Národní výbor československý byl orgánem české (československé) politické reprezentace na konci první světové války. Vznikl 13. července 1918 přetvořením Národního výboru. Jeho úkolem byla příprava převzetí státní moci a vypracování zákonů nového státu.

Představitelé Národního výboru („muži 28. října“), vyhlásili dne 28. října 1918 v Praze samostatný československý stát a vydali první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého.^[1] Tentýž den byli do Národního výboru přibráni 4 slovenští zástupci.

14. listopadu 1918 bylo z Národního výboru vytvořeno Revoluční národní shromáždění, které předalo výkonnou moc první československé vládě Karla Kramáře, jmenované téhož dne. Ta převzala vládu od Masarykovy Prozatímní československé vlády, uznané 14. října v Paříži západními mocnostmi.

Složení Národního výboru odpovídalo výsledkům voleb do říšské rady v roce 1911.

• Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická – 10 míst
• Česká strana agrární – 9 míst
• Česká státoprávní demokracie – 9 míst
• Česká strana národně sociální – 4 místa
• katolické strany – 4 místa
• Národní strana (Staročeši) – 1 místo
• Česká strana pokroková – 1 místo^[2]

Složení výboru bylo doplněno o 4 členy zastupující Slovensko, celkový počet členů se tak zvyšil na 42. Německá a maďarská menšina zastoupena nebyla (stejně jako Podkarpatská Rus). Členy byli:

• Rudolf Bechyně, novinář (soc. dem.)
• Jaroslav Brabec, advokát (státoprávní dem.)
• Jaroslav Budínský, advokát (státoprávní dem.)
• Ervín Červinka, ředitel cukrovaru, předseda Katolicko-národní strany konzervativní
• Matúš Dula, advokát, finančník, předseda Slovenské národní strany a předseda Slovenské národní rady
• Cyril Dušek, novinář (pokroková)
• Gustav Habrman, novinář (soc.dem.)
• Antonín Hajn, novinář (státoprávní dem.)
• Antonín Hampl, odborář, předseda soc. dem.
• Jan Herben, spisovatel (státoprávní dem.)
• Cyril Horáček, národohospodář (agr.)
• Mořic Hruban, advokát, předseda Katolické strany národní na Moravě
• Alois Jirásek, spisovatel
• Václav Jaroslav Klofáč, novinář a předseda nár. soc.
• František Kordač, teolog (katol.)
• Karel Kramář, předseda státoprávní demokracie
• František Krejčí, filozof (nár. soc.)
• František Václav Krejčí, novinář (soc. dem.)
• Josef Svatopluk Machar, básník (pokroková)
• František Mareš (rektor), filozof (státoprávní dem.)
• Alfréd Meissner, právník (soc. dem.)
• Antonín Němec, novinář (soc. dem.)
• Adolf Prokůpek, statkář (agr.)
• Alois Rašín, advokát (státoprávní dem.)
• Josef Rotnágl, náměstek pražského primátora (státoprávní dem.)
• Josef Scheiner, starosta Svazu Slovanského sokolstva (státoprávní dem.)
• Jan Slavíček, úředník (nár. soc.)
• Kuneš Sonntag, předseda Zemské hospodářské rady pro Moravu (agr.)
• František Soukup, právník (soc. dem.)
• Otakar Srdínko, lékař (agr.)
• František Staněk, statkář, předseda moravských agrárníků a místopředseda agr. strany
• Josef Stivín, šéfredaktor deníku Právo lidu (soc. dem.)
• Jiří Stříbrný, novinář (nár. soc.)
• Jan Šrámek, teolog a předseda Moravsko-slezské křesťansko-sociální strany na Moravě
• Vavro Šrobár, lékař (Slovenská národní a rolnická strana)
• Antonín Švehla, statkář, předseda agrární strany
• Vlastimil Tusar, redaktor listu Rovnost (soc. dem.)
• František Udržal, statkář (agr.)
• Karel Vaněk, starosta Brna (soc. dem.)
• Isidor Zahradník, teolog a kněz (agr.)
• Josef Záruba-Pfeffermann, architekt, zastupoval Slovensko
• František Zíka, národohospodář (agr.)

Předsedou Národního výboru se stal Karel Kramář, místopředsedou Antonín Švehla, jednatelem František Soukup.