Phorusrhacos Stratigrafický výskyt: Miocén
Phorusrhacos
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Řád	Cariamae
Čeleď	Phorusrhacidae
Rod	Phorusrhacos Ameghino, 1887
Typový druh
Phorusrhacos longissimus Ameghino, 1887
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Phorusrhacos byl rod velkého nelétavého ptáka, vysokého až kolem 2,5 m a vážícího zhruba 130 kg. Ve své době (spodní až střední miocén) patřil mezi úspěšné masožravce Jižní Ameriky.

Byl formálně popsán roku 1887 argentinským paleontologem Florentinem Ameghinem. Slovo phorusrhacos patrně znamená "nositel vrásek" (podle zvrásněného povrchu spodní čelisti). V Česku se pod jménem Phorodacos „proslavil“ v Zemanově filmu Cesta do pravěku z roku 1955, v kterém pronásleduje hlavní hrdiny.^[1]

Měl dlouhé silné nohy, které byly přizpůsobeny k rychlému běhu, a tak mohl uhánět travnatou plání stejně rychle jako dostihový kůň. Phorusrhacos měl maličká, letu neschopná křídla, která při běhu používal k udržování rovnováhy a snad i k nahánění kořisti. Některé příbuzné rody (např. Titanis) však měly zachované přední končetiny s drápy, podobné zakrnělým končetinám tyranosauridů. Jeho zobák byl tak masivní a silný, že mohl drtit kosti. Dosahoval délky až kolem 70 cm. Pravděpodobně se živil menšími býložravými savci Jižní Ameriky, malými příbuznými notostylopse a toxodonta. Příbuzní phorusrhaca žili až do doby před asi 3 miliony let a někteří z nich přešli do Severní Ameriky (kde žili možná ještě v pleistocénu). Phorusrhacos se silně podobal diatrymě, ale zdá se, že tyto dvě skupiny velkých ptáků se vyvíjely odděleně. Přesto jsou vzdáleně spřízněny se seriemami, které žijí v jihoamerických pampách dodnes. Ještě větším zástupcem této čeledi byl rod Kelenken, dosahující výšky až 3,2 metru a hmotnosti asi 250 kilogramů.^[2]

• Ameghino, Florentino (1887): Enumeración sistemática de las espécies de mamíferos fósiles coleccionados por Carlos Ameghino en los terrenos Eocenos de la Patagonia austral y depositados en el Museo de La Plata. Boletin del Museo de La Plata 1: 1-26. (španělsky)
• Ameghino, Florentino (1889): Contribución al conocimiento de los mamíferos fósiles de la República Argentina. Actas Academia Nacional Ciencias de Córdoba 6: 1-1028. (španělsky)
• Alvarenga, Herculano M. F. & Höfling, Elizabeth (2003): Systematic revision of the Phorusrhacidae (Aves: Ralliformes). Papéis Avulsos de Zoologia 43(4): 55-91.
• Federico J. Degrange, Drew Eddy, Pablo Puerta & Julia Clarke (2019). New skull remains of Phorusrhacos longissimus (Aves, Cariamiformes) from the Miocene of Argentina: implications for the morphology of Phorusrhacidae. Journal of Paleontology, 93(6): 1221-1233. doi: https://doi.org/10.1017/jpa.2019.53

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Phorusrhacos na Wikimedia Commons
• SOCHA, Vladimír. Phorusrhacos - ptačí zabiják z miocénu. OSEL.cz [online]. 4. listopadu 2019. Dostupné online.  (česky)