Neoimpresionismus
Neoimpresionismus je termín zavedený francouzským kritikem umění Félixem Fénéonem v roce 1886, k charakteristice uměleckého hnutí založeného malířem Georgesem Seuratem. Nejznámější Seuratův obraz Nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte, jenž byl poprvé vystaven v pařížském Salonu nezávislých, datuje počátek hnutí.[1] V 80. a 90. letech devatenáctého století reagovala řada francouzských malířů na rozmach modernismu, spojeného s vědeckými objevy včetně optiky, hledáním nových technik. Ovlivněni vědecky podloženým výkladem tahů štětce a teorií barev, rozpracovanou Chevreulem a Roodem,[2] definovali malíři vlastní soudobé umění.[3] V tvorbě se stoupenci neoimpresionismu snažili zobrazovat scenérie moderní urbanizace, stejně jako krajiny a mořská pobřeží.[3] K hnutí neoimpresionistů jsou vztahovány pointilismus a divizionismus, jakožto dominantní techniky v rané fázi hnutí.
Část kritiků charakterizovala neoimpresionismus za první skutečné avantgardní hnutí v malířství.[4] Rychlý zrod hnutí souvisel se silnou vazbou na anarchismus, který určoval tempo pro následná umělecká vyjádření.[4] Hnutí a umělecká technika byly pokusem o „harmonizaci“ pohledu moderní vědy, anarchistické teorie a diskuse o hodnotách akademismu na sklonku devatenáctého století. Zástupci hnutí „přislíbili využití zrakové zkušenosti a psychobiologické teorie v hledání velké syntézy mezi ideálem a skutečností, dočasností a podstatou, vědou a temperamentem.“[1]
Představitelé hnutí
[editovat | editovat zdroj]- Charles Angrand
- Anna Boch
- Henri-Edmond Cross
- Robert Delaunay
- Albert Dubois-Pillet
- Willy Finch
- Georges Lemmen
- Maximilien Luce
- Henri Matisse
- Jean Metzinger
- Hippolyte Petitjean
- Robert Antoine Pinchon
- Camille Pissarro
- Lucien Pissarro
- Théo van Rysselberghe
- Georges Seurat
- Paul Signac
- Jan Toorop
- Henry van de Velde
- Časová osa životů
Neoimpresionisté
Příklady obrazů
[editovat | editovat zdroj]-
Georges Seurat, 1884–1886, Nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte, olej na plátně, 207,6 × 308 cm, Institut umění v Chicagu, Chicago -
Camille Pissarro, Žně v Eragny-sur-Epte, 1889, olej na plátně, 73 × 60 cm, soukromá sbírka -
Paul Signac, 1890, Portrét Félixe Fénéona, olej na plátně, 73,7 × 92,5 cm, Muzeum moderního umění, New York -
Georges Lemmen, Pláž v Heist-aan-Zee, 1891, olej na plátně, 37,5 x 45, cm, Muzeum Orsay, Paříž -
Henri-Edmond Cross, Cypřiše v Cagnes, 1908, olej na plátně, 81 x 100 cm, Muzeum Orsay, Paříž -
Robert Delaunay, Portrét Metzingera, 1906, olej na plátně, 55 x 43 cm, soukromá sbírka
_-_Camille_Pissarro.jpg)
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Neo-Impressionism na anglické Wikipedii.
- ↑ a b HUTTON, John G. Neo-Impressionism and the Search for Solid Ground: Art, Science, and Anarchism in Fin-de-siecle France. Baton Rouge, Louisiana: Louisiana State University Press, 2004. ISBN 0-8071-1823-0.
- ↑ KLEINER, Fred S.; MAMIYA, Christin J. Gardner’s Art through the Ages. 11th. vyd. [s.l.]: Thomson Learning, Inc., 2001. ISBN 0-15-507086-X.
- ↑ a b LEE, Ellen W.; SMITH, Tracy E. The Aura of Neo-Impressionism: The W. J. Holliday Collection. Redakce Edelstein Debra. Indianapolis, Indiana: Indianapolis Museum of Art] [dist. by] Indiana University Press, 1983. ISBN 0-936260-04-1.
- ↑ a b WARD, Martha. Pissarro, Neo-Impressionism, and the Spaces of the Avant-Garde. [s.l.]: The University of Chicago Press, 1996. ISBN 0-226-87324-2. S. 1.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu neoimpresionismus na Wikimedia Commons
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
