Max von Stephanitz
| Max von Stephanitz | |
|---|---|
 Max von Stephanitz s německým ovčákem Horandem von Grafrath | |
| Rodné jméno | Max Emil Friedrich von Stephanitz |
| Narození | 30. prosince 1864 Drážďany, Saské království |
| Úmrtí | 22. dubna 1936 (ve věku 71 let) Drážďany, nacistické Německo |
| Místo pohřbení | Trinitatisfriedhof, Drážďany |
| Povolání | voják, chovatel psů a genetik |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Max von Stephanitz, rodným jménem Max Emil Friedrich von Stephanitz (30. prosince 1864, Drážďany, Saské království – 22. dubna 1936, Drážďany, nacistické Německo) byl německý chovatel psů a popularizátor německých ovčáků: plemene, které prakticky vytvořil v takové podobě, v jaké je známé v současnosti. Založil chovatelský spolek Verein für Deutsche Schäferhunde.
Život
[editovat | editovat zdroj]Max von Stephanitz se narodil 30. prosince 1864 do rodiny z nižší šlechty. Na přání své rodiny se dal na vojenskou dráhu a vypracoval se až na jízdního důstojníka. Během své práce se setkal i s ovčáckými psy, kteří ho zaujali svojí pracovitostí. Krátce studoval i veterinu v Berlíně, kde získal základní poznatky o anatomii a biologii psů, což pak využil i ve svém šlechtitelském programu.[1]
V 90. letech 19. století koupil pozemek nedaleko obce Grafrath v Bavorsku, kde začal s chovem psů. Hledal vhodné pracovní psy pro založení nové linie, až jej 8. dubna 1899 na výstavě psů ve Frankfurtu jeho spolupracovník Arthur Meyer upozornil na tříletého ovčáckého psa Hektora Linkersheima.[2] Byl to krátkosrstý vlkošedý pes se vztyčenýma ušima a asi 60 cm v kohoutku.[3][4] Von Stephanitz ho koupil a přejmenoval jej na Horanda von Grafrath.[5]
Ještě v dubnu s Meyerem a dvanácti dalšími nadšenci založili spolek Der Verein für Deutsche Schäferhunde (česky Klub německých ovčáků, zkratkou uváděn i jako SV) se sídlem ve Wandsbecku u Hamburku.[6] Von Stephanitz se stal prezidentem klubu a vznikla i plemenná kniha, do které byl jako první zapsán Horand von Grafrath. Cílem spolku bylo vytvořit čistě pracovní ovčácké plemeno se silným ochranářským instinktem.[6][7] V září s Meyerem vytvořili první standard německého ovčáka, který byl poté schválen klubem.[2]
Horand, jakožto dokonalý představitel plemene, byl dále křížen s podobnými fenami. Celkově byl otcem 53 vrhů.[2] Von Stephanitz využil příbuzenskou plemenitbu, protože křížení s jinými plemeny se mu nezdálo vhodné. Tento přístup ale také, mimo jiné, vedl k četným zdravotním problémům, které plemeno sužují.[8][4]
V roce 1901 vydal knihu Der deutsche Schäferhund in Wort und Bild.[9]
Max von Stephanitz zemřel v roce 1936 v Drážďanech a byl pohřben na zdejším hřbitově Trinitatisfriedhof. Prezidentem SV byl až do své smrti.[10] Následující dva roky probíhalo další zušlechťování německých ovčáků, především jejich exteriéru, což ale vedlo k příliš dlouhé zádi a krátkým končetinám. Plemeno přestalo být primárně pracovní a všimla si toho i von Stephanitzova dcera Berta, která německým chovatelům napsala otevřený dopis, v němž nabádala k navrácení se ke kořenům chovu.[11]
V kultuře
[editovat | editovat zdroj]O něm a psu Horandovi pojednává epizoda „Pes" televizního seriálu Dobrodružství kriminalistiky režiséra Antonína Moskalyka. Maxe von Stephanitze v tomto díle ztvárnil Stanislav Zindulka.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max von Stephanitz na anglické Wikipedii.
- ↑ CLARKE, Allison; BROWN, Lizzy. German Shepherds: A Practical Guide for Owners and Breeders. 1. vyd. [s.l.]: Crowood, 2016. 192 s. Dostupné online. ISBN 9781785000911. Kapitola German Shepherds: A Practical Guide for Owners and Breeders. (anglicky)
- ↑ a b c GERRITSEN, Resi; HAAK, Ruud. K9 Working Breeds: Characteristics and Capabilities. 1. vyd. [s.l.]: Dog Training Press, 2007. 248 s. Dostupné online. ISBN 9781550593174. S. 35–36. (anglicky)
- ↑ JELÍNKOVÁ, str. 11.
- ↑ a b An idea finds its organization [online]. Verein für Deutsche Schäferhunde [cit. 2019-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-21. (anglicky)
- ↑ Max Emil Friedrich von Stephanitz [online]. Max Emil Friedrich von Stephanitz [cit. 2019-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-21. (anglicky)
- ↑ a b JELÍNKOVÁ, str. 12.
- ↑ DENNY, Edward. Schutzhund Vs. Real Working Dogs [online]. Vom Zeder Haus, 2017-11-27 [cit. 2019-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WILLIS, Malcolm Beverley. The German Shepherd Dog. 1. vyd. Leicester: K and R Books, 1976. 462 s. ISBN 0903264153, ISBN 9780903264150. OCLC 16430573 S. 31. (anglicky)
- ↑ VON STEPHANITZ, Max. Der deutsche Schäferhund in Wort und Bild [online]. Digitale Bibliothek [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ FEIKOVÁ, str. 13.
- ↑ JELÍNKOVÁ, str. 21.
- ↑ Dobrodružství kriminalistiky: Pes (19/26) [online]. Česká televize [cit. 2019-11-01]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JELÍNKOVÁ, Pavlína. Chov plemene Německý ovčák v České republice. Brno, 2013 [cit. 2019-01-24]. 71 s. Bakalářská práce. Mendelova Univerzita v Brně. Vedoucí práce Martin Hošek. Dostupné online.
- FEIKOVÁ, Klára. Porovnání výkonnosti potomstva německého ovčáka po domácích a zahraničních plemenících. České Budějovice, 2017 [cit. 2019-01-24]. 68 s. Diplomová práce. Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Jana Zedníková. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Max von Stephanitz na Wikimedia Commons
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
