Popelivka sibiřská
Popelivka sibiřská (Ligularia sibirica)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď	hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod	popelivka (Ligularia)
Binomické jméno
Ligularia sibirica (L.) Cass., 1823
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popelivka sibiřská (Ligularia sibirica) je statná, žlutě kvetoucí, bahenní bylina nápadného vzhledu. Tato kriticky ohrožená rostlina je jediný druh rodu popelivka který v České republice roste. Považuje se za dochovaný relikt z doby těsně po ústupu doby ledové.

Vyskytuje se ostrůvkovitě v rozsáhlém eurosibiřském areálu od západní Evropy po Dálný východ. Na západě Evropy roste pouze ve Francii, ve středu Evropy v České republice, Rakousku, Polsku, Maďarsku a na Slovensku, na východě v Chorvatsku, Bulharsku, Rumunsku a na Ukrajině. Místy je běžným druhem v evropské i asijské části Rusku kde se vyskytuje od polárního kruhu po Kavkaz. Roste také v Číně a Japonsku.

V České republice se nachází ve třech místech. První a nejpočetnější místo je v Národní přírodní památce Jestřebské slatiny mezi obcemi Doksy a Staré Splavy v okrese Česká Lípa, druhé se nachází v národní přírodní památce Rečkov u Bakova nad Jizerou v okrese Mladá Boleslav a třetí, nejmenší (nejasného původu) je na Šumavě u rybníka Olšina v okrese Český Krumlov.

Stanovištěm tohoto hemikryptofytu jsou místa s trvale vysokou hladinou spodní vody, např. slatiniště, mokřady, podmočené ostřicové louky, řídké rákosiny nebo bažiny. Vyžaduje mírně kyselou půdu (nejlépe roste při hodnotách pH v rozmezí 5,2 až 5,7) a rozvolněné bylinné porosty.

Je to rostlina nejen náročná na dostatek vláhy, ale vyžaduje i plné oslunění, v polostínu špatně roste a nekvete. Pokud stanoviště zaroste rychle rostoucími dřevinami (olše vrba, krušina) nebo rákosem dochází k trvalému ústupu druhu. Rysem popelivky sibiřské je proměnlivá velikost vegetativních znaků, což v minulost vedlo k jejímu chybnému rozdělení do několika druhů.

Vytrvalá rostlina statného vzrůstu s trsem přízemních listů a lodyhou dosahující do výšky 30 až 150 cm (ojediněle i přes 2 m). Přímá a nevětvená lodyha vyrůstá z primárního kůlovitého kořene který je postupně nahrazován hustým svazkem tenkých kořínků sahajících do hloubky 20 až 25 cm. Lodyha je lysá, podélně zbrázděná a porůstá střídavými, trojúhle srdčitými až ledvinovitými listy které jsou po obvodě zubaté. Přizemní listy mají dlouhé, tenké řapíky a veliké čepele, spodní lodyžní mají řapíky křídlaté a čepele menší, horní lodyžní mají objímavé řapíky a kopinaté čepele téměř zakrnělé.

Prvé dva až tři roky mají rostliny jen nízké neplodné lodyhy, teprve u starších vyrůstají květonosné které nesou na vrcholu nápadné žluté květní úbory. Jsou v průměru 2 až 3 cm velké a společně vytvářejí hroznovité květenství. Úbory obsahují žluté květy, v terči je větší počet květů s trubkovitou, pěticípou korunou, po obvodě je osm až deset květů jazykovitých. Trubkovité jsou oboupohlavné, jazykovité samičí, opylována jsou především větrem. Jednořadý válcovitý zákrov úboru je tvořený osmi až deseti listeny.

Kvete v červenci a srpnu, v září nadzemní část rostliny zasychá. Plody jsou válcovité nažky spočívající na bezplevém lůžku. Mají jednořadý chmýr, uvolňují se postupně a mohou v suchých květenstvích zůstat až do přelomu roku, dlouhodobě si podržují klíčivost. Rozmnožuje se jak generativně semeny (nažkami) která klíčí i bez dormance, tak odnožemi které vytváří polykormony nových rostlin.

V České republice byla tato bylina v minulosti více početná, v současnosti jsou její stavy sice nižší, ale poměrně stabilizované. Pomohla k tomu skutečnost, že místa výskytu jsou součástí chráněných území a nedochází k jejich devastaci způsobované neuvážlivým odvodňováním. Její ohrožení je potenciální a spočívá v tom, že na území ČR se nacházejí pouze dvě původní stanoviště.

Popelivka sibiřská je v České republice deklarována v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR z roku 2012 i ve vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. za kriticky ohrožený druh. Je také zahrnuta v příloze č. II (seznamu přísně chráněných rostlin) Bernské úmluvy.^{[1][2][3][4][5][6]}

• Obrázky, zvuky či videa k tématu popelivka sibiřská na Wikimedia Commons
• Botanický ústav AV ČR–rozšíření popelivky sibiřské v ČR
• AOPK–Metodika monitoringu evropsky významného druhu popelivka sibiřská