Pračchátchipok
| Pračchátchipok | |
|---|---|
 Pračchátchipok (okolo roku 1930) | |
| Korunovace | 25. února 1926 |
| Úplné jméno | Somdet Čáwfá Pračchá Tchipok Sakdidét |
| Náboženství | théraváda |
| Narození | 8. listopadu 1893 Bangkok, Siam |
| Úmrtí | 30. května 1941 (ve věku 47 let) Surrey, Anglie, Spojené království |
| Pohřben | Londýn, Anglie 3. června 1941 |
| Předchůdce | Wačchiráwut |
| Nástupce | Ánantchamahidon |
| Manželka | Rampchaj Pchanní |
| Dynastie | Čakríové |
| Otec | Čulálongkón |
| Matka | Sawwapchá Pchóngsí |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pračchátchipok[1] (thajsky ประชาธิปก, RTGS Prachathipok; 8. listopadu 1893 Bangkok – 30. května 1941 Surrey) byl sedmý siamský král z dynastie Čakrí vládnoucí pod jménem Ráma VII. Na trůn nastoupil po smrti svého staršího bratra Wačchiráwuta v roce 1925 a vládl do roku 1935, kdy v důsledku zhoršené vnitropolitické situace abdikoval.[1] Jedná se o jediného panovníka z dynastie Čakrí, který abdikoval.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí a vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Somdet Čáwfá Pračchá Tchipok Sakdidét se narodil 8. listopadu 1893 v Bangkoku v Siamu (dnešní Thajsko) jako nejmladší z devíti dětí krále Čulálongkóna a královny Sawwapchy Pchóngsí. Mimo osmi vlastních sourozenců měl také 67 nevlastních.[2][3] Navštěvoval Eton College[4] a Královskou vojenskou akademii ve Woolwich.[5]
V roce 1917 byl vysvěcen na mnicha, jak bylo zvykem u siamských buddhistů.[6] V srpnu následujícího roku se oženil se svou sestřenicí, princeznou Rampchaj Pchanní. V letech 1921–1924 studoval vojenskou školu École supérieure de guerre v Paříži.[7]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Řád Mahá Čakrí
Řád devíti drahokamů
Řád Chula Chom Klao – speciální třída
Řád Rámy – I. třída
Řád bílého slona – speciální třída
Řád thajské koruny – speciální třída
Řád chryzantémy
Řád zvěstování
Rytířský velkokříž řádu svatých Mořice a Lazara
Velkokříž Řádu italské koruny
Řád slona
Velkokříž řádu Karla III.
Velkostuha řádu Leopolda
Rytířský velkokříž řádu nizozemského lva
Řád lážně
Řád Bílého lva – III. třída
Velkokříž řádu svatého Olafa
Velkokříž řádu čestné legie
Řád Serafínů
Velkokříž Maďarský záslužný kříž
Velkokříž řádu svatého Karla
Řád Muhammada Alího
Velkokříž řádu hvězdy Karadjordjevićů
_ribbon.svg){kind=small}
_ribbon.svg){kind=small}
_ribbon.svg){kind=small}
_ribbon.svg){kind=small}
_ribbon.svg){kind=small}
_1class_BAR.svg){kind=small}
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Прачадипок na ruské Wikipedii.
- ↑ a b KINDER, Hermann; HILGEMANN, Werner. Encyklopedický atlas světových dějin. Překlad Lenka Wurstová, Jan Hrdina, Jiří Ohlídal, Karel Kubiš, František a Šárka Stellnerovi. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. Dostupné online. ISBN 80-7106-243-X. S. 447.
- ↑ BAKER, Christopher John; PHONGPAICHIT, Pasuk. A History of Thailand. [s.l.]: Cambridge University Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-521-76768-2. S. 31.
- ↑ HM King Prajadhipok. www.soravij.com [online]. [cit. 2024-08-18]. Dostupné online.
- ↑ DALBY, Andrew. Prince Charoon et al: South East Asia. [s.l.]: Haus Publishing, 2011. 224 s. Dostupné online. ISBN 978-1905791859.
- ↑ Funk and Wagnalls. Literary Digest,. Čís. 11, s. 33.
- ↑ KEPNER, Susan Fulop. A Civilized Woman: M.L. Boonlua Debyasuvarn and the Thai Twentieth Century. [s.l.]: [s.n.], 2013. Dostupné online.
- ↑ SUWANNATHAT-PIAN, Kobkua. Kings, Country and Constitutions. [s.l.]: Routledge, 2003. Dostupné online. ISBN 9781138010680. S. 71.
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
