Krapkowice
| Krapkowice | |
|---|---|
_(4).jpg) Náměstí v Krapkowicích | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°28′29″ s. š., 17°58′2″ v. d. |
| Časové pásmo | středoevropský letní čas UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Opolské |
| Okres | Krapkowice |
| Gmina | Krapkowice |
  Krapkowice | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 21 km² |
| Počet obyvatel | 16 222 |
| Hustota zalidnění | 772,5 obyv./km² |
| Etnické složení | Poláci, Slezané, Němci |
| Náboženské složení | římští katolíci, luteráni a další |
| Správa | |
| Starosta | Andrzej Kasiura |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | ul. 3 Maja 17 47-303 Krapkowice |
| Telefonní předvolba | +48 77 |
| PSČ | 47-300, 47-303 (Otmęt) |
| Označení vozidel | OKR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Krapkowice (česky Chrapkovice[1][2][3], německy Krappitz) jsou město v jižním Polsku v Opolském vojvodství, sídlo okresu Krapkowice. Leží na historickém území Horního Slezska na soutoku Osoblahy a Odry v geomorfologickém celku Ratibořská kotlina, zhruba 20 km jižně od Opolí. Sousedí s městem Gogolin. V roce 2019 mělo 16 222 obyvatel.[4] Při sčítání lidu 2011 se jich 11 % hlásilo k německé národnosti.[5]
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o Krapkowicích (Chrapkovicích) pochází z roku 1204. Jako město byly Krapkowice lokovány roku 1284 podle magdeburského městského práva. V roce 1294 dal kníže Boleslav I. Opolský měšťanům do užívání za pravidelnou roční platbu 8 morg pastvin mezi Mezi Osoblahou a Odrou (Morga je historická polská plošná míra, asi 0,5 ha, původně plocha, kterou bylo možno obhospodařit jedním koňským spřežením za den.) a dva nedaleké rybníky.[6] Krapkowice sdílely osud Opolského knížectví, potažmo v letech 1313–1460 Střeleckého, tedy byly až do roku 1742 součástí Zemí Koruny české. Po první slezské válce připadly Prusku a na území německého státu (Německého císařství, Výmarské republiky, Třetí říše) se nacházely až do roku 1945.
Zdejší panství nejdéle patřilo Redernům (1582–1765) a Haugvicům (1765–1945).
Výstavba železniční trati (1887) a regulace Odry (1888–1897) přispěly k industrializaci mestečka na přelomu 19. a 20. století: vznikla zde mj. továrna na koberce (1889), papírna (1901) a celulózové závody (1903).
V hornoslezském plebiscitu se 96,1 % obyvatel vyslovilo pro setrvání v Německu.[7] K Polsku bylo město přičleněno až po druhé světové válce. Dodnes je významným střediskem německé národnostní menšiny.
Otmęt a obuvnictví
[editovat | editovat zdroj]Vlastní Krapkowice leží na levém břehu Odry. Na pravém břehu se rozkládá městská část Otmęt (Ottmuth) – dříve samostatná obec připojená v roce 1961. Zde byla roku 1931 založena Baťova továrna, kolem níž vyrostl jeden z typických baťovských satelitů.
Po znárodnění byly Slezské kožedělné závody (Śląskie Zakłady Przemysłu Skórzanego) „Otmęt” jedním z nejvýznamnějších polských výrobců obuvi a značka „Otmęt”, na níž po transformaci a uzavření původní továrny navázalo několik soukromých firem, je dodnes ceněnou obuvnickou značkou v Polsku.
Památky
[editovat | editovat zdroj]Mezi památky Krapkowic patří:
- baťovské sídliště v Otmętu ze 30. let 20. století;
- zástavba historického jádra s mnohokrát přestavovaným zámkem (nyní sídlo střední odborné školy), farním kostelem svatého Mikuláše a pozůstatky hradeb včetně Věže horní brány vybavené renesanční atikou;
- židovský hřbitov v ulici Kolejowa s 80 zachovanými macevami;
- soubor tří historických vápenných pecí z 19. století v ulici Opolska;
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Krapkowice jsou napojeny na dálnici A4. Kromě toho městem prochází státní silnice č. 45, která vede od českých hranic přes Ratiboř do Opolí, a krajské silnice ve směru Kandřína-Kozlí, Horního Hlohova a Prudníku.
Osobní provoz na železniční trati Gogolin – Prudník byl zastaven v roce 1991. Při povodních v červenci 1997 došlo k stržení železničního mostu přes Odru a úsek z Krapkowic do Gogolina byl následně rozebrán. Zbývající část trati slouží v současnosti příležitostné nákladní dopravě včetně obsluhy Ústředního skladu výbušnin, který se nachází v lesích severozápadně od města. S obnovou osobních vlaků se nepočítá.[8] Nejbližší vlaková stanice se nachází v sousedním Gogolině.
Autobusovou dopravu zajišťují dopravní podniky PKS Strzelce Opolskie a PKS Opole a také minibusový dopravce LUZ.
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Northeim, Německo- Neugerdorf, Německo
Rohatyn, Ukrajina
Camas, Virginie, USA- Hillsboro, Oregon, USA
Lipová-lázně, Česko- Morawica, Polsko
- Zabierzów, Polsko
Partizánske, Slovensko
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ František Hrnčíř, Ze slezských poutí, 1912: „Jindřichovem protéká řeka Osoblaha (při počátku slove jen Osa), která u Chrapkovic v pruském Slezsku se vlévá do Odry“
- ↑ Andrzej Sapkowski, Boží bojovníci, 2005: "K Nise?" "Ne. Ke Chrapkovicím a Opolí. Proveďte!". www.kriva22.cz [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-10.
- ↑ Jan Martínek: Zkoumání vztahů německých humanistů k českým zemím, 1971: „Neodpovídalo by dále skutečnosti, kdybychom považovali za Čechy všechny rodáky z Opolska (především z Chrapkovic...)“
- ↑ Polsko v číslech – údaje Hlavního statistického úřadu PR
- ↑ BIŁY, Łukasz. Kolejne wyniki spisu powszechnego: najwięcej Niemców w Strzeleczkach i Białej [online]. Vdg.pl – portál Němců v Polsku, 15.1.2015 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-18. (polsky)
- ↑ Krapkowice. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (polsky) Page Version ID: 73987200.
- ↑ Výsledky plebiscitu podle obcí. home.arcor.de [online]. [cit. 2017-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ DIMITROW, Radosław. Linia kolejowa Krapkowice - Prudnik wyremontowana. Ale pociągi pasażerskie tędy nie pojadą [online]. Nowa Trybuna Opolska, 30.6.2016 [cit. 2020-12-21]. Dostupné online. (polsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Oficiální webové stránky města
Obrázky, zvuky či videa k tématu Krapkowice na Wikimedia Commons
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
