Kastelorizo
| Kastelorizo | |
|---|---|
| Καστελλόριζο (řecky) | |
 přístav | |
 | |
| Lokalizace | Středozemní moře |
| Stát |  Řecko |
| • kraj |  Jižní Egeis |
| • reg. jednotka | Rhodos |
| • obec | Kastelorizo |
| • obecní jednotky | Kastelorizo |
| • komunita | Kastelorizo |
| • sídla | 1 (9)[1] |
| Topografie | |
| Rozloha | 9,113 km²[2] |
| Zeměpisné souřadnice | 36°8′42″ s. š., 29°35′6″ v. d. |
| Nejvyšší vrchol | Vigla (273 m n. m.) |
| Osídlení | |
| Počet obyvatel | 492 (2011[3]) |
| Hustota zalidnění | 53,99[4] obyv./km² |
| Největší sídlo | Megisti |
| Používané jazyky | řečtina |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kastelorizo (řecky Καστελλόριζο nebo Μεγίστη) je ostrov ve Středozemním moři, ležící u jižního pobřeží Malé Asie, zvaného Turecká Riviéra. Je nejvýchodnějším obydleným ostrovem Řecka, od přístavního města Kaş v provincii Antalya v Turecku je vzdálen 2 km. Ostrov Kastelorizo má rozlohu 9,113 km² a obec zahrnující neobydlené ostrovy Ro a Stroggili a dalších 6 ostrůvků 11,987 km². Je nejmenším ostrovem skupiny Dodekanés, který tvoří samostatnou obec. Obec je součástí regionální jednotky Rhodos v kraji Jižní Egeis.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]V roce 2011 žilo v obci 492 obyvatel, přičemž všichni obývali hlavní město Megisti. Celý ostrov tvoří jednu obec, která se nečlení na obecní jednotky ani komunity a obsahuje právě jedno sídlo. V závorkách je uveden počet obyvatel jednotlivých sídel.
- obec, obecní jednotka a komunita Megisti (492)
- sídlo na hlavním ostrově — Megisti (492) - neobydlené ostrůvky — Agios Georgios (0), Mavro Pini Megalo (0), Mavro Pini Mikro (0), Polifados Ena (0), Ro (0), Stroggili (0), Psomi (0), Psoradia (0).
Osídlení je soustředěno okolo zátoky s přístavem na severním konci ostrova, kde se nachází bývalý guvernérský palác, johanitská pevnost, klášter Profitis Elías a bývalá mešita přeměněná na muzeum.
Název
[editovat | editovat zdroj]Pojmenování ostrova pochází z italského výrazu Castello rosso (červený hrad) podle místní pevnosti johanitských rytířů z Rhodu.[5] Stejného původu je také turecký název Kızılhisar. Na řeckých mapách se objevuje také starověký název Megisti (řecky největší), protože ostrov je největším a jediným obydleným ze skupiny ostrůvků ležících u pobřeží starověké Lýkie. Nedaleký ostrov Stroggili s majákem je nejvýchodněji ležícím územím současného Řecka.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Ve 12. století př. n. l. ostrov osídlili Dórové. V období helénismu byl součástí rhodského městského státu, později patřil Byzantské říši. Ve 14. století ho ovládali johanité, v letech 1461 až 1512 patřil Neapolskému království, pak ho dobyla osmanská říše, v roce 1659 ho nakrátko získala Benátská republika. Většinu obyvatel tvořili Řekové, kteří se za osvobozenecké války ve dvacátých letech 19. století vzbouřili proti turecké nadvládě, ale povstání bylo potlačeno. O ostrov se bojovalo za první světové války, v roce 1919 ho Italové připojili ke své državě zvané Italské egejské ostrovy. Další boje o ostrov proběhly za druhé světové války, kdy byl bombardován a střídavě obsazován britskými a italskými jednotkami, část obyvatel byla evakuována do Gazy.[6] Na základě mírové smlouvy z roku 1947 se Kastelorizo stalo součástí Řecka.
Podle zprávy z roku 1910 žilo na ostrově asi devět tisíc obyvatel a byl významným obchodním centrem.[7] Následné politické zmatky a po druhé světové válce také nevýhodná poloha na periférii Řecka vedly k ekonomickému úpadku a odchodu většiny lidí za obživou. Velká komunita přistěhovalců z Kasteloriza, zvaná Kazzies, žije v Austrálii, zejména v Perthu, který je také partnerským městem Kasteloriza.[8]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Ostrov je tvořen vápencem, povrch je členitý s množství jeskyní, turistickou atrakcí je jeskyně Phokialí vyplněná mořskou vodou a přístupná lodí.[9] Ostrov má horké a suché podnebí, vyhnula se mu masová turistika, takže návštěvníky přitahuje klidným prostředím a autentickými lidovými tradicemi.[10] Na vrcholu nejvyšší hory ostrova Vigly se nacházejí zbytky antické akropole. Z ostrova jezdí pravidelné trajekty na Rhodos a do Kaşe.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Na Kastelorizu se natáčel italský film Středozemí, oceněný roku 1991 Oscarem. David Gilmour byl pobytem na ostrově inspirován k natočení alba On an Island, kde se úvodní instrumentální skladba jmenuje „Castellorizon“.[11]
V březnu 2021 se místním úřadům podařilo očkovat všechny své obyvatele. Stal se tak prvním ostrovem v Evropě "bez Covidu".[12]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kastelorizo na německé Wikipedii.
- ↑ sídlo na hlavním ostrově je 1, další 8 sídel obce tvoří neobydlené ostrůvky
- ↑ rozloha ostrova je 9,113 km², rozloha obce, která navíc zahrnuje 13 neobydlených ostrůvků je 11,987 km²
- ↑ počet obyvatel ostrova, obce a obecní jednotky, komunity a sídla je shodný 492 dle [1] Archivováno 16. 10. 2015 na Wayback Machine..
- ↑ hustota obyvatel obce a obecní jednotky a komunity je shodný 41,04 hustota obyvatel ostrova je větší díky nezapočtení neobydlených ostrovů činí 53,99
- ↑ http://www.visitgreece.gr/en/greek_islands/dodecanese/kastellorizo
- ↑ http://www.haaretz.com/israel-news/gaza-bound-ship-carrying-pro-palestinian-activists-sets-sail-from-greece-1.373601
- ↑ Archivovaná kopie. www.kastellorizo.com.au [online]. [cit. 2016-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-05.
- ↑ http://www.theage.com.au/articles/2004/07/05/1089000086350.html
- ↑ Archivovaná kopie. www.medsailors.com [online]. [cit. 2016-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-20.
- ↑ http://www.my-favourite-planet.de/english/europe/greece/dodecanese/kastellorizo/kastellorizo-01.html
- ↑ http://www.pinkfloyd.cz/index.php?action=floydopedia&id=castellorizon
- ↑ Kastellorizo: The Greek island that's fully vaccinated and COVID-free. euronews [online]. 2021-03-08 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kastelorizo na Wikimedia Commons - http://www.kastellorizo.org/megisti/kastellorizo_net/
- http://www.treccani.it/enciclopedia/castelrosso_(Enciclopedia-Italiana)/
Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.
