Nikolaj Petev
| Nikolaj Petev | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. srpna 1951 Vidinská oblast nebo Drenovets |
| Úmrtí | 15. října 2013 (ve věku 62 let) Sofie |
| Alma mater | Sofijská univerzita |
| Povolání | spisovatel, literární kritik a politik |
| Funkce | poslanec Bulharského národního shromáždění (2013) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Petev, bulharsky Николай Василев Петев, (10. srpna 1951, Drenovec – 15. října 2013, Sofie) byl bulharský spisovatel a literární kritik.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Absolvoval studium žurnalistiky na Sofijském institutu. Ve Lvově pokračoval ve studiích v oboru vojenská žurnalistika. V letech 1982-85 pracoval jako redaktor pro Родна реч. V letech 1985-91 byl vedoucím vydavatelství Народна младеж. Od roku 1991 do roku 1996 byl majitelem a ředitelem soukromých vydavatelství Петекс a Петекстон. Od roku 1996 do roku 2003 byl generálním ředitelem vydavatelství Христо Ботев, vystřídal Ivana Granitského. Od roku 2005 až do své smrti byl předsedou agentury Sofia Press. Byl aktivním členem Akedemie pro ruskou slovesnost v Moskvě. Prezident Svazu bulharských spisovatelů po dobu tří volebních období (2003-2013).[1]
Jeho knihy byly přeloženy do ruštiny, italštiny, srbštiny, makedonštiny, ukrajinštiny a polštiny a získal řadu ocenění.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Тук във времето, 1982
- Поезия и позиция, 1986
- Фарът и неговия пазач, 1989
- Зад завесата на политическия театър, 1997
- Фарът, пазачът и вятъра, 2006
- Не ме ли помниш, 2011
- 17 есета против този свят, 2012
- 33 стихотворения за препрочитане, 2013
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Николай Петев na bulharské Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Petev na Wikimedia Commons
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
