Letecký útok na Plzeň 20. listopadu 1940 byla operace britského Královského letectva (RAF) na podzim 1940, v průběhu druhé světové války. Při plánovaném nočním náletu bombardérů RAF na západočeské město Plzeň měly být poškozeny Škodovy závody. Třetí pokus o bombardování Plzně znovu neuspěl pro problémy s nalezením cíle, k bombardování závodu a města vůbec nedošlo.

Škodovy závody v Plzni se na začátku okupace staly součástí německého koncernu strojíren Reichswerke Hermann Göring.^[1]:20 Pro nacistické Německo byly velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě té doby.^[2] Škodovka pomáhala vést agresivní a expanzivní politiku Německa dodávkami kvalitního a moderního válečného arzenálu, v první polovině války především zbraní československé konstrukce.^[1]:20 Za takové situace se plzeňská Škodovka stala prvořadým cílem britských vzdušných útoků na území původního Československa,^[3] neboť zničení Škodových závodů mělo citelně omezit německé možnosti pokračovat ve válce.

Pomalé a slabě vyzbrojené britské bombardéry byly při denních náletech snadným cílem německé protivzdušné obrany.^[4]:269 Když RAF během denních náletů v květnu a červnu 1940 utrpěla přibližně dvojnásobné ztráty letadel oproti nočním náletům, přesunula hlavní nálety do nočních hodin.^[5] Na podzim 1940 dostaly noční nálety zcela přednost, během dne se prováděly už jen malé a specializované operace.^[5] Noční nálety komplikovala obtížná navigace na cíle vzdálené i přes 1000 km. V roce 1940 měli letci značně omezené prostředky pro určení směru letu a nalezení cíle, rozhodně k nim nepatřil GPS. Odkázáni byli především na obyčejný kompas, mapy a spočtenou dobu příletu nad cíl.^[4]:270 Při jasné noci se mohli orientovat podle hvězd a případně podle viditelných prvků krajiny pod sebou, při oblačnosti bylo totéž obtížné až nemožné.^[4]:270 Přesnou navigaci znemožňoval i vítr: boční vítr vychyloval letadlo ze směru, zadní vítr způsoboval přelet cíle a při čelním větru bylo letadlo v předpokládaném čase ještě před cílem. Plzeň proto ležela v roce 1940 na hranici možností navigace britského letectva.^[1]:22

Na žádost Československé exilové vlády v Londýně provedla RAF v noci z 20. na 21. října 1940 letecký útok na Plzeň.^[6] Ze základny RAF Linton-on-Ouse nedaleko Yorku odstartovalo jedenáct letadel 58. perutě 4. bombardovací skupiny.^[7][1]:23 Dva bombardéry Armstrong Whitworth Whitley Mk.V se musely brzo vrátit, zbylých 9 letadel doletělo do cílové oblasti.^[6] Nad Plzní však byla silná oblačnost, která umožňovala jen bombardování naslepo.^[1]:23 Některé posádky vyhodily alespoň letáky a letadla se vydala na zpáteční cestu, při které bombardovala příležitostné cíle v Německu.^[4]:270 Pro značnou vzdálenost Plzně, která byla blízko hranice doletu letadel, se trojice letadel potýkala s nedostatkem paliva: dvě nouzově přistála u britského pobřeží, třetí bylo sestřeleno německým nočním stíhačem.^[8][7][9] Nálet byl celkově fiaskem, protože letadla doletěla na špatnou lokalitu, místo bomb na Škodovku shodila jen letáky na vesnice na Berounsku a při návratu RAF o tři z nich přišlo.^[1]:22–23

RAF se rozhodlo nálet rychle zopakovat, jeho provedením byla pověřena 51. bombardovací peruť umístěná na letišti Dishforthu.^[1]:23 Po odkladech odstartovalo 27. října z předsunutého letiště Swanton Morley osm letadel.^[1]:24[9] Pro hustou oblačnost a navigační nepřesnost posádky opět Plzeň nenalezly, nad Škodovku se letadla vůbec nedostala.^[1]:24 Bomby posádky svrhly při zpáteční cestě na příležitostné cíle v Německu, okupovaném Nizozemsku a Belgii.^[1]:24 Útok bez bombardování primárního cíle, jen s bombardováním příležitostných cílů, byl znovu neúspěšný, byť se všechna letadla vrátila.

V době podzimních náletů na Plzeň probíhal německý útok na Británii. Po skončení bitvy o Francii v červenci 1940 rozpoutalo Německo leteckou bitvu o Británii, ve které chtělo zničit či oslabit RAF a získat vzdušnou převahu nad kanálem La Manche, nezbytnou pro invazi do Anglie. Na konci srpna 1940 se situace vyostřila, když po výjimečném bombardování civilních cílů v Londýně byl jako odveta bombardován Berlín. Od 7. září začal tzv. Blitz, trvalé masivní bombardování britských měst a přístavů německou Luftwaffe, trvající až do května 1941. Např. v noci britského náletu na Plzeň bombardovalo 357 německých letadel anglický Birmingham a další letadla shodila přes 150 tun pum na Leicester.^[10]

Již druhý neúspěch vedl velení RAF k rozhodnutí nálet zopakovat v noci z úterý 19. na středu 20. listopadu.^[1]:25 Opět došlo ke změně jednotek, které měly nálet provést: operační rozkaz č. 293 nařizoval nálet 5. skupině Bomber Command s jednotkami v hrabství Lincolnshire na východě Anglie.^[1]:25 Velitelství si místo jedné perutě vybralo posádky z perutí č. 44, 49, 61 a 144, které měly domovské základny v okolí města Lincoln, konkrétně Waddington, Scampton a Hemswell.^[1]:25 Výběrem posádek mohlo velitelství usilovat o získání více nezávislých hlášení o průběhu akce.^[1]:25

Na rozdíl od předchozích jednotek s bombardéry Armstrong Whitworth Whitley Mk.V zmíněné jednotky 5. skupiny disponovaly dvoumotorovými bombardéry Handley Page Hampden Mk.I.^[1]:25 Tato letadla ve standardní výbavě neměla dostatečný dolet a proto jim byly doplněny přídavné palivové nádrže.^[1]:25

Nálet na Plzeň byl součástí útoku Bomber Command na více cílů na kontinentu,^[1]:25 např. na výrobu minerálních olejů v Lützkendorfu.^[11] Na noc odstartovalo celkem 63 bombardérů Wellington, Whitley a Hampden, ale počasí operacím nepřálo a pouze 17 posádek bombardovalo hlavní cíle, nad to se dvě letadla nevrátila.^[1]:25

K útoku na plzeňskou Škodovku 19. listopadu odstartovalo z různých základen postupně osm bombardérů Hampden, první ve 22.25, poslední ve 23.34.^{[1]:25[12][13]} Letadlo s. č. P1339 pod velením Sgt Atkinse krátce po startu zaznamenalo poruchu radiostanice a vrátilo se.^[1]:25 Na Plzeň mířilo následně jen 7 Hampdenů (oproti tomu M. Eisenhammer ve své práci zaměřené na škody způsobené bombardováním v Plzni zmiňuje s odkazem na J. Rajlicha útok osmi Whitleyů).^[4]:270

Listopadové počasí nebylo příznivé, po celou dobu letu bylo oblačno a posádky se orientovaly především podle předpokládaného času příletu, což byl krajně nespolehlivý ukazatel.^[1]:26 V cílové oblasti bylo kouřmo až do výšky 3650 metrů, což se ukázalo být zásadní komplikací pro letadla: při klesání v této mlze se na letadlech začala rychle usazovat námraza.^[1]:26 Škodovku domněle bombardovaly jen posádky P/O Greena v letadle P2145 a Sgt Shawa v letadle X3059, obě z 49. peruti.^[1]:26 Velitelé letadel ve svých hlášeních uvedli, že cíl s krycím názvem F.152 nalezli a po dopadu pum pozorovali oheň.^[1]:26

V Plzni byl té noci vyhlášen letecký poplach dvakrát. První ve 23.47 nemohl mít souvislost s britským útokem, druhý následoval ve 3.45. Ve strážní knize podnikových hasičů Škodových závodů, která oba poplachy eviduje, však není zmínka o přiblížení letadel Plzni.^[1]:26 Robert Bruce Lockhart, britský diplomatický zástupce u československé exilové vlády, ve svých pamětech uvedl, že letci minuli cíl o více než 30 kilometrů.^[1]:26

Zatímco dva bombardéry pumy odhodily nad domnělou Plzní, zbylých pět letadel muselo najít náhradní cíle během zpáteční cesty. Sgt Ayton velící letadlu L4042 bombardoval v okolí Hofu, W/Cdr Valentine se strojem X2906 našel pro shození bomb blíže neurčenou továrnu či elektrárnu v prostoru mezi Plavnem a Saskou Kamenicí (Chemnitz), posádka P/O Webba v letadle P2144 svrhla pumy na rafinerii v již zmíněném Lützkendorfu a posádka F/O Rawlinse v bombardéru P2080 zvolila jako cíl železniční nádraží v Hammu, byť se nad oblačností orientovala podle palby flaku.^[1]:26 Poslední letadlo P1399 s posádkou Sgt Atkinse přiletělo na domovskou základnu bez shození pum, protože se nepodařilo najít žádný z náhradních cílů.^[1]:26

Ač nálet fakticky skončil znovu neúspěchem, mylné hlášení posádek o zasažení cíle se dostalo do hlášení britského Ministerstva letectví (Air Ministry), které se rozhodlo informaci o domnělém úspěchu v Plzni zveřejnit.^[1]:26 Zmínka o zásahu Škodovky se následně objevila ve zpravodajství BBC, což sice mohlo povzbudit Brity, ale v Protektorátu a obzvláště v Plzni při pohledu na netknutou továrnu muselo vyvolat rozčarování.^[1]:26 Podle britského diplomata R. B. Lockharta nepravdivé zprávy oslabovaly důvěru obyvatel okupovaného Československa v britské zprávy, když vyvolávaly dojem stejné falešnosti jako německá propaganda režírovaná Josephem Goebbelsem.^[1]:26