Nanorská jaderná elektrárna
Stát	Indie Indie
Umístění	Uttarpradéš
Stav	V provozu
Začátek výstavby	1. prosince 1976
Zprovoznění	1. ledna 1991
Vlastník	Nuclear Power Corporation Of India Ltd.
Jaderná elektrárna
Reaktory v provozu	2 × 220 MW
Typ reaktorů	IPHWR-220
Palivo	Uran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon	440 MW
Souřadnice	28°9′30″ s. š., 78°24′30″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narorská jaderná elektrárna (anglicky Narora Atomic Power Station) je provozní jadernou elektrárnou v Indii. Nachází se poblíž vesnice Narora ve svazovém státě Uttarpradéš. Disponuje dvěma těžkovodními jadernými reaktory IPHWR-220. o hrubém výkonu 220 MW každý. Celkový hrubý výkon elektrárny je 440 MW. Projekt elektrárny se setkal s mnohaletým zdržením v důsledku pomalé dodávky klíčových komponent.

Na konci 60. let indická vláda oznámila, že v pátém pětiletém plánu z roku 1969 nepostaví žádné další jaderné elektrárny kromě Tárápuru, Rádžasthánu a Madrasu. Překvapivě však bylo v roce 1970 rozhodnuto o výstavbě jaderné elektrárny o výkonu 400 MW v severní Indii pro tehdy jen místy budovanou rozvodnou síť. Ve prospěch tohoto nového projektu měla být výstavba Madrasu odložena.^[1] Výstavba čtvrté jaderné elektrárny v Indii byla schválena vládou svazového státu Uttarpradéš v Naroře na řece Ganga v roce 1972. Elektrárna byla plánována se dvěma 200 MW těžkovodními reaktory, které měly být v provozu do roku 1980.^[2] Stavba byla schválena unijním kabinetem ministrů 13. prosince 1973. Nákup pozemku se však ukázal jako obtížný, stejně jako skutečnost, že množství vody potřebné pro původní projekt bylo příliš velké, a proto bylo nutné provést přeprojektování a systém původně plánovaný se čtyřmi chladicími věžemi byl posléze postaven se dvěma. Kvůli problémům s financováním a zastavením dodávek vybavení z Kanady se však již nepočítalo s uvedením do provozu do roku 1980.^[3] Přípravné práce byly dokončeny do roku 1976.^[4]

První blok zahájil výstavbu 1. prosince 1976, druhý blok následoval 1. listopadu 1977.^[5] Model reaktoru je indická lokalizovaná a standardizovaná varianta kanadského CANDU-200 s názvem IPHWR-220 o hrubém výkonu 220 MW a čistém výkonu 202 MW. Narora byla proto považována za zkušební místo pro tento model reaktoru. Ten byl v roce 1979 zvolen jako model reaktoru pro elektrárnu Kakrapar.^[6] Dvě budovy reaktoru a turbínová hala byly dokončeny do června 1984. Kvůli zpožděním s výstavbou občanské vybavenosti začaly montážní práce příliš pozdě.^[7] Kvůli pozdní dodávce parogenerátorů se stavební práce značně zdržely.^[8] Pozdní dodání hlavních a klíčových komponent bylo hlavním důvodem, proč výstavba trvala tak dlouho.

Původně se v roce 1972 plánovalo, že oba bloky budou uvedeny do provozu do roku 1980. Kvůli zpoždění ve výstavbě ostatních jaderných elektráren v roce 1974 bylo uvedení do provozu odloženo na roky 1985 a 1986. V roce 1979 byly harmonogramy posunuty zpět na roky 1984 a 1985 kvůli rychlému postupu. V roce 1984 se očekávalo, že bude elektrárna uvedena do provozu v letech 1987 a 1988. První blok byl připojen k síti 29. července 1989 a druhý blok 5. ledna 1992.^[5] Uvedení do komerčního provozu následovalo 1. ledna 1991 pro blok jedna a 1: července 1992 pro blok dva.^[5] V prvních letech pracovaly reaktory na snížený výkon kvůli nestabilní síti a poruchám v ní.^[9]

Dne 31. března 1993 došlo v prvním bloku k velkému incidentu, kdy se v 3:31 ráno v důsledku mechanického namáhání utrhly dvě lopatky rotoru turbíny. Tyto dvě lopatky poškodily 16 dalších lopatek, což mělo za následek velmi silné vibrace turbosoustrojí v důsledku nevyváženosti. Vibrace způsobily prasknutí chladicího potrubí vodíkem chlazeného generátoru. Došlo tak odpojení elektrárny od sítě. Vodík se vznítil a způsobil požár v turbínové hale. Spaliny byly distribuovány ventilačním systémem do obou reaktorových bloků. Díky rychlé reakci personálu byly oba bloky rychle odstaveny a byl zapnut systém havarijního chlazení pro rychlé ochlazení aktivních zón reaktorů. Krátce po výpadku elektrárny začal personál šplhat po budovách reaktorů s baterkami, aby ručně otevřel ventily, které přivádějí vodu s borem do reaktorů. Incident byl hodnocen stupněm 3 na stupnici INES.^[10] Teprve po 21měsíční odstávce mohl 1. blok 6. ledna 1995 přejít zpět do provozu. V rámci odstávky byly vyměněny kabely za špatně hořlavé izolované kabely.^[11]

Dne 4. dubna 2011 zasáhlo severní část Indie zemětřesení o síle 5,7 stupně RŠ. Epicentrum se nacházelo 450 km od elektrárny. Nedošlo ke škodám a oba bloky pokračovaly v normálním provozu, nicméně na pozadí událostí v elektrárně Fukušima I. v Japonsku způsobil incident paniku místního obyvatelstva.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku АЭС Нарора na ruské Wikipedii.

• Jaderná energetika v Indii

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Narorská jaderná elektrárna na Wikimedia Commons