Nervozita (z lat. nervus, sval, šlacha, struna, nerv) je stav napětí a neklidu, který se projevuje i v pohybech a v jednání. Může to být přechodný (například před zkouškou, veřejným vystoupením), anebo i trvalý stav nervózního člověka. Zejména přechodná nervozita je přirozenou reakcí na stres a napětí, na nové a nečekané situace. Trvalá nervozita může být člověku i jeho okolí na obtíž, ale není to nemoc, může ovšem být příznakem nemoci (symptomem).^[1]

Nervozita se projevuje jako napjatý nebo úzkostný neklid, například:

• neúčinnými a nesmyslnými pohyby (bubnování prsty na stůl, okusování nehtů, podupávání a podobně)
• prudkými, trhanými pohyby očí, úst, rukou
• zvýšeným hlasem
• útržkovitou, přerušovanou řečí
• netrpělivostí, horečnatou činností
• chvěním nebo třesením
• pocením
• nespavostí
• sníženou sebekontrolou a podobně.

I když se nervozita obvykle neléčí, často se proti ní užívají různé uklidňovací prostředky. Vážnější potíže trvalého rázu, například neurózy, úzkostné poruchy a fobie jsou už medicínskou diagnózou a léčí se jak psychoterapií, tak také medikamenty.

• L. Míček, Nervózní děti a mládež ve škole. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1959
• Ottův slovník naučný, heslo Neurasthenie. Sv. 18, str. 245
• T. P. Simpson, Dětská nervosita, její prevence a léčení. Praha: Zdravotnické nakladatelství 1951

• Generalizovaná úzkostná porucha
• Neurastenie
• Strach
• Úzkost

• Úzkostné poruchy – poradna