Marie Galimberti-Provázková
Autoportrét Marie Galimberti-Provázkové
Rodné jméno	Marie Anna Provázková
Jiná jména	Marie Galimberti-Lanová
Narození	13. února 1880 Jindřichův Hradec Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. srpna 1951 (ve věku 71 let) Litoměřice Československo Československo
Povolání	výtvarná umělkyně – malířka
Manžel(ka)	Sándor Galimberti (1906–1911)
Příbuzní	Stanislaus von Prowazek (sourozenec)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Anna Galimberti-Provázková (13. února 1880 Jindřichův Hradec – 4. srpna 1951 Litoměřice), v dobových dokumentech někdy uváděná jako Galimberti-Lanová, byla česká malířka.^[1][2] Vzhledem k dlouhým letům stráveným v cizině se náročně prosazovala v českém kulturním prostředí a k zásadnějšímu ocenění jejího díla došlo v podstatě až v závěru jejího života. Po autorčině smrti téměř zapomenuté dílo poprvé po delší době významněji připomněla výstava v Západočeské galerii v Plzni v roce 2011.^[3]

Marie Provázková vyrůstala v rodině důstojníka rakousko-uherské armády Josefa Provázka na místech jeho působení: v Plzni, Šumperku a Komárně. Při odchodu do výslužby mu byl udělen šlechtický titul „z Lanova / Lanow“, který dcera později užívala spolu se jménem po manželovi. Její starší bratr Stanislav byl český mikrobiolog, spoluobjevitel bakteriálního původce skvrnitého tyfu.

Umělecké vzdělání získávala výhradně v zahraničí. V roce 1899 sice nastoupila k malíři Heinricha Strehblova na soukromou výtvarnou školu ve Vídni, ale již 1901 se přesunula do Mnichova do školy maďarského malíře Simona Hollósyho.^[4] Díky němu se také dostala do kontaktu s představiteli umělecké kolonie v uherské Nagybanyi (dnes Baia Mare v Rumunsku), u jejíhož zrodu Hollósy figuroval.^[5] V letech 1906–1911 byla provdána za malíře maďarsko-italského původu Sándora (Alexandra) Galimbertiho.^[6] V roce 1907 společně odjeli do Paříže, kde Galimberti-Provázková docházela na Académie de la Grande Chaumière, Académie Russe a Académie de la Palette, kde se jejím školitelem stal malíř Fernand Léger.^[3] V této době se blíže seznámila s tvorbou Paula Gauguina, Paula Cezanna, Henriho Matisse, Amadea Modiglianiho a celé řady svých současníků z okruhu vrstevníků i pedagogů. Již v roce zde 1908 poprvé vystavovala na Salonu nezávislých a o tři roky později rovněž na Podzimním salonu. Působila také v umělecké kolonii Kecskemét, kde se spřátelila s Vilmos Perlrottem. Ze zahraničí se průběžně navracela do míst spjatých s rodinou – Jindřichova Hradce, Kamenice nad Lipou či na letní byt nedaleko jihočeského Zvíkova.^[2]

Po roce 1917 se natrvalo vrátila do Čech^[7] a začala se připojovat k domácím výtvarným sdružením a skupinám. Hned na přelomu 20. let vystavovala s Volným sdružením neodvislých českých umělců, díky kterému se osobně sblížila s grafikem Josefem Váchalem a jeho budoucí družkou, grafičkou Annou Mackovou. Spolu s nimi se od roku 1921 začala účastnit i výstav uměleckého sdružení Tvorba.^[3] Ještě v roce 1931 – coby jednapadesátiletá – začala docházet na Ukrajinské studium výtvarných umění v Praze, které vzniklo jako vzdělávací program zaměřený především na příslušníky ruské a ukrajinské emigrace v Československu. V prvních třech letech studia se také představila na výstavách skupiny Skify (Skytové) v Praze, Bratislavě a Cannes, v rámci které ruskojazyčná emigrace propagovala odklon od západní kultury a příklon k euroasijství.^[8] Od roku 1935 pravidelně vystavovala se Sdružením výtvarníků.^[3] To jí po mnoha dosavadních dílčích prezentacích umožnilo komplexněji představit vlastní tvorbu (1939, 1942). Následovala samostatná výstava v Jindřichově Hradci (1942) a o dva roky později dvě výstavy Praze. Poslední výstavu jí Sdružení výtvarníků uspořádalo v roce 1949.^[1] Teprve v tomto desetiletí tak došlo k pozdnímu, alespoň částečnému docenění umělkyně, která ale v jeho závěru už nemalovala a na počátku 50. let zemřela v Mariánském charitním domě v Litoměřicích.

Úplnější zhodnocení tvorby Marie Galiberti-Provázkové znesnadňuje skutečnost, že její velká část je považována za ztracenou. Část z ní pak autorka sama zničila.^[7] V malbě bezprostředně vycházela z německého i francouzského moderního umění, jak se s ním seznámila během svých pobytů v zahraničí, ale projevuje se také vliv plenérové malby umělecké kolonie v Nagybányi, kterou několikrát navštívila. Mnohé její obrazy svou sytou barevností, a někdy i důrazem na ornamentální prvky, ukazují na inspirace fauvismem Henriho Matisse. Tím byl ostatně ještě výrazněji ovlivněn jak Sándor Galimberti, tak i mnozí další malíři z umělců působících v Nagybányi v 2. polovině 1. desetiletí 20. století. „Cézannovské budování malířského prostoru s psychologicky podbarveným expresionismem“^[3] obohatila během 20. let o umírněnou aplikaci kubistických postupů. V pozdějších malbách se zaměřila zejména na pevnou hmotovou výstavbu námětu barvou a živým štětcovým přednesem. K jejím oblíbeným námětům se řadily portréty, včetně souboru pozdních autoportrétů, květinová zátiší a venkovské krajiny, v nichž krajinné prvky kombinovala s kubickými tělesy domů a jiných staveb. Vedle malby na plátně se věnovala rovněž kresbě a akvarelu.

Její díla jsou v největším počtu zastoupena v Muzeu Jindřichohradecka, dále pak v Galerii hlavního města Prahy, Oblastní galerii v Liberci, Jihomoravském muzeu ve Znojmě, Městském muzeu v Kamenici nad Lipou, v Památníku národního písemnictví nebo v Galerii v Kecskemétu.

• 
  Podzim v Bala Mare (1901)
• 
  Krajina s vodní hladinou (kolem 1909)
• 
  Tulák (kolem 1915)
• 
  Žena podpírající si bradu (kolem 1915)
• 
  Zátiší se džbánem a ovocem (kolem 1918)
• 
  Český Krumlov (asi 1923)
• 
  Váza růží (1938)
• 
  Květiny ve váze
• 
  Kytice s modrým pozadím
• 
  Kytice ve váze
• 
  Autoportrét (kolem 1940)

• Pachmanová, Martina (ed): Madame Gali – Expresionistické dílo Marie Galimberti-Provázkové (1880–1951). Arbor vitae, Praha, 2011. ISBN 978-80-87164-66-2
• Tilkovsky, Voytech: Egy cseh festőművésznő Nagybányán, Művészet, 1961 No. 8.
• Géger, Melinda: Galimberti emlékkiállítás, exhibition cat. Kaposvár, Rippl-Rónai Múzeum, 2003.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Galimbertiová-Provázková na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Galimberti-Provázková
• Marie Galimbertiová-Provázková v informačním systému abART
• Julie Weissová: Marie Galimberti Provázková v kontextu českého výtvarného umění počátku 20. století
• Západočeská galerie v Plzni, Madame Gali: Expresionistické dílo Marie Galimberti-Provázkové (1880–1951)
• Bibliografický slovník, GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ, Marie
• Marie Galimberti-Provázková, Jindřichův Hradec 13. 2. 1880 - Litoměřice 4. 8. 1951 životopis
• Artnet artists, Marie Galimberti-Provázková (Czech, 1880–1951)
• MADAME GALI: Expresionistické dílo Marie Galimberti-Provázkové (1880–1951)