Ludwig Fröhlich von Elmbach
Velitel pevnosti Olomouc
Ve funkci: 1881 – 1887
Předchůdce	Karl von Drechsler
Nástupce	funkce zanikla
Velitel Tereziánské vojenské akademie
Ve funkci: 1872 – 1876
Předchůdce	Georg von Kees
Nástupce	Franz Stransky von Dredenberg
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1887), polní podmaršál (1876), generálmajor (1871)
Narození	24. února 1823 Nový Jičín
Úmrtí	12. listopadu 1902 (ve věku 79 let) Vídeň
Titul	svobodný pán (1898)
Profese	voják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig svobodný pán Fröhlich z Elmbachu (německy Ludwig Georg Andreas Mathias Freiherr Fröhlich von Elmbach und von Groara) (24. února 1823 Nový Jičín^[1] – 12. listopadu 1902 Vídeň^[2]) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1845 a zúčastnil se několika válečných tažení, později se uplatnil jako štábní důstojník. V letech 1872–1876 byl ředitelem Tereziánské vojenské akademie a nakonec byl posledním velitelem pevnosti v Olomouci před jejím zrušením (1881–1887). V armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1887) a po odchodu do výslužby byl povýšen do stavu svobodných pánů (1898).

Pocházel z rodiny c. k. plukovníka Josefa Fröhlicha (1767–1830)^[3] povýšeného v roce 1824 do šlechtického stavu. Ludwig se narodil jako nejmladší ze šesti sourozenců, studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1845 jako poručík u 21. pěšího pluku dislokovaného v Chrudimi, štáb pluku tehdy sídlil v Miláně.^[4] Během revolučních let 1848–1849 bojoval v Itálii a rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1848, rytmistr 1849). V Itálii pak působil jako štábní důstojník, v roce 1859 byl v hodnosti majora sekčním šéfem u zemského velitelství v Brně, respektive náčelníkem štábu u 4. armádního sboru (1859–1862).^[5][6] V roce 1865 byl již plukovníkem a za prusko-rakouské války zastával funkci náčelníka štábu 6. armádního sboru.^[7] Po válce byl náčelníkem štábu zemského velitelství v Sedmihradsku.^[8]

V roce 1871 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem brigády u 12. pěší divize v Krakově.^[9] V letech 1872–1876 zastával funkci ředitele Tereziánské vojenské akademie.^[10][11][12] V roce 1876 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a převzal velení 13. pěší divize v Budapešti,^[13] později byl přeložen jako velitel 5. pěší divize do Olomouce.^[14] Nakonec byl v letech 1881–1887 velitelem olomoucké pevnosti.^[15][16] Byl posledním v této funkci, protože olomoucké opevnění bylo v té době již postupně likvidováno a nakonec císařským výnosem z roku 1886 byl zrušen statut pevnosti v Olomouci.^[17] K datu 1. srpna 1887 byl penzionován^[18] a při té příležitosti obdržel titulární hodnost polního zbrojmistra.^[19]

Od narození užíval prostý šlechtický titul, který získal jeho otec. V roce 1879 získal titul rytíře^[20] a nakonec byl v roce 1898 povýšen do stavu [[Svobodný pán|svobodných pánů].^[21][22] Od roku 1885 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 91 dislokovaného v Českých Budějovicích.^[23][24] Během vojenské služby získal vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.^[25]

• Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1850, Rakousko)
• Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1866, Rakousko)
• komandérský kříž Leopoldova řádu (1886, Rakousko-Uhersko)

• Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• komandérský kříž Řádu Fridrichova (Württembersko)
• komandérský kříž Řádu Filipa Velkomyslného (Hesensko)

Jeho jméno nesla v letech 1879–1918 ulice Fröhlichgasse v rodném Novém Jičíně (dnešní Nerudova).^[26]

Během své služby v Brně se zde v roce 1861 oženil s Emilií Wittingovou (1841–1902), dcerou zemského soudního rady Josefa Wittinga. Z manželství se narodili dva synové, Julius (1865–1905) a Rudolf (1868–1929), oba byli důstojníky c. k. armády.^[27] Mladší syn Rudolf se sňatkem s Klementinou Klobusovou spříznil s rodinou generála Huga Klobuse.^[28]

Ludwigovi starší bratři Johann (1804–1876), Leopold (1806–1873) a Ferdinand (1814–1893) sloužili také v armádě a všichni dosáhli hodnosti podplukovníka. K potomstvu bratra Leopolda patřil jeho vnuk Claudius Czibulka (1862–1931), který byl také rodákem z Nového Jičína a v armádě dosáhl hodnosti generála pěchoty.

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2012; Praha, 2010; s. 110–113 (heslo Fröhlich z Elmbachu) ISBN 978-80-904241-3-5

• Životopis Ludwiga Fröhlicha na webu Muzea v Novém Jičíně