Park 28 gardistů-panfilovců
Věčný oheň
Lokalita	Almaty, Almaty, Kazachstán Kazachstán
Zeměpisné souřadnice	43°15′31,68″ s. š., 76°57′13,29″ v. d.
Rozloha	18 ha
Založeno	70. léta 19. století
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Park 28 gardistů-panfilovců (kazašsky 28 гвардияшыл-панфиловшылар атындағы паркі) se rozkládá na ploše přibližně 18 ha v Medeuském rajónu v Almaty. Je vymezen ulicemi Kunajeva, Gogolovou, Zenkova, Kazybek bi, založen byl v 70. letech 19. století. V parku převažují jilmy, osiky, duby, javor, topoly, borovice a smrky. Spolu s okolními budovami vytváří jednu z nejmalebnějších částí města, je památkou historie, architektury a krajinářského umění^[1][2]. Rozhodnutím Rady ministrů Republiky Kazachstán № 1182 z 25. listopadu 1993 se stal součástí Almatinské státní historicko-architektonické památkové rezervace.

Park byl založen při budování stanice Věrnyj na místě hřbitova, který byl v roce 1921 poničen přívalovými dešti. Zachoval se hrob rodiny Kolpakovských, dcery Leonilly Kolpakovské zemřelé v roce 1860 a vnuka Vladimira Bazilevského zemřelého v roce 1882 (náhrobek byl v roce 2011 obnoven). Zničen byl i hromadný hrob obětí zemětřesení z 28. května 1887. Park na místě hřbitova byl později rozšířen o část v okolí chrámu a byl pojmenován Městský park. Na konceptu se podílel i první starosta Věrného, architekt P. M. Zenkov.^[3] Jméno parku se měnilo, u příležitosti stého výročí narození A. S. Puškina v roce 1899 byl pojmenován Puškinův park, v souvislosti s pohřbem hrdinů Sovětského Sedmiříčí dostal v roce 1919 jméno Park hrdinů padlých za svobodu, pak se jmenoval Leninův městský park, se zákazem pohřbívání ve městech byl před rokem 1927 nazýván různě, park Gubkompomarma v roce 1925 a veřejný park 1. května. V roce 1927, kdy se Alma-Ata stala hlavním městem Kazachstánu, dostává jméno Park federace sovětských republik, v roce 1942 obdržel jméno Park 28 gardistů-panfilovců na paměť hrdinských činů 28 příslušníků 1075. pluku 316. střelecké divize při obraně Moskvy ve Velké vlastenecké válce.^[3]

V letech 1904–1908 byl v parku postaven pravoslavný chrám (ponejprve pojmenovaný Turkestánský Sofijský chrám, následně přejmenovaný na Chrám Nanebevstoupení Páně) a budova Národního domu. V letech vlády sovětů prošel park několikerou rekonstrukcí: v roce 1934 v souvislosti s uzavřením průjezdu po Leninově ulici, v roce 1954 v souvislosti s postavením památníku na hromadném hrobě, v roce 1975 v souvislosti se vztyčením Památníku Slávy.

V roce 1913 proběhla jubilejní zemědělská a průmyslová výstava ke třístému výročí rodu Romanovců. Architektonicko-stavební část provedl vojenský inženýr Andrej Pavlovič Zenkov. Ve východní části parku bylo postaveno v různých architektonických stylech 28 stálých a 15 dočasných pavilónů. Hlavní alej parku souběžnou s ulicí Kolakovského zkrášlily jurty, ve kterých byly vystaveny nejrůznější předměty kazašského umění, života a průmyslu. Okolostojící budovy – chrám, radnice a kino „XX století“ byly jako první elektrifikovány, což zapadlo do obrazu městského sadu. V roce 1982 byl vytvořen seznam republikového významu historických a kulturních památek Kazachstánu, do kterého byly zapsány tři objekty v parku se nacházející: budova muzea národních nástrojů, Chrám Nanebevstoupení a Památník Slávy.

V roce 2006 byla prodána fontána na městském pozemku o výměře 0,1491 ha do soukromého vlastnictví, bylo vydáno povolení na rekonstrukci fontány a stavbu letní kavárny a zbourání staré, zvetšelé budovy.

10. prosince 2010 byl v parku slavnostně odhalen pomník hrdinovi Sovětského svazu, spisovateli Bauyržanu Momyšuly. Autory sochy jsou kazašští sochaři Nurlan Dalbaj a Rasul Satybaldiev. Ceremonie se zúčastnil zástupce starosty Almaty Serik Sejdumanov, hrdinův syn.

Chrám Nanebevstoupení Páně náleží ruské pravoslavné církvi. Jedinečná dřevěná stavba o výšce 54 m stojí ve středu parku. Autorem projektu je Konstantin Arkaděvič Boristoglebskij.^[4][5]

Ykylasovo muzeum lidových hudebních nástrojů bylo zřízeno v roce 1980 v budově bývalého důstojnického kasina pocházející z roku 1908. Ve sbírkách se nachází více než tisíc sbírkových předmětů šedesáti typů a vzorů kazašských lidových hudebních nástrojů, které používali přední hudebníci, básníci a skladatelé.^[6][7]

Důstojnické kasino (dřívější budova oblastního domu důstojníků) bylo postaveno v roce 1978 podle projektu Ju. G. Ratušného, O. N. Balykbajeva, T. E. Jeralijeva. Stojí naproti východnímu vchodu do parku.^[8][9]

Památník Slávy nalézající se ve východní části parku byl postaven ke třicátému výročí Vítězství v roce 1975. V témže roce byl zapálen věčný oheň. Památník sestávající ze čtyř částí byl odhalen 8. května 1975. První část – reliéf Přísaha (na levé straně při čelním pohledu na centrální věčný oheň) – je věnována mladým bojovníkům za sovětskou vlast v Kazachstánu. Střední část Čin zobrazuje hrdiny-panfilovce bránící vlastní hrudí Moskvu. Kompozice Trubači slávy stojící vpravo dodává památníku závěrečné optimistické vyznění, ztělesňuje triumfující hymnus života. U věčného ohně se nachází masivní kvádry labradoritu pod nimiž jsou schrány s prstí přinesenou z měst-hrdinů^[10]. Je památníkem umění, architektury a historie (zaregistrován 20. 4. 1980), od 25. 11. 1993 je součástí Almatinské státní historicko-architektonické a památkové zóny (výnos Rady ministrů republiky Kazachstán № 46).^[11]

Památník Ivana Vasiljeviče Panfilova nacházející se v jižní části parku byl postaven v roce 1968^[12]. Autory jsou sochař B. A. Tulekov a architekt T. K. Basenov. Dvoumetrová busta odlitá z bronzu stojí na podstavci ze šedé žuly.^[13]

Památník Tokaše Bokina byl postaven v roce 1980 v západní části parku, na tvorbě se podíleli sochař B. A. Abišev a architekt Š. Je. Valichanov. Je vytesán ze šedé žuly, dosahuje výšky 5 m.^[14]

Památník kazašským vojákům padlým v Afghánistánu byl odhalen 15. února 2003 vedle Památníku Slávy. Autorem sochy je Kazbek Satybaldin, architektonický návrh zpracovali Tochtar Jeralijev a Vladimir Sidorov.^[15]

Památník Bauyržana Momyšuly byl odhalen 10. prosince 2010 při severní straně parku, autory jsou kazašští sochaři Nurlan Dalbaj a Rasul Satybaldijev. Bronzová socha v životní velikosti stojící na žulovém podstavci dosahuje výše šesti metrů.^[16][17]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Парк имени 28 гвардейцев-панфиловцев na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Park 28 gardistů-panfilovců na Wikimedia Commons