Paul Biya
| Paul Biya | |
|---|---|
 Paul Biya (14. prosince 2022) | |
| 2. prezident Kamerunu | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 6. listopadu 1982 | |
| Předchůdce | Ahmadou Ahidjo |
| 1. předseda vlády Kamerunu | |
| Ve funkci: 30. června 1975 – 6. listopadu 1982 | |
| Prezident | Ahmadou Ahidjo |
| Předchůdce | nikdo, funkce nově vytvořena |
| Nástupce | Bello Bouba Maigari |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Kamerunské lidově demokratické hnutí |
| Narození | 13. února 1933 (91 let) Mvomeka'a |
| Choť | Jeanne-Irène Biya (1961–1992) Chantal Biya (od 1994) |
| Děti | Emmanuel Franck Biya Brenda Biya |
| Alma mater | École Nationale d'Administration Pařížský institut politických věd Pařížská univerzita |
| Profese | politik |
| Náboženství | katolicismus |
| Ocenění | rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (2016) Řád za chrabrost rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří Řád republiky Záslužný řád Spolkové republiky Německo … více na Wikidatech |
| Webová stránka | www |
| Commons | Paul Biya |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Paul Biya (* 13. února 1933 Mvomeka'a, Kamerun) je kamerunský politik, od roku 1982 prezidentem Kamerunu.
Narodil se ve vesnici Mvomeka'a. Studoval ve Francii na Sorbonně a Sciences Po. V roce 1975 se stal premiérem Kamerunu. Dne 6. listopadu 1982 se stal po odstupivším Ahmadou Ahidjo prezidentem. Od neúspěšného pokusu o státní převrat předchozího prezidenta v roce 1984 vládne autoritářsky. V roce 1991 po masivních protestech však musel ustoupit a vypsal svobodné volby. V následujícím roce ho ve volbách porazil John Fru Ndi. Biya se však díky různým politickým intrikám udržel u moci. Další volby v roce 1997 byla většinou politických stran bojkotována. V roce 2004 se nechal novým hlasováním zvolit v prezidentském úřadě na dalších sedm let. V prezidentských volbách v říjnu 2011 si zajistil po šesté úřad prezidenta. Při volbách získal 77,9% odevzdaných hlasů. Jeho nejbližší soupeř John Fru Ndi si zajistil pouze 10% odevzdaných hlasů.[1] Po zvolení ve svém projevu slíbil růst ekonomiky a vytváření nových pracovních míst s programem veřejných prací, které "transformují naši zemi do obrovského staveniště".[2] Dne 3. listopadu 2011 složil přísahu prezidenta na další funkční období. Mandát obhájil i po dalších sedmi letech ve volbách konaných 7. října 2018.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
velkokříž s rytířem Řádu Pia IX. – Vatikán, 30. října 1986
velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 11. března 2016[3]
velkokříž Řádu čestné legie – Francie
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo
velkokomtur Řádu federativní republiky – Nigérie
velkokříž Řádu za zásluhy – Senegal
čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří – Spojené království[4]
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Cameroonian president wins vote, extending 29-year-rule". CNN. 22 říjen 2010. Citováno 4. listopadu 2011. (anglicky)
- ↑ Cameroon's Biya promises youth jobs after poll win. Archivováno 25. 2. 2016 na Wayback Machine. Reuters. 25 října 2011. Citováno 4 listopu 2011. (anglicky)
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online.
- ↑ BRITISH HONOURS AND ORDERS OF CHIVALRY HELD BY OVERSEAS HEADS OF STATE (Hansard, 14 March 1989). api.parliament.uk [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Biya na Wikimedia Commons - Galerie Paul Biya na Wikimedia Commons
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
