Židé v Německu
Německá vlajka
Nová synagoga v Berlíně.
Populace
dnes asi 200 000 osob Židé (převážně aškenázští) (původ)
Jazyk(y)
němčina, jidiš, hebrejština, ruština
Náboženství
judaismus

Židé v Německu tvořili v historii země významnou náboženskou, kulturní i ekonomickou menšinu. Po období nacismu však počet prudce poklesl a v současné době nejsou početně významnou etnickou skupinou, jejich přítomnost však má symbolický význam ve snaze vyrovnat se se zkušeností nacismu^[1] a dnešní Německo je jedním z nejspolehlivějších spojenců Izraele.^[2]

V Německu působí celkem 120 židovských kongregací, ale pouze 20 z nich má stálého rabína. V některých městech dochází k znovu vybudování synagog (jako například v Mnichově v březnu 2007). Znepokojující je však růst preferencí extremistických pravicových stran.

První zmínky o židovském obyvatelstvu v německých zemích sahá přinejmenším do roku 321.^{[3] [4]} Zprávy o židovském osídlení v oblasti se objevují po celý raný středověk (5. až 10. století n. l.) a vrcholný středověk (přibližně v letech 1000–1299), kdy židovští přistěhovalci založili aškenázskou židovskou komunitu.

V době panování Karla Velikého byla židovská komunita tolerována. Jistý Žid Jicchak byl kolem roku 800 v diplomatickém poselstvu k Hárúnu ar-Rašídovi, který Karlovi poslal darem slona.

Během křížových výprav židovská komunita trpěla a obvinění z otravy studny v období černé smrti (1346–1353) vedlo k masovému vyvražďování německých Židů^[5] a mnoho další uprchlo do Polska. Centrem židovského života ve středověku se staly komunity ve městech Mohuč, Špýr a Worms. Byl to zlatý věk, kdy oblastní zeměpáni a biskupové chránili Židy, což vedlo ke zvýšení obchodních aktivit a prosperitě.^[6]

Éru pronásledování Židů v Německu zahájila první křížová výprava.^[7] V tomto období byly vyvražděny celé komunity (Trevír, Worms, Mohuč a Kolín nad Rýnem). Dalším impulzem k obnovení perzekuce Židů byly husitské války a obdobím náboženské nenávisti, která Židům připisovala všechna možná zla, byl také konec 15. století.

Po porážce napoleonské Francie v roce 1815 došlo k nárůstu represí v rámci rostoucího nacionalismu. Od srpna do října 1819 se po celém Německu odehrávaly pogromy, známé jako nepokoje hep-hep. V této době mnoho německých států zbavilo Židy jejich občanských práv, což v důsledku vedlo k silné emigraci německých Židů.

Od dob Mosese Mendelssohna až do 20. století se komunita postupně emancipovala a následovalo období prosperity.^[8]

V lednu 1933 žilo v Německu asi 522 000 Židů. Poté, co se moci nacisté a zavedli svou antisemitskou politiku, byla židovská komunita stále více pronásledována. Během prvních šesti let nacistické diktatury emigrovalo asi 60 % židovské populace (304 000 osob). V roce 1933 se pronásledování Židů stalo oficiální nacistickou politikou, v letech 1935 a 1936 došlo k zintenzivnění antisemitské perzekuce a Židům byla zakázána veškerá profesní činnost, vyšší školní vzdělávání, politická činnost, či průmysl.

10. listopadu 1938 zorganizovala státní policie a nacistické polovojenské jednotky Křišťálovou noc, při níž byly rozbity a poničeny výkladní skříně židovských obchodů a kanceláří a vyrabováno a zapáleno mnoho synagog. V předvečer vypuknutí druhé světové války zůstalo ve vlastním Německu (hranice z roku 1937) jen asi 214 000 Židů. ^[9] Od konce roku 1941 byla zbývající komunita vystavena systematickým deportacím do ghett a nakonec do vyhlazovacích táborů ve východní Evropě.^[9] V květnu 1943 bylo Německo prohlášeno za judenrein (též judenfrei - očištěné od Židů).^[9] Do konce války bylo nacistickým režimem a jejich spolupracovníky zabito asi 160 000 - 180 000 německých Židůa^[9] a při následné, nacisty organizované genocidě, později známé jako holokaust, bylo zavražděno celkem asi šest milionů evropských Židů.

Po válce se židovská komunita v Německu začala opět pomalu rozrůstat. Kolem roku 1990 došlo k prudkému nárůstu počtu díky imigraci Židů ze zemí bývalého Sovětského svazu, takže na přelomu 21. století mělo Německo jedinou rostoucí židovskou komunitu v Evropě^[10], přičemž většinu německých Židů tvořili rusky hovořící Židé. Do roku 2018 se židovská populace v Německu (včetně nežidovských členů domácností) ustálila na počtu 116 000. Celková odhadovaná populace Židů žijících v Německu, včetně nežidovských členů domácnosti, je přibližně 225 000.

30. listopadu 2022 přijala německá vláda dokument národní strategie pro boj s antisemitismem, který je součástí celoevropské strategie a jsou za ni odpovědny členské státy na národní úrovni.^[11] Podle německého práva je popírání holokaustu považováno za trestný čin. Porušení příslušného zákona (§ 130 StGB) může být potrestáno až pěti lety vězení.^[12]

V roce 2006, u příležitosti mistrovství světa, které se konalo v Německu, vyzval tehdejší německý ministr vnitra Wolfgang Schäuble k ostražitosti proti krajně pravicovému extremismu.^[13] Navzdory německým opatřením proti těmto skupinám a antisemitům došlo v posledních letech k řadě incidentů.

• HERZIG, Arno. Judische Minoritat und wirtschaftliche Elite im 19. Jahrhundert in Deutschland. Prague Papers on the History of International Relations. 2007, roč. 11, s. 483–487. Dostupné online [PDF]. ISBN 978-80-7308-208-6. 
• HERZIG, Arno. Die deutschen Juden vor und nach dem Ersten Weltkrieg. In: SKŘIVAN, Aleš; SUPPAN, Arnold. Prague Papers on the History International Relations. Prague: Institute of World History, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-7308-254-3. S. 557–565. (německy)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Židé v Německu na Wikimedia Commons
• The Virtual Jewish Library - Německo (anglicky)