Messier 68
| Messier 68 | |
|---|---|
 M68 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | kulová hvězdokupa |
| Třída | X[1] |
| Objevitel | Charles Messier |
| Datum objevu | 9. dubna 1780 |
| Rektascenze | 12h 39m 28,0s[2] |
| Deklinace | -26°44′34″[2] |
| Souhvězdí | Hydra (lat. Hya) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 7,96[3][4], 10,26[5], 5,8[6], 8,903[7] a 8,127[7] |
| Úhlová velikost | 11'[1] |
| Vzdálenost | 0,01 Mpc |
| Rudý posuv | -95,2±0,4 km/s[2] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 53[1] ly |
| Absolutní magnituda (V) | −7,3 |
| Hmotnost | 2,23 × 105[8] |
| Metalicita [Fe/H] | −2,22 |
| Označení v katalozích | |
| Messierův katalog | M 68 |
| New General Catalogue | NGC 4590 |
| Melottův katalog | Melotte 113 |
| Jiná označení | M68, NGC 4590, GCl 20,[9] Mel 113[10] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Messier 68 (také M68 nebo NGC 4590) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Hydry. Objevil ji Charles Messier 9. dubna 1780.[1] Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 33 tisíc světelných let.[2]
Pozorování
[editovat | editovat zdroj]
M68 se dá najít bez velkých obtíží přibližně 3,5° jihovýchodně od hvězdy Kraz (β Crv) s magnitudou 2,65 v sousedním souhvězdí Havrana. Pokud je obloha průzračná, dá se hvězdokupa pozorovat i triedrem 10x50, ale malé dalekohledy, například o průměru objektivu 60 mm, v ní nedokážou rozlišit jednotlivé hvězdy. K tomu je zapotřebí použít dalekohled o průměru alespoň 150 mm, pomocí kterého je možné v ní zahlédnout několik hvězd 13. magnitudy. Jako typická kulová hvězdokupa se ukáže v dalekohledech o průměru 200 až 300 mm, kterými se v ní dá rozeznat několik desítek hvězd.[11]
M68 může být pozorována z obou zemských polokoulí, ale pozorovatelé na jižní polokouli jsou velmi zvýhodněni. Poloha hvězdokupy ovšem neumožňuje její pozorování ze severních oblastí, jako například severní Evropy, a v severním mírném pásu zůstává poměrně nízko nad obzorem. Naopak na jižní polokouli vychází vysoko na oblohu.[12] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do července.
Historie pozorování
[editovat | editovat zdroj]Hvězdokupu objevil Charles Messier 9. dubna 1780[1] a popsal ji takto: „Mlhovina bez hvězd mezi souhvězdími Havrana a Hydry. Je velmi slabá a dalekohledem těžko pozorovatelná. Blízko ní je hvězda 6. magnitudy.“ Na jednotlivé hvězdy ji roku 1786 rozložil William Herschel. Je zajímavé, že ji dokázal pozorovat tak podrobně, protože v Anglii, tedy na 50. rovnoběžce, vychází tato hvězdokupa na obloze pouze o málo výš než 10° nad obzor. Admirál Smyth ji nedokázal rozložit na hvězdy, ale domníval se, že ji přitažlivé síly uspořádaly do kruhového tvaru.[11]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]M68 patří mezi často opomíjené objekty Messierova katalogu, protože má velkou jižní deklinaci a blízko se nachází málo zajímavých objektů. Od Země je vzdálená asi 33 tisíc světelných let[2] a její hvězdy jsou rozprostřené v oblasti o průměru kolem 106 světelných let.[1] Ke Slunci se přibližuje rychlostí 95 km/s.[2] Je v ní známo přinejmenším 42 proměnných hvězd, z nichž 27 je typu RR Lyrae.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku M68 (astronomia) na italské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 68 [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2018-04-10]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky)
- ↑ William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
- ↑ Sangmo Sohn, Ricardo P. Schiavon, Emanuele Dalessandro, Francesco R. Ferraro: Ultraviolet properties of Galactic globular clusters with GALEX. II. Integrated colors. In: The Astronomical Journal. 24. září 2012. DOI 10.1088/0004-6256/144/5/126.
- ↑ SIMBAD Astronomical Database.
- ↑ Lee Spitler, Duncan A Forbes: Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008. DOI 10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
- ↑ a b Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Cote, Roberto De Propris: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
- ↑ BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2018-04-10]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky)
- ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 68 [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-04-10]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky)
- ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
- ↑ Deklinace 27° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 63° od jižního nebeského pólu. Jižně od 63° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 63° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Knihy
[editovat | editovat zdroj]- O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)
Mapy hvězdné oblohy
[editovat | editovat zdroj]- Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky) – Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
- TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8.
- TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
- TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 68 na Wikimedia Commons - SIMBAD Astronomical Database: Results for M 68 [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 68 [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hydra [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online.
- Hubble Space Telescope - A ten billion year stellar dance [online]. spacetelescope.org, 2012-07-30 [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
