Petar Živković
| Petar Živković Петар Живковић | |
|---|---|
 | |
| předseda vlády Království Srbů, Chorvatů a Slovinců | |
| Ve funkci: 6. leden 1929 – 3. říjen 1929 | |
| Předchůdce | Anton Korošec |
| předseda vlády Království Jugoslávie | |
| Ve funkci: 3. říjen 1929 – 4. dubna 1932 | |
| Nástupce | Vojislav Marinković |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Jugoslávská radikální selská demokracie |
| Narození | 1. leden 1879 Negotin, Srbské knížectví |
| Úmrtí | 3. únor 1947 Paříž, Francie |
| Místo pohřbení | Bělehradský nový hřbitov |
| Alma mater | Bělehradská univerzita |
| Profese | politik a voják |
| Náboženství | Srbská pravoslavná církev |
| Ocenění | velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska |
| Commons | Petar Živković |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Petar Živković, cyrilicí Петар Живковић (1. ledna 1879[1] - 3. února 1947[2]) byl srbský generál a první jugoslávský premiér.
Život a související politická činnost
[editovat | editovat zdroj]Živković se narodil v nuzných sociálních poměrech, a tak jako mnoho mladíků své doby hledal jistý zdroj příjmů ve vojenské službě. Po skončení střední školy v Zaječaru nastoupil v roce 1897 na vojenskou akademii, kterou dokončil v roce 1899.[3] Jako poručík kavalerie sloužil tři roky v Niši.[3] Na jaře 1903 propukly v Srbsku silné nepokoje, které byly důsledkem dlouhotrvajícího varu napříč celou srbskou společností.[4] V noci z 28. na 29. května 1903 zavraždila spiklenecká skupina důstojníků, v níž byl i mladý Živković, krále Alexandra Obrenoviće a jeho manželku českého původu Dragu Mašínovou.[4] Později se Živković zapojil do skupiny Bílá ruka.[1] Bílá ruka se vyprofilovala jako uskupení proti protidemokratické, protiliberální a nacionalisticky laděné organizaci Černá ruka, která se počátkem roku 1914 pokusila zákulisními tahy sesadit premiéra Nikolu Pašiće.[5]
V roce 1916 se tehdejší regent (a pozdější král) Alexandr I. Karađorđević opřel o premiéra Pašiće a Živkovićovu organizaci Bílá ruka a ve vykonstruovaném Soluňském procesu se zbavil hlavních představitelů Černé ruky.[6] Po smrti krále Petra v roce 1921 jmenoval nový král Alexandr Živkoviće ministrem obrany.[3] Jelikož se proti Živkovićovi začala formovat opozice, rozhodl se panovník v roce 1926 Živkoviće penzionovat, ale na poslední chvíli si Alexandr tento nápad rozmyslel.[3]
Po nastolení diktatury šestého ledna se dosavadní velitel královské gardy a Alexandrův adjutant generál Živković stal předsedou vlády. Období, kdy byl premiérem a ministrem vnitra, se neslo ve znamení nastolení královské diktatury, omezení politické soutěže a budování unitárního státu, což bylo v říjnu 1929 podtrženo změnou názvu země na Jugoslávii.[7]
V listopadu 1931 se uskutečnily volby, které vyhrála vládní kandidátka.[8] Alexandr se pokusil ukončit provizorium po nastolení diktatury a k podpoře vlády přesvědčit i některé představitele opozice.[8] V dubnu 1932 Alexandr vrátil Živkoviće do armády a premiérskou funkci převzal Vojislav Marinković.[8]
Po pádu Jugoslávie v dubnu 1941 opustil Živković zemi a v roce 1943 se stal členem jugoslávské exilové vlády.[1] Po druhé světové válce byl v roce 1946 Živković souzen v nepřítomnosti v procesu s Dražou Mihailovićem a byl odsouzen k trestu smrti.[3] Zemřel 3. února 1947 v pařížském exilu.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Encyclopædia Britannica. Petar Živković: prime minister of Yugoslavia [online]. C2009 [cit. 2009-09-21]. [online]. (anglicky)
- ↑ a b Arhiv Jugoslavije. Premijeri [online]. 2008 [cit. 2009-09-04]. [online] pořízeném dne 2020-11-29. (srbsky)
- ↑ a b c d e Aleksandar. Petar Živković: 1879-1947 [online]. C1999-2009 [cit. 2009-09-21]. Dostupné online. (srbsky)
- ↑ a b ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 279.
- ↑ ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 290.
- ↑ ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 375.
- ↑ ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 417–422.
- ↑ a b c ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 422.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Petar Živković na Wikimedia Commons - (srbsky) Arhiv Jugoslavije. Premijeri [online]. 2008 [cit. 2009-09-21]. [online] pořízeném dne 2020-11-29. (srbsky)
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
