Oxymóron (z řeckého ὀξύμωρος, spojením oxys „ostrý“ + móros „tupý“), někdy též protimluv, je v lingvistice spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje – např. „ohlušující ticho“, „svítání na západě“ (Otokar Březina). Při striktním výkladu použitých slov by oxymóron tvořilo logický spor^{[pozn. 1]}, paradox.

Oxymóron se záměrně používá v poezii jako básnický prostředek (viz níže příklady).

Takzvaný pragmatický oxymóron^[zdroj⁠?!] je založen na tom, že kontradikci ve výrazu objeví adresát na základě svých znalostí světa: „čestný politik“, „nezávislá ruská média“, „konzervativní feminismus“.

Opakem oxymóra v lingvistickém smyslu je tautologie, případně pleonasmus.

Někdy mluvčí (pisatel) v polemice či při kontroverzi užije v řeči (textu) slovo „oxymóron“, aby sdělil nesouhlas – např. tím, že spojení „poctivý politik“ označí za oxymóron, vyjadřuje, že všechny politiky považuje za nepoctivé.

• „Mrtvé milenky cit, zborcené harfy tón.“ – Karel Hynek Mácha: Máj
• „Ty lásko svárlivá! laskavé záští! ó vše z ničehož prvorozené!“ – William Shakespeare: Romeo a Julie (překlad Josef Čejka)
• „Přivedla žebráka na mizinu“ – název povídky z knihy Povídky malostranské od Jana Nerudy
• „Já u pramene jsem a žízní hynu…“ – François Villon (překlad Otokar Fischer)
• „Byla čistá jako sníh, když zjara taje…“ – Karel Kryl: Tragédie s agentem
• „Zdravý nemocný“ – Molièrova divadelní hra

• KARLÍK, Petr. Pleonasmus. In: KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek a PLESKALOVÁ, Jana, eds. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. 2017 [cit. 11. 10. 2022]. Přístup z: https://www.czechency.org/slovnik/letter/O

• Contradictio in adjecto
• Epiteton
• Důkaz sporem
• Paradox
• Pleonasmus

• Obrázky, zvuky či videa k tématu oxymóron na Wikimedia Commons