Amenhotep, syn Hapuův byl vezír a významný hodnostář, královský písař a „ředitel všech královských staveb“ ve starověkém Egyptě za vlády panovníka 18. dynastie Amenhotepa III., patrně nejmocnější dvořan jeho doby. Narodil se kolem roku 1430 př. n. l. a dožil se asi 80 let. Po smrti mu byly prokazovány pocty blízké kultu panovníků, později byl považován za jednoho z bohů. Uctíván byl zejména v ptolemaiovské době. Pocházel z města Hutherib (řecky Athribis) v 10. dolnoegyptském kraji v nilské deltě a kariéru zahájil jako vojenský písař. Přibližně až do padesátého roku života působil ve svém rodišti, kde byl významným činitelem místní správy a prvním knězem tamního chrámu boha Hora-Chenticheje. Do hlavního města Vesetu byl povolán jako písař odvedenců pracujících na královským monumentech a organizoval jejich nasazení na konkrétních stavbách po celém Egyptě. Patrně byl velmi úspěšný, protože krátce na to byl povýšen na „ředitele všech královských staveb“, tedy (pravděpodobně) na hlavního architekta. Pro své výjimečné osobní a duševní schopnosti za svého života požíval velké vážnosti a dostalo se mu řady zcela ojedinělých poct: jeho sochy byly ještě za jeho života vztyčeny v chrámu v Karnaku a jako jediné známé soukromé osobě mu bylo dovoleno vybudovat si po vzoru panovníků chrám pro vlastní zádušní kult, a to v místě královské nekropole v dnešním Medínit Habu. O konkrétních důvodech takové úcty však dnes lze jen spekulovat. Po smrti mu byly prokazovány pocty blízké kultu panovníků, později byl považován za jednoho z bohů.