialistických teorií západoevropských myslitelů — Thomase Mora, Campanelly, Saint-Simona, Fouriera a Owena. Ruští revoluční demokraté s k vědeckému komunismu přiblížili více než tito myslitelé. V protikladu k západoevropským utopickým socialistům, typiským reformistům, byli ruští materialisté XIX. století revolucionáři.^[3] Podle přesvědčení Gercena, Ogarjova, Černyševského a Dobroljubova musí socialismus vyrůst bezprostředně po revolučních přeměnách v zemi z rolnických občin a z „pracovních družstev“.^[2]

Teoretickými zdroji filozofie ruských revolučních demokratů byly Lomonosovův, Radiščevův a Feuerbachův materialismus a Hegelova dialektika.^[4] Při vysvětlování přírodních jevů ruští revoluční demokraté vystupovali jako materialisté a dialektici. Nejdůkladněji zkritizoval idealismus u jeho nejvýraznějšího představitele — Hegela — N. G. Černyševskij.^[5] Ruští revoluční demokraté nevedli v otázce poměru mezi materiálnem a duchovnem nesmiřitelný boj jen s idealisty, nýbrž i s vulgárními materialisty, kteří odmítali aktivní úlohu vědomí a snažili se redukovat psychické jevy na hmotné fyzikální a chemické procesy.^[6]

Ruští revoluční demokraté dobře znali učení západoevropských utopických socialistů. Při kritickém přepracování těchto učení dospěli k závěru, že socialismus vyžaduje zásadní revoluční přeměny.^[7] Ideje utopického socialismu se tak u nich spojovaly s výzvou k sociální revoluce.^[8]

Představiteli revolučně demokratického hnutí na Ukrajině byli Taras Ševčenko, Lesja Ukrajinka, Ivan Franko aj.^[9] Pod vlivem ruských revolučních demokratů se vytvořil světový názor K. Kalinowského v Bělorusku.^[10] Nejvýznamnějším stoupencem ruských revolučních demokratů v Arménii byl Mikael Nalbanďan.^[11] K revolučním demokratům patřili také Antanas Mackevičius v Litvě,^[11] Petr Ballod v Lotyšsku,^[12] Edward Dembowski v Polsku,^[13] Svetozar Marković v Srbsku^[14] atd.

Karl Marx a Friedrich Engels ve svých raných pracích také zastávali pozice revolučního demokratismu.^[15]

• DOLANSKÝ, Julius, 1964. Ruští revoluční demokraté. Praha: Lidová demokracie. 140 s. (Politická knihovna Čs. strany lidové / sv. 63). 
• MAKAROV, Alexej, 1972. Stručné dějiny filosofie (původním názvem: Историко-философское введение к курсу марксистско-ленинской философии, Istoriko-filosofskoje vveděnije k kursu marksistsko-leninskoj filosofii). Překlad Stanislav Kučera; ilustrace Josef Týfa (autor obálky). 1. vyd. Praha: Mladá fronta. 226 s. (Most, svazek 7). Kapitola „Filosofie ruských revolučních demokratů XIX. stol.”, s. 178–192. 
• OJZERMAN, Teodor Il'jič, 1978. Utváření marxistické filozofie (původním názvem: Formirovanije filosofii marksizma). Redakce : Odpovědná redaktorka Jarmila Oborská; překlad z ruského originálu: Milena Manová; ilustrace : Obálku navrhl a graficky upravil Jan Solpera. 1. vyd. Praha: Svoboda. 580 s. 
• ŠČIPANOV, I. J., 1976. Filosofie revolučních demokratů v Rusku i v jiných zemích (XIX. století). In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 309–376.

• Radikální demokracie

• revoluční demokratismus [online]. Encyklopedie Vševěd [cit. 2023-05-13]. Dostupné online.